21. 7. 2017



Tak co by se tak k tý prohibici hodilo?….Á, už vím: Neúplatní

Autor: Václav Schwertschal| 26. září 2012 | Přečteno: 210x |

Poslat známé(mu):





Pošli článek známé(mu) |

Deestetizace násilí (kromě legendární a překvapivě stylizované scény na schodech) Briana de Palmy, žárem spalující hudba Ennio Morriconeho a šišlavý skotský přízvuk Seana Conneryho.

Objem intoxikačních lihovin díky ohromnému exportu a importu v USA překročil ve 20. letech 20. Století únosnou mez. Řešení nabídl takzvaný Volstedův zákon, který v roce 1920 ilegalizoval veškerý veřejný prodej, výrobu a jakoukoli další distribuci „opojných louhů“. Nastala éra prohibice, jenž byla pod přísnou záštitou evangelických církví a výborů bdělosti připravována již od roku 1840, kdy se díky koloniálním obchodním trasám prodávalo na západě víc džinu než vody. Alkoholické nápoje také jak je obecně známo podporují vandalismus a celkovou aurolelu organizovaného zločinu. Historie bývá ovšem jedním velkým absurdním paradoxem a tak místo potlačení kriminality, ji díky zlatým časům Mafie pozvedla na úplně novou úroveň. Hrdlo skrz které protékalo nejvíce litry zapovězené pašované pálenky patřilo Alu Caponemu, tomu vzteklému psu z Chicaga, jenž se stal mediální hvězdou stejně rychle jako veřejným nepřítelem číslo jedna. Odpovědí na jeho Ameriku obepínající ego bylo povolání zvláštního zmocněnce ministerstva financí Eliota Nesse, jenž měl taktně Alovi připomenout, že zločin se nevyplácí.

Alois Nebel

A právě podle pamětí tohoto mravní ctí obrněného strážce zákona vznikl výše zmiňovaný film. V originále The Untouchables spravili Palmovy chuť po poněkud chudších 5 letech a jsou považovány za jeden z jeho nejúspěšnějších snímků. Tvůrce usedl na režisérskou sesli s odhodlaností opět transformovat prostředí kriminálek 30. let a tentokrát dokonce v autentickém vizuálu. Do hlavní role byl obsazen tehdy mladý Kevin Costner a Neúplatní se mu stali vstupenkou do jeho první hollywoodské velkoprodukce. Samotná osobnost Eliota Nesse se ve svých memoárech zmiňuje o korupcí prorezlé Chicagské policii, stejně jako neschopných a bojácných úřadech, kterým ročně unikalo 100 000 000 dolarů vydělaných Caponovou organizací za pomoci tří lidských neřestí: whisky, děvky a žetony, přičemž ze samotného pašovaní měl mafiánský boss více jak polovinu zisku. Ness jako povolanec federální úřadu (předchůdce FBI), věděl, že jeho kompetence je omezená a na optimismu mu rozhodně nepřidávali ani unikající informace od Caponeho nohsledů uvnitř oddělení nebo každoměsíční výplaty za věrnost řadovým policistům. Eliotovi tak nezbývalo než najít těch pár posledních spravedlivých, kterým ještě neupadli koule nebo nebyli pod drnem a společně s nimi obejít zavedené pořádky pro ideu rozdrcení mafiánské organizace na prach.
Do vedlejších rolí Nessovi elitní jednotky byli obsazeni Andy Garcia jako cholerický a energický Ital, Charles Martin Smith jako zvídavý, ale drsně vyhlížející policejní účetní a o co nejhorší irský přízvuk se snažící Sean (šišla) Connery. Jejich protivníkem měla být však herecká persona o několik tříd vyšší. Robert de Niro, jehož ztvárnění podobné vysloužilému Zuřícímu býkovi mu tentokrát místo už potenciálního v pořadí třetího Oscara, přineslo pouze příznivé ohlasy kritiků. Plešouna totiž vyhrál Conneryho irský bručoun, který si kromě nejvyššího ocenění za vedlejší roli odnesl i Zlatý Glób a tučné procento výdělků z filmu.( Herec podnikl na tehdejší dobu neobvyklý a riskantní krok, kdy si místo naditého honoráře vzal desetinu zisků. Neúplatní v kinech zabodovali a s 80 milióny se Conneryho deset procent náležitě vyplatilo. )
Snímku je nezřídka kdy vyčítána jistá neoriginalita v provedení. Ať už se jedná o techniky Hitchcockových filmů (Od největšího k nejmenšímu atd.) nebo „vypůjčení“ scény padajícího kočárku na schodech z Křižníku Potěmkin. Nicméně to je jako vytýkat Tarantinovi jeho tributy, které jsou ve skutečnosti mnohem doslovnější. De palma jen použil zavedené mechanismy a oblékl je do moderního kabátu. Nic proti ničemu.
Idealizace Nesse je zřejmá, nicméně je to příjemná změna oproti typicky antihrdinské charakterizace režisérových dřívějších postav. Tvůrci se tady tak pravděpodobně podařilo překročit vlastní stín a navázat na ikonické předchůdce žánru mafiánských dramat jako Kmotr či Tenkrát v Americe, kdy gangsteři, byly ještě zatraceně cool.

Cesta ke článku: Cinemo.cz / FILMY / RECENZE: Tak co by se tak k tý prohibici hodilo?….Á, už vím: Neúplatní
Líbí se ti tento článek? Vlož ho na svůj web. Stačí zkopírovat následující HTML kód a je to!
Sdílej článek na Facebooku:

Přidej komentář

Sledovat nově přidané komentáře k článku

Jaký je váš oblíbený filmový žánr? (max. 5)

Nahrávání ... Nahrávání ...
TOPlist