Spartacus: Krev a písek

Autor: Tomáš Kalčík| 2. Duben 2010 | Přečteno: 3 260x |

Tvůrci nepřemožitelné Xeny (akční pohádky pro náctileté) Rick Jacobson a Michael Hurst na sebe opět upozornili v letošním roce. Tentokrát se v jejich hlavách zrodil nápad minimálně tak originální jako v případě Princezny bojovnice. Asi nebylo nikterak těžké její stín překročit. Pokud vás bavila „Třístovka“, tedy 300: Bitva u Thermopyl (2006), Spartacus vás jistě nezklame.

Naším hlavním hrdinou je thrácký bojovník Spartacus, který se po konfliktu s římským legátem dostává do gladiátorské školy, aby se z otroka stal polobohem. Zpočátku je velmi zpupný, později však svůj osud přijímá, a tak můžeme sledovat jeho kroky tvořící stopy ve zkrvaveném písku jak v aréně tak i ve škole. Inu zde heslo: „Těžko na cvičišti, lehce na bojišti“ úplně tak neplatí. Příběh stejně jako u „Třístovky“ není zezačátku nijak zvláště originální. To, co z něj činí lepší podívanou, jsou filmové triky. Děj v úvodních dílech je pouze jakousi kulisou. Hlavní náplň tvoří nejrůznější souboje, ve kterých nechybí efektivní zpomalovačky a hektolitry krve. Vůbec krev tady cáká ze všech stran. S přibývajícími díly si scénaristé nevystačili jen s jednou příběhovou linkou a děj začínají komplikovat. Souboje už nebudou tím nejdůležitějším. Ale nebojte se, nepřijdete o ně.

Co působí v seriálu velmi odvážně, je přístup k nahotě a sexu. Je známo, že pro Američany není problém, aby se ve filmu řezaly končetiny ostošest, stačí však poodhalené ňadro a hned vzniká poprask na laguně. Spartacus si s erotičností hlavu neláme, což lze jen ocenit, koukat je na co. Choreografie soubojů vypadá věrohodně respektive v rámci uvěřitelnosti, což nebývá u takoýchto snímků zvykem. Zajímavě působí i hudební podbarvení akčních scén, které se nese v duchu hardrockových až metalových skladeb. V rámci oživení sáhli tvůrci asi i po aktualizaci jazyka, kterému lze jen těžko uvěřit, minimálně v českých překladech. Na druhou stranu nevázanost tehdejší doby je známá, takže možná nebyla nová jazyková rovina takovým šlápnutím vedle, leč působí to hodně uměle. Spartacus vzbuzuje velmi suverénní dojem i přes jeho do očí bijící kulisovost. Vesměs neokoukaní ale přesvědčiví herci dodávají seriálu šmrnc. Takže pokud se chcete pobavit a nejste z těch, kteří by zkoumali každý historický nedostatek, mrkněte na tento seriál a možná si po nějakém díle zařvete: „This is… Spartacus.“

spartacus-blood-and-sand