Prokletě napínavý ostrov

Autor: Jakub Miller| 15. Únor 2010 | Přečteno: 3 519x |

Leonardo DiCaprio vyšetřuje záhadné zmizení v psychiatrické léčebně a sám z toho začíná pomalu šílet. Nový film Martina Scorsese se nese v duchu staré školy, která v mnoha ohledech připomíná díla Alfreda Hitchcocka. Výsledek je více než uspokojivý.

V posledních letech se thrillerový žánr stal symbolem pro akční jízdu s tunou hi-tech udělátek, ultrakladným hrdinou v hlavní roli a pokud se to povedlo, tak i nadprůměrným příběhem. Naopak z horrorů se staly pouhé slasher vyvražďovačky, podporované bezpáteřně bezduchým scénářem a režírovány odpadlíky ze série SAW. Čerstvý držitel Zlatého glóbu za „Celoživotní přínos kinematografii“, Martin Scorsese, si je těchto úpadků patrně vědom a tak před pár měsíci vyrazil na křížovou výpravu, jejímž účelem bylo zachránit filmovou kvalitu, pokud vůbec nějaká zbyla. Žádné nákladné CGI triky, bezvýznamné lekačky, ale pouze narůstající atmosféra a vynikající herci, to jsou režisérovy největší trumfy.

Stejně jako předloze i zde začíná příběh příjezdem federálních maršálů Danielse a Aulea na ostrov vzdálený několik mil od pevniny, kde se vyjma divoké vegetace nachází i psychiatrická léčebna, do které stát sváží ty nejhorší případy z celého USA. A právě v tomto nehostinném prostředí začíná vyšetřování zmizelé pacientky, které, ač se to zprvu nezdá, zavede detektivy k nutnosti čelit těm nejhorším nočním můrám. A že to je pořádně napínavá cesta, neboť režisér svému řemeslu rozumí a hlavně rozumí divákovi. Atmosféra je od první do poslední minuty pečlivě budována, takže žádné hluché momenty se zde téměř nenajdou. Celý děj je totiž postaven DiCapriově postavě, která s každou přibývající sekundou, stejně jako divák, zjišťuje nové skutečnost okolo Prokletého ostrova, což v průběhu zachází až tak daleko, že rozdíly mezi tím co je pravda a lež se nenávratně mažou. Vůbec se nedá odhadnout, co se stane v dalším záběru. Zbývá pouze napjatě sedět a hltat hru, kterou Scorsese pro diváka připravil.

A právě o to horší je studená sprcha po odhalení finálního zvratu, který nabádá k zamyšlení, zda-li předchozí dění na plátně mělo vůbec nějaký podstatný smysl nebo se jednalo pouze o efektivní podívanou. Samozřejmě, že nikdo od Prokletého ostrova neočekával další Memento, ale paradoxně posledních dvacet minut snímek částečně degraduje na úroveň tolikrát viděných point. Takhle se na konci jedná o skvěle natočený thriller, který do kolen sráží snaha tvůrců držet se co nejvěrněji předlohy. I přesto ale může ukápnout slza lítosti při pomyšlení, že toto je jeden z posledních filmů staré éry kinematografie, kdy režisér spoléhal více na herce a své dovednosti, než na počet triků v každém záběru. Možná tedy budete z kina odcházet v rozpacích, ale jisté je, že těch prvních sto minut vám už nikdo nevezme.