Neškodný Vlkodlak

Autor: Jakub Gazur| 17. Únor 2010 | Přečteno: 510x |

Jedna z nejklasičtějších ikon hororového žánru se vrací na stříbrná plátna ve filmu, od kterého se právem daly čekat velké věci, bohužel snaha vzkřísit legendu dopadla dosti rozporuplně.

Psal se rok 1941 a režisér George Waggner přivedl pod křídly studia Universal, na svět černobílou klasiku s názvem Vlkodlak, ve které se poprvé představila postava muže měnící ho se za plné Luny ve vlčí bestii (tehdy nestvůra připomínala spíše dlouho neholeného bezdomovce, než zakleté monstrum). Uběhlo téměř sedmdesát let, technické možnosti se neskutečným způsobem posunuly kupředu, i přesto ale kvalitativně na celé čáře vítězí starší snímek před letošním remakem.

S celým tím nápadem, natočit novou verzi Vlkodlaka, dostal představitel hlavní role Benicio Del Toro (pod filmem je podepsán i jako producent). Prý má původní horor velice rád a jelikož dnes v Hollywoodu kvůli nedostatku nápadů, křísí co se dá, dostal projekt zelenou. Za scénářem jsou podepsaní pánové Andrew Kevin Walker (scénář k vynikajícímu Sedm Davida Finchera) a David Self (Road to Perdition). Člověk by řekl, že tohle duo pisatelů dá dohromady něco vskutku kvalitního, ale je to právě scénář, který sune celý projekt dolů. To spíše jméno režiséra vyvolávalo pochyby. Joe Johnston natočil za svou kariéru jeden slušný film (Říjnové nebe), vše ostatní skončilo těžkým průměrem. Ani u Vlčího muže se Johnston příliš nevytáhl, ale nedostatečné kvality filmu bych mu na triko nepřišíval (přesto mám z připravovaného Kapitána Ameriky v jeho rukách obavy).

Děj nás zavádí na konec 19. století do viktoriánské Anglie. Známý divadelní herec Lawrence Talbot (Del Toro), dostane zprávu, že se mu v jeho rodném městečku pohřešuje bratr. Neváhá a jede do své domovské krajiny, po příjezdu ho ale čeká nemilá zpráva. Našlo se znetvořené bratrovo tělo. Talbot se tedy vydá najít, monstrum, které je za to odpovědné, tahle výprava mu ale změní život.

Zápletka se na papíře nejeví jako úplně špatná, atmosféra zamlženého anglického venkova, je úžasná a celkové zobrazení tehdejší doby velmi působivé. Problémem je, že snímek má jen 102 minut a tak se valí velice zbrkle kupředu, cpe do cesty spoustu zbytečně krvavých akčních scén a nedá nám čas se pořádně seznámit s postavami a jen velice křečovitě odhaluje ústřižky z jejich minulosti. Těžko si z nich divák najde někoho, s kým by sympatizoval, všechny charaktery se chovají často tak nelogicky, že nebudete stačit kroutit nad tím vším hlavou.

Co hodně zamrzí je totální nevyužití vynikající herecké sestavy. Del Toro pokud není nabalen ve vlčím kožichu, téměř nestřídá výrazy a jeho výkon je místy dost křečovitý. To Anthony Hopkins, bezesporu legenda v hereckém oboru, vnukl své postavě velkou dávku charizmatu, bohužel scénáristé si s jeho rolí v průběhu filmu dost nepěkně hrají. Nejvíce vyčuhujícím článkem v sestavě je Hugo Weaving. Jeho inspektor Scotland Yardu, má kuráž, jeho věty váhu a občasné vtípky to správné načasování. Bohužel nedostal na plátně tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Těžko se dá něco vytknout Emily Blunt, na kterou se sice hezky kouká, ale do vínku dostala tu klasicky nevděčnou roli ženy, představující milostný terč hlavního hrdiny.

Jedná se tedy o další z řady nepovedených remaků, na které si po pár letech nikdo nevzpomene. I tenhle film má své světlé momenty, ale aby vyšel z řad šedého průměru, muselo by jich přibýt daleko víc.