25. 6. 2017



10 Nejlepších romancí dekády

Autor: Ivana Chlubná a Jakub Miller| 28. února 2010 | Přečteno: 1 358x |

Poslat známé(mu):





Pošli článek známé(mu) |

Láska – lidský pocit, kvůli kterému zemřely tisíce v Trojské válce. Pocit, který dává básníkům sílu, dokáže odvrátit katastrofu nebo ji naopak způsobit. Pocit, který se ty největší mozky generace snaží ať už vědecky nebo filozoficky vysvětlit po celý život. Na toto téma vznikají ročně stovky filmů, ale jen málo z nich dokáže převést na plátno skutečnou sílu této vlastnosti lidského pokolení. My jsme pro vás vybrali desítku snímku z poslední dekády, které k dokázali onu opravdovou lásku vyjádřit jak nejlépe to šlo. Epická, komorní či homosexuální, ale hlavně taková jakou ji známe ze života – čistou a přesahující hranice věčnosti.

Moulin Rouge (2001, Baz Luhrmann)

moulin_rouge_ver6Z pohledu ženy: Muzikál z pařížského prostředí, lesku a šarmu mne zaujal až na podruhé, jisté však je, že druhá rána nebyla vůbec z milosti. Šlo o jasně mířenou střelu na hrudní kost, kdy se mým posledním slovem stala DOKONALOST. Soundtrack získal status legendární a je nutným zlem konající dobro při romantických večerech. Nicol a Ewan jsou prototypem jiskření dvou herců. Pro někoho možná moc nablýskaná a přehnaně coloritová zábava, pro jiné opojná romantická extáze. Pro nemalou část světa závislost.

Z pohledu muže: Ten nejzářivější klenot mezi muzikály nového tisíciletí dosahujíc absolutní dokonalosti. Po šíleně geniální Romeo + Juliet dotahuje Baz Luhrmann svůj ojedinělý styl do extrémů a opět mu to úspěšně vychází. Epická lovestory mezi bohémským básníkem a luxusní kurtizánou, podporována těmi nejchytlavějšími songy a zpracováním, blížící se tomu největšímu kýči, dokáže v člověku vyvolat stovky různorodých a díky skvěle gradujícímu finále i úspěšně srazit na kolena. Moulin Rouge je nehorázný úlet, ale je to právě ta vlastnost, díky které zůstane i po dlouhá desetiletí na výsluní svého žánru.

.

.

.

Ztraceno v překladu (2003, Sofia Coppola)

lost_in_translation

Z pohledu ženy: Podivná mnohoznačnost, kreslení životních rovnic o dvou neznámých do vzduchoprázdna, kulturní zástěrka. To jsou ty mocné zbraně v ženských režisérských rukou. Snad nejsou potřeba ani Amorovy šípy k nalezení někoho, kdo místo „umělých květin“ vnese světlo do šedé tmy dní díky malé kopratině. Ve městě jiné reality, v místě nic neříkající, najdete někoho, s kým nemluvíte jen o běžných banalitách. Mluvíte o všem či o ničem a přesto víte, cítíte, že ty slova nejsou jen do prázdna. Poklidnost a nenucenost tohoto snímku je nakažlivá, ve všedním bezbarvém odlesku tamnějších dní Sofia nalezla příběh dávajíc víc, než tisíc střepů rozbitých mašinek velkofilmů. Každý se na něj může dívat jinak, najít se a možná taky ne.

Z pohledu muže: Tokio, město života, nekonečné zábavy a náhodného setkání mezi stárnoucím hercem a mladou fotografkou, kteří spolu vyráží do víru metropole, snažíc se najít smysl v jejich stagnujícím životě. Stalo se to každému z nás. Potkáte ji, obdivujete ji a po čase jí i milujete. Pak se objeví jedno velké ALE, železná koule na vaší noze, z které není úniku a tak se nakonec s náhražkou v podobě příslibu věčného přátelství míjíme, neznalí směru a ztraceni v koloběhu naší existence. Láska nutně nemusí znamenat vášnivé polibky a hodiny nespoutaného sexu. Masterpiece Sofie Coppoly je toho živým důkazem.

.

Pýcha a předsudek (2005, Joe Wright)

1150126643_bigZ pohledu ženy: Odpolední čajový dýchánek ve společnosti Jane Austen se stal jednou z mých závislostí. Dokonalá doba pro lid ze zámožných vrstev, společensky korektní chování, krásné šaty, plesová sezóna v Londýně, léto v Bathu. Za tímto pozlátkem se však skrývá problémovost navázání bližšího kontaktu s opačným pohlavím. Letmé pohledy a obratné slovní hříčky byly často jedinými zbraněmi vdavek chtivých slečen. To vše s doplněním krásné hudby a dech beroucích exteriérů stvořil Joe Wright ve verzi z roku 2005. Nejlepší knižní romance – chytrá a svěží. To samé lze říci i o té filmové. Má však jednu chybu… Darcy v reálu neexistuje!

Z pohledu muže: Debutující Joe Wright versus jedno z nejslavnějších děl světové literatury. Výsledek je omamný klenot, těžíc převážně z režisérova citu pro nalezení obrazové krásy v téměř jakékoliv scéně, nadpozemské hudby Daria Marianelliho a samozřejmě vynikajících dialogů od autorky předlohy, Jane Austen. K maximálnímu opojení ze sledování pak úspěšně přispívá přenádherná Keira Knightley v titulní roli. Bravurně gradující dílo a jasný důkaz toho, že i romantická klasika může být v současné době nehorázně intenzivní žrádlo!

.

.

.

Před soumrakem (2004, Richard Linklater)

before_sunset

Z pohledu ženy: Dlouho jsem se tomuto snínmku vyhýbala kvůli dlouhým dialogům. A ony jsou ve výsledku neskutečnou hybnou silou všeho. Druhá šance, vrácení se zpět na křižovatku a zvolení si nového směru. Iluze vystřídány skutečností, dva přátelé vedoucí rozhovor s podtónem nevysloveného kdyby. Odkrývání sebe sama a skutečných myšlenek v současném běhu všedních dní. Je zajímavé, že se jedná o jeden dlouhý rozhovor, kdy bylo řečeno neskutečně mnoho slov, ale popsat ho jako celek stačí slovem jedním – KRÁSA.

Z pohledu muže: Tvrdý a uderný políček romantickému žánru, který doposavad vždy dovedl své hrdiny k šťastnému či opačnému zakončení, ale jejich osudy, byť zakryty závěrečnými titulky, zůstaly stále otevřené. A právě toho využil Richard Linklater, který po deseti letech od konverzační romance Před úsvitem povolal zpět ústřední dvojici, jejich nenaplněný sen  a následovné setkání zasadil do města lásky, Paříže.  Výsledek je intenzivní drama chytře polemizujíc nad otázkou, co by se stalo, kdyby se zamilovaný pár dočkal plného slunečního svitu, namísto pomalu se blížícího soumraku. Dvě hodiny, tolik času má Celine a Jesse na zjištění, zda-li ještě zbyl mezi nimi hřejivý pocit z paprsků lásky, nebo se již nadobro vytratil. A vězte, že jejich cesta k znovuobjevení věcí zapomenutých je nabitá těmi nejopravdivějšími emocemi až po okraj.

.

Fontána (2006, Darren Aronofsky)

fountainZ pohledu ženy: Oddanost. Jedna z nejvyšších forem lásky. Být tu pro druhého v nejtěžší dny, držet za ruku a věřit v zítřek. Volba. Jak se rozhodnout v případě možné záchrany od překročení přes práh smrti? Riskovat a hledat nezaručenou možnost léku, nebo svěřit osud jistotě a prožít zbývající okamžiky naplno, pro poslední chvíli? Odvaha. Přijmout svůj konec, splynout s nadcházejícím okamžikem rozhodnutí, s stát pevně s hlavou vztyčenou před jistou skutečností. Tyto tři pojmy jsou pro mě Fontána. Je odpovědí na zásadní otázky života v pevném spojení dvou lidí.

Z pohledu muže: Pro mne je opus magum Darrena Aronofského to, co mnozí nazývají Filmové Absolutno. Snímek působíc nad rámec jakéhokoliv žánru se schopností rozechvět každičkou část těla a zasáhnout srdce při každém dalším shlédnutí. Ta nejjasnější hvězda na nebi kinematografie (doslova), kvůli které musel její režisér upsat svou duši Ďáblu… A nebo umět cestovat v čase stovky let do budoucnosti. Jiná vysvětlení pro stvoření tak epické lovestory jako je tato neexistují. Já věřím… ne já jsem plně smířen s tím, že do konce svých dnů již nikdy něco tak dokonalého nespatřím. Pro někoho kýč jako řemen, pro mne vrchol tvorby na stříbrném plátně.

.

.

.

Klan létajících dýk (2004, Yimou Zhang)

KLAN_LETAJICICH_DYK

Z pohledu ženy: Odzbrojující krása přírody, kdy vizuálně útočí každý lístek, to je Klan létajících dýk. Jde o jednoduchou romanci bez hlubších dialogů, ale s čistě poetickým cítěním. Jednoduchost vystihuje celý snímek. Nejde o průlomové drama, v kategorii lásky bych jej spíše zařadila mezi lásku k přírodě za zvuků zmatených lidských duší. Opět (stejně jako u Hrdiny) nezaměnitelné bojové scény,  s citem pro ostří.

Z pohledu muže: Po famózní obrazové poezii jménem Hrdina, v které se mistři meče za zvuků uchu lahodící hudby a dech beroucí choreografie zaobírali otázkami nad těmi nejzávažnějšími tématy, přichází v jádru jednoduchá, ale přesto dokonale natočená romance mezi zpočátku prostoduchým bojovníkem na straně zákona a slepou tanečnicí, která jej má dovést k vytoužené odměně a slávě. Klan představuje lásku, o jaké psali básnici v pradávné historii. Lásku čistou, jenž dokáže překonat všechny nástrahy na trnité cestě životem. To vše dotaženo k maximálnímu požitku díky vytříbenému vizuálu a nebesky nádherným soubojům.

.

.

.

.

.

Láska nebeská (2003, Richard Curtis)

3600--Laska-nebeskaZ pohledu ženy: Láska má mnoho podob a jak nás už na začátku hlas Hugh Granta upozorňuje, je všude kolem nás. Bavit se s firmou Richard Curtis je více než snadné a zaručeně bez rizik. A když ještě obsadí vánoční vlajkovou loď jmény jako Firth, Rickman a Grant, slzové kanálky nestíhají. Vánoční Londýn je nejlepší kulisou pro odehrávající se romantické etudy pod taktovkou anglického prototypu zamilované komedie. Ono ani nejde o film jako celek, jde o jednotlivé scény, které si zamilujete a při vzpomínce na ně vás polije hřejivý pocit důvěrně známých situací. Příběh od příběhu lepší, vidění od vidění milovanější. All you need is love! Právě scéna v kostele je mou nejoblíbenější.

Z pohledu muže: A Santa Claus má po ptákách. Na lopatky jej bez problémů dostala vánoční atmosféra zasněženého Londýna a romantické epizody, které se v něm odehrávají. S ansáblem těch nejzářivějších hvězd Británie dokázal režisér divy a stvořil nejednu kultovní momentku. Každý si určitě vzpomene na vyznávání lásky za pomocí A3 čtvrtek nebo fatální taneček pana premiéra. Byť je příběh v jádru prostý, tak krásně exceluje na poli dialogů. Ať už se jedná o šovinistického Billa Nightyho nebo zamilovaného vlastence, Hugh Granta. Mimo prosinec příjemná záležitost, na Štědrý den absolutní volba.

.

.

Zkrocená hora (2005, Ang Lee)

brokeback_mountain

Z pohledu ženy: Být spoután dobou a generační zvyklostí není nikdy správná cesta pro citově žijící bytost. Ennis a Jack byli spoutání kovbojským modelem, kdy chlapský zákon velí odstup a pouze bratrské klábosení. Co ale dělat, když city zavelí a společensky svázaný rozum vidí, že neexistuje možnost normálního partnerského soužití? Nezbývá než podlehnout tomu, co je osudově poznamená na celý život. Noc, kdy projeví vše schovávané za maskou. Noc, která bude následně diktovat běh událostí příštích dvaceti let. Ang Lee se bisexuální kovbojské tématiky ujal s ohromným citovým nábojem a s asijským pohledem na lásku, který filmu zcela vyhovuje. S přirozeností a neskutečně dobrým okem pro záběr. Bez kontroverze, jen s nádechem tísnivé osamnělosti.

Z pohledu muže: Stejný osud, jaký potkával homosexuální občany v poválečných dobách, by si zasloužil každý, kdo tento komorní epos na téma láska nazývá prasárnou, z které je mu na blití. Velká dávka mistrovské režie, (opravdu moc) chundelatých oveček, ladných křivek Anne Hathaway a hlavně těch nejčistších emocí, kterých většina produktů z romantického žánru nedosáhne ani za sto let. Místy to sice zavání kýčem, ale díky ústřední dvojici se dá tomu filmu odpustit cokoliv, protože tak srdceryvné zakončení příběhu (minimálně) v roce 2005 nikdo jiný nedokázal. Tleskám ve stoje.

.

Pokání (2007, Joe Wright)

1eb07cbc4398a16f7a2a9941486702c5Z pohledu ženy: Nikdy jsem si nemyslela, že zvuky psacího stroje dokážou vyvolat tak sugestivní pocity. Jsou předzvěstí konce jedné nenaplněné lásky a začátku obrovského lidského provinění. Briony v žádném případě v příběhu nehraje pěšáka, je hybnou silou všeho a hru rozehraje takovým způsobem, že jedna tragédie střídá druhou. Pokání není ani tak o romantice, je spíše smutným ohlédnutím za tragickým vyústěním dvou životů a bolestným nesením viny. Vše je opět umocněno neskutečnou hudbou a záběry, v kterých každá část hraje svou roli. A musím říct, že patří mezi snímky, které na mě nejvíce emocionálně dopadly.

Z pohledu muže: Joe Wright podruhé v tom samém žánru a opět exceluje. I když se mně Pokání emocionálně nedotklo tak jako většiny, nemohu snímku odepřít jeho do očí bijící filmařské kvality. Od maximálního vyšperkování režisérova vizuálu po hlavní představitelku v šatech století se jedná o epesní dílo na téma láska a co vše může se může stát, pokud měříte pouze jednou a řežete silou motorové pily. Možná si na konci, podobně jako já, budete říkat „wtf?!“, ale jisté je, že na tuhle cestu do nitra lidské duše a zpět nikdy nezapomenete.

.

.

.

(500) Dní se Summer (2009, Marc Webb)

five_hundred_days_of_summer

Z pohledu ženy: Idea pravé lásky, idea ojedinělosti a osudovosti. To vše vidí Tom v Summer. Pro něj je dokonalá, ta Pravá. A co vidí Summer v Tomovi? Přelétavost, flirt, přátelství. Vše krásné jednou pomine a i růžové brýle neobstojí a sklíčka prasknou, po čase. (500) Days of Summer je filmem o rozdílných pohledech na vztah, kdy zidealizování si něčeho nás nakonec dovede do nejtemnějších oblastí mysli. Celý příběh dvou obyčejných mladých lidí má různé možnosti vyložení. Jednak jako negativně laděnou skutečnost dneška, kdy na jedné straně stojí snílek a na druhé racionálně založený člověk, formovaný současnou dobou a trendem. Láska není nic. Na druhý pohled však lze odhalit, že film je jakýmsi lékem, návodem, ponaučením pro ty z nás, kteří nechápou chování těch druhých. Ano, otevírá oči a říká skutečnost. On může být tím Pravým pro Vás, ale Vy nemusíte být tou Pravou pro něj. (500) Days of Summer pomůže v mnoha vztahových situacích, srazí na kolena, postaví na nohy. Za tím si stojím.

Z pohledu muže: Slečna nademnou vyjádřila tento film o lásce, jako takové, nejlépe a já mohu pouze souhlasně přikyvovat. Pro mne je to nejlepší dílo zaobírající se danou tématikou, jenž v mnoha případech dokáže odhalit pravdu. Pokud jste ho ještě neviděli, tak ihned upalujte si jej sehnat, neboť tohle jednoduše vrchol plný těch nejpravdivějších faktů, do jejichž vod se ostatní snímky bojí zavítat.

Cesta ke článku: Cinemo.cz / TOP / 10 Nejlepších romancí dekády
Líbí se ti tento článek? Vlož ho na svůj web. Stačí zkopírovat následující HTML kód a je to!
Sdílej článek na Facebooku:

Přidej komentář

Sledovat nově přidané komentáře k článku

Jaký je váš oblíbený filmový žánr? (max. 5)

Nahrávání ... Nahrávání ...
TOPlist