(K)lamač srdcí se vysmívá Hollywoodským dojákům

Autor: Jakub Miller| 18. Srpen 2010 | Přečteno: 1 101x |

Jakmile se objeví nová romantická komedie „Made in U.S.“, tak se vždy z 90% jedná o stereotypní kýč, u kterého muž usne nudou a žena se rozbrečí na celé kolo. Pascal Chaumeil, režisér ze země bohému, už to očividně nevydržel a tak natočil film s francouzskými herci, ve francouzském prostředí a to vše podle francouzského pohledu na lásku.

Herec Romain Duris většinou působil jako nadějný floutek, který i přes zajímavost svých rolí vždy skončí ve špatném či průměrném kousku. Teprve v posledních letech se nám začal vybarvovat. Přišla na řadu i vážnější tvorba a během chvilky se z šestatřicetiletého herce stal George Clooney po francouzsku. Teprve až ale právě díky (K)lamači srdci naplno dokázal celému světu, že hrát umí a charisma má na rozdávání. Francouzi zkrátka natočili film o tom, co znají nejlépe již po několik staletí. Film o tragické a zároveň komické lásce, bez nutnosti vypomáhat si berličkami v podobě dojemného kýče a ohraného stereotypu. Kolik zámořských romaňtáren z posledních to o sobě může tvrdit? Velmi, velmi málo.

(K)lamač srdcí se dá popsat jako „Hitch“ naruby, říznutý „Dannyho parťáky“. Zatímco se ale Will Smith snažil dávat lidi dohromady, tak Durisova postava vztahy za peněžní obnos rozvrací. V plánování těchto důmyslných operací (téměř stejně rafinované jako v trilogii o jedenácti lupičích-gentlemanech) mu pomáhá jeho starší sestra a její „lehce“ podivínský manžel. Všichni se samozřejmě řídí podle základního pravidla, že žena musí být ve svém vztahu nešťastná, ale jen si to nedokáže přiznat a proto nastupuje na scénu šarmantní Alex, aby jí otevřel oči… a tím si vydělal pořádný balík.

Kluk nebo holka mají těžké životní období. Kluk nebo holka potká fantastického člověka opačného pohlaví. Zažijí pár skvělých věcí a nakonec spolu žijí šťastně až na věky. To známe. Jen škoda, že vše, co se stane před „dramatickým“ zakončením nás (hlavně v posledních letech) nutí dávat oči v sloup… pokud se samozřejmě nejedná o „500 Dní se Summer“, ale to sem nepatří. O (K)lamači srdcí nemá smysl tvrdit, že je na tom, co do vedení děje, zrovna nějak revoluční. Na rozdíl od svých zámořských bratříčků má ale něco, čímž je několikanásobně převyšuje: originalitu, chytrý humor a dokonalou ústřední dvojici. Je to hlavně chemie mezi Durisem a Vanessou Paradis, která dokáže filmu vtisknout uvěřitelnosti i v těch nejšílenějších scénách. Slovíčkaření mezi nimi nepůsobí jak z brazilské telenovely a i přes jak hrdinovo, tak divákovo morální dilema (slečna je ve šťastném vztahu) si opravdu přejete, aby jim to spolu vyšlo. Mimochodem, ani jedna z vedlejších postav nepůsobí trapně a to je v dnešní době VELKÉ plus.

Kde nepomohou slova, tak pomůže hudba. Její výběr v tomto filmu je znamenitý. Přes příjemně plynoucí písně až po dravý song z „Hříšného tance“ (a ještě dravější tanec samotný). Podobně jako Matthew Vaughn v „Kick-Ass“, tak i Chaumeil umí „vykrádat“ (myšlenko v dobrém slova smyslu). Slabou skladbu zde nenajdete a vše krásně doplňuje právě probíhající scénu či emoce postav. Možná by se v přihlédnutí k tempu filmu hodilo ještě přidat žánrově netypickou šílenost (punk rock například), ale to už je spíše snaha najít na již bezchybné hudební podkresu zrnko pochybností.

Co tedy film nabízí divákovi? V prvé řadě je to rošťák Romain Duris, před kterým se slečnám budou podlamovat kolena a muži si budou libovat v jeho neotřelé frajeřině a stylovosti (bez namyšlenosti!). Pak také přirozeně krásnou hrdinku, u které slečny jistě ocení její intelekt či styl oblékání a my chlapi… no zkrátka vše ostatní (díra mezi zuby je odteď sexy). Velkým plusem je pak ucelená stopáž, plynoucí bez vážnějších zaškobrtnutí, fantastický výběr hudby (Hříšný tanec zaručeně funguje i po všech těch letech) a po dlouhé době i vedlejší charaktery, u jejichž eskápad si nebudete dávat z pocitu studu ruce před oči. Pravda, (K)lamač srdcí není nijak zásadní, ani revoluční dílo. Je to hlavně komedie jak pro horké letní dny, tak pro studené zimní noci a důkaz, že romantický žánr ještě naplno neovládla zámořská produkce a Francouzi jsou stále ve filmovém vyjádření emoce jménem Láska těmi nejlepšími na celém světě.

Hitch meets Ocean’s Eleven, tentokrát po francouzsku. Chytrý humor, bezchybně gradující děj a hlavně fantastická chemie mezi charismatickým Duraisem a atraktivní Vanessou Paradise, to je (K)lamač srdcí. Žádná revoluce v žánru, ale „pouze“ důkaz, že Francouzi jsou těmi největšími milovníky na celém světě.