Loňský rok přinesl do kin více než třicet českých filmů rozličné kvality. Některé z nich disponovaly světovými parametry, jiné zabředly v průměru a zbylé sloužili jako průkazní materiál lobotomie svých autorů.

Vysoká návštěvnost není známkou kvality!

Masový český divák je zvláštní tvor. Na to, aby se odhodlal k návštěvě kina, musí překonat řadu překážek. Musí vstát z gauče, odsunout pivo stranou, „vypnout Borhyovou“ a především přemluvit někoho ze svých bližních, aby se k němu přidal. Při volbě filmu, jenž náš divák v kině hodlá zhlédnout, hraje prim několik faktorů. Především má jít o snímek natočený nějakým známým režisérem, kupříkladu Zdeňkem Troškou nebo Marií Poledňákovou. Samosebou se ve scénáři musí objevit lehce pochopitelný humor, jenž rozesměje celý sál. A v neposlední řadě v něm musí hrát slavní a dobří herci, kteří svou kariéru zvedli v nějakém seriálu, nejlépe pak v Ordinaci!

Výsledkem těchto choutek je skutečnost, že nejnavštěvovanějším snímkem uplynulého roku 2009 se stala „komedie“ Líbáš jako Bůh, režisérky Poledňákové. Tedy film, jenž dokáže zaujmou snad jen svou naivní dějovou linkou a absolutně nereálnými filmovými charaktery.

Do kin kupodivu dorazily i horší braky, rádoby vtipná Operace Dunaj, šílená Kněžna Libuše, golfový průšvih Veni Vidi Vici nebo Vieweghovský Případ nevěrné Kláry.

Zachránci reputace – Hřebejk, Mašín, Najbrt a spol.

Vloni se na pořádný film čekalo stejně dlouho jako na Sahaře na průtrž mračen. Naštěstí přišel mrazivý konec roku a s ním i jednoznačné filmové trháky – jmenovitě Kawasakiho růže (Hřebejk), Tři sezóny v pekle (Mašín) a Protektor (Najbrt). Všechny tři filmy se po svém vyrovnávají s minulostí. Kawasakiho růže řeší problémy někdejšího disidenta – psychiatra, jemuž má být uděleno státní vyznamenání. Bohužel vzejde na povrch skutečnost, že jeho svědomí není ani zdaleka čisté jako lilie. Tři sezóny v pekle nabízejí pohled do divokého konce 40. let pohledem rebelujícího Dandyho a Protektor pojednává o osudu protektorátního reportéra Emila Vrbaty, jemuž jeden atentát zapeklitě zkomplikuje životní osudy.

Kam míří český film letos?

Prognóza na letošní rok vypadá pro český film velice slibně. Na scénu se totiž vrací jeden z nejtalentovanějších zástupců zdejší režisérské školy, Jan Svěrák. Svěrákův snímek Kuky se vrací bude vyprávět poetický příběh odloženého plyšového medvěda, který se navzdory nepřízní osudu rozhodne vrátit domů. Pozornost vzbuzuje i nákladný filmový projekt Lidice režisérky Alice Nellis. Není však jasné, zda se snímek o nacisty brutálně vypálené vesnici, stihne dokončit v původně avizovaném termínu – natáčení totiž postihly finanční patálie. Ihned zkraje roku vzbudily ovace Pouta, která nabídla příběh „putinovského“ agenta STB. Zajímavě vypadá i návrat legendy českého hororu, Juraje Herze. Ten se bude snažit napravit reputaci po zpackaném projektu T.M.A. dramatem Habermannův mlýn. A v neposlední řadě se vrátí dvojice nevybíravých provokatérů, Filip Remunda a Vít Klusák. Tito autoři kontroverzního dokumentu Český sen se opět pustí na tenký led, jejich čerstvý snímek by měl opět bezostyšně kritizovat zdejší společnost.

Soudě dle vyhlídek a prognóz to s českým filmem nevypadá věru zle.