Legendární televizní soutěž z doby, kdy se divák těšil na každý díl Pevnosti Boyard, toužil jít po Stopách Xapatanu a reality show byla jen zvukem vzdálené budoucnosti. Pojďte se vrátit o 19 let zpět…

Myšlenka vzniku formátu, který by spojoval národy, nebyl překvapivě výplod žádného marketingového/televizního novátora, ale francouzského prezidenta Charles de Gaulle. Jeho původní představou byla zábavná show, ve které bude francouzská a německá mládež společně soutěžit, přátelit se a bavit, aby se napravily staré rány v přátelství mezi Německem a Francií. Hry měly pocházet z tradičního meziměstského soutěžení ve Francii. Představa se začala rozrůstat a ve výsledku vznikl pořad, který sjednocoval evropské země zábavnou formou. Od lezení, přes plavání v obrovských bazénech, pohánění plovoucích objektů a hromadu dalších zvláštních, barevných, ale také zábavných disciplín, se staly Hry bez hranic proslulé. Psal se tehdy rok 1965, když se poprvé utkala Francie, Německo, Itálie a Belgie v tzv. Inter Nations Games (Mezinárodní hry). Od roku 1965 do roku 1999 proběhlo 30 sezón těchto klání, ve kterých se nejčastěji účastnila Itálie, Francie a Švýcarsko. Československo se účastnilo jednu sezonu (1991) a dosáhlo jednoho vítězství, Česká republika se následně objevila třikrát (1992-95) a vyhrála dvakrát. Během let se také lehce měnila pravidla, potažmo počet soutěžících zemí. Od původních čtyř zemí se postupně stoupalo až k osmi. Stejně tak se měnilo prostředí, původně letní soutěž postupně nabírala na exotice nejen disciplín, ale i podnebí, takže když se v roce 1991 disciplíny plnili na sněhu, kdekdo byl překvapen příjemným zpestřením. Stejně tak dokumentární součást každého dílu, která přibližovala dějiště her.

Samotné disciplíny byly hodně různorodé. Nešlo ovšem o žádné statické přemýšlivé hry, ale o akčněji a sportovněji laděné soutěže plné pohybu a výkonů. Před každou disciplínou byly vysvětleny pravidla nejen účastníkům, ale i divákovi, takže bylo vše příjemně průhledné a díky barvám, které byly originální pro každou zemi, i příjemně přehledné. Většinu času jsou disciplíny laděny výrazně dětsky, ale postupem času se vytrácela taková zbytečná dětinskost a podivné oblečky vystřídala snaha podat výkon a ne pouze zabavit. Nejsou to však jen disciplíny, které si divák pamatuje, ale také skvělou Marcelu Augustovou. Dáma od volebních grafů, což je její pevné každoroční místo před televizní obrazovkou, stejně jako post moderátorky Událostí. Často je vidět také vzhledem k aktivitám okolo charity Pomozte dětem. Pravděpodobně už málo kdo si vzpomene také na Petra Vichnara, kterého trochu svým příjemným hlasem i časem před kamerou během Her bez hranic Marcela dokonale zastínila. Oba dva i soutěž samotnou může divák od 1. července vidět znovu i na České televizi, i když v poměrně nepříjemný brzký ranních hodinách. Důvod? Petice na Facebooku, kam se podepsalo více jak 50 tisíc uživatelů… Ovšem buďme spravedliví, fanoušci se opakování domáhají už dobrých 5 let a každý rok bylo slíbeno, že „to další léto ano…“.

Dne 4.6.2007 byla spuštěna online petice za obnovu Her bez hranic, na kterou se podepsalo více jak 10 tisíc diváků. Z toho důvodu se EBU (European Broadcasting Union) pokusila o nastartování natáčení nové sezony, která se zatím z finančních důvodů odkládá na léto 2011. Z dnešního pohledu je formát Her bez hranic dosti komplikovaný, finančně i časově náročný, ale hlavně komerčně problematický. Vždyť v době největší slávy na přelomu 80-90. let byly televizní diváci zvyklí na úplně jinou zábavu, než diváci dnes. Jaká by byla nebo možná i bude současná podoba Her bez hranic, se možná brzy dozvíme, ale osobně bych nechal tento fenomén spát jeho nostalgickým spánkem.

Hodnocení: (ve své době) 100%

Hry bez hranic (Jeux sans frontières)

Zábavní soutěž, 1965-1999