Češi byli vždycky národem milovníků jídla a tak se nelze divit vzrůstajícímu počtu televizních pořadů o jídle. Ať jsou to Babicovy dobroty, S Italem v kuchyni nebo Prostřeno!, lidé se rádi dívají na umění těch šikovných a znalých a příjemně se zabaví i nad nešikovnými. Zdeněk Pohlreich ve svém prvním pořadu Ano, šéfe ukázal jak se má vařit v hospodách a restauracích a jak dnes fungují tyto podniky fungují. Výsledek bylo částečné zklamání z úrovně českých podniků, ale prakticky vždy kritika ze Zdeňkových úst padala na kuchaře. Právě na ně se chce tentokrát nejznámější český kuchař zaměřit a najít mezi čtyřiceti soutěžícími toho jediného, který se stane superšéfem. Pravidla jsou jasná, v každém kole bude zadán úkol, podle kterého bude porota vybírat nadějné kuchaře. Ti budou mít šanci postupovat do stále těžších kol. Porota se z velké části dala očekávat, protože vedle zmiňovaného Zdeňka Pohlreicha bude ochutnávat jídla Roman Vaněk (také známý z občasného účinkování v Ano, šéfe) a autorka kuchařek Eva Filipová. Trojce je to zajímavá, všichni mají znalosti a jsem zvědav, jestli budou také vtipní, což zrovna první díl příliš neukázal. Samotní soutěžící jsou skupinou složenou z profesionálů, ale také amatérů, kteří mohou překvapivě působit jaké černí koně soutěže. Bude zajímavé vidět, jaké úkoly hodlá porota zadávat, protože určitě u pouhého vaření nezůstanou, jak naznačují další řádky s úkoly z prvního dílu.

Je poměrně příjemným překvapením, že se v prvním díle nehrálo na žádné povídání a šlo se rovnou na věc. Soutěžící byli přivítání a ihned zděšeni prvním úkolem: Nakrájet cibuli na tenké proužky a na kostičky. Zádrhel? Možná ty obrovské a velmi nabroušené nože, které z přehlídky schopností ovládat nůž udělali spíše ukázku první pomoci při pořezání. Krve bylo všude hodně, na prsten, na cibuli i na samotných nožích, ale patnácka vyvolených byla na konec vybrána. Ostatní však dostali ještě jednu možnost a to díky krájení mrkve na tzv. julienne. Dalších pět se tak přidalo k postupujícím a už všichni měli chuť jít slavit. Naneštěstí pro ně, následovalo pokračování a to vaření jídel, kterými se předvedou, již kompletní porotě. První úkol o vaření skrze síto udělal z dvaceti postupujících pouhých 12, na které se budeme těšit v dalším díle. Samotná show je zatím příjemně svěží, rychle utíká, možná se až zbytečně snaží vytvářet příběhy (například slečna s židovskými kořeny byla mnou na vypadnutí tipována ihned, jak řekla, že něco ochutnávat nesmí..). Ovšem samotná interakce temperamentních, ale spíše arogantních jedinců je i po těch letech všemožných reality-show stále vcelku zábavné okořenění. Někteří si však věří opravdu až přehnaně a doufám, že si na ně Zdeněk posvítí. I když pokud je jejich idol Gordon Ramsay, ani se není čemu divit. Tento trochu kontroverzní kuchař vystupuje v částečném předobrazu této show s názvem Hell´s Kitchen (Pekelná kuchyně běží např. na TV Barrandov). V tomto pořadu soutěžící vaří ve skutečném podniku, skutečným hostům, které je pak hodnotí. V Českých poměrech je asi nereálné očekávat, že něco podobného se tu někdy povede, ale sen je to hezký, nemyslíte? Nechat si uvařit od soutěžícího, který má za zády Zdeňka a poslouchá jeho upřímnou mluvu…

Co bude dál? Dál bude následovat úkol, po kterém získá nejlepší kuchař imunitu (Trosečník hadr?), takže v následujícím vyřazování nemůže být vyřazen. Pravděpodobně díky konexím pana Pohlreicha dojde i na vpuštění kuchařů do plného provozu jeho současného zaměstnavatele, Café Imperiál. Rozumný kompromis, který soutěž opět přiblíží Ramseyho předobrazu. V příštím díle má dojít na (vojensky) brzké vzbuzení soutěžících a následné splnění chutí přísného šéfa. Kdo vypadne kvůli míchaným vajíčkům?

Pořad vysílá každé úterý v 21:20 televize Prima. Pokud jste první díl nestihli, máte možnost ho vidět online na Streamu nebo na oficiálních stránkách televize Prima.

Oficiální stránky pořadu Fan stránka na Facebooku

Sylvester Stallone, Jason Statham, Dolph Lundgren, Jet Li, Terry Crews, Arnold Schwarezenegger a v neposlední řadě Bruce Willis to je stručný seznam chlapců, kteří měli v mládi zálibu místo fotbalu   píchání si jehel do zadku plných oxymetholonu  na záchodcích v posilovně. Všichni mají ve filmu svůj příběh a osobitý charakter. Barney Ross (Stallone) jako lídr a stratég celé bandy, Yin Yang (Li) jako odborník na boj zblízka, Lee Christamas (Statham) jako specialista na ostré nože, Hale Caesar (Crews) milovník zbraní velkých ráží a Gunnar Jensen (Lundgren) jako pošahaný odstřelovač. Proto skoro každý milovník akčních filmů si v hrdinech najde toho svého oblíbence-pošahance.

Scénář nepatří mezi nejsilnější stránku příběhu. Mimo drsných hlášek jednotlivých hrdinů a občasné vtipkování na účet malého asiata od jeho velkých kámošů ve filmu chybí hlubší pohled do duší jednotlivých hrdinů. Předvídatelný příběh nese na čele nepřehlédnutelný nápis déjà vu. Jen se na to podívejte. Na malém ostrově jménem Vilena vládne diktátor Garza (David Zayas) a nelítostně vykořisťuje svůj lid. Ovšem on není hlavním padouchem, tím je drogový magnát a bývalý agent CIA James Munroea (Eric Roberts), který je velikým trnem v patě mocných lidí. Je potřeba ho odstranit a pro tuto špinavou práci se přesně hodí náš tým odpadlíků. Úkol je zadán v kostele, kde se sejdou velikáni Willis, Schwarzenegger, Stallone a hází jednu vtipnou hlášku za druhou (jedna z nejlepších scén filmu).

Pokud jde o herecké obsazení něžného pohlaví, tak jediné na co se můžeme těšit je mexická herečka Giselle Itié v roli diktátorovy dcery Sandry, která působí jako informátor a také cíl záchrany pro naše postradatelné hochy, které sžírá svědomí a potřeba vykoupit svoji duši. Ovšem hlavním důvodem jsou peníze, na ty slyší každý. Pouští se po hlavě do sebevražedné akce s jediným cílem, zachránit Sadru a sejmout padouchy. Po všech těch vyumělkovaných superhrdinech se Stallone vrací do dobré, staré doby jednoduché akce, kterou každý, včetně mě, s chutí ocení.

Kulturistické obsazení zajistí milovníkům akce pořádnou zábavu. Film nemá za úkol dovést vás k zamyšlení či nějakému hlubšímu smyslu. Stačí se jen pohodlně usadit a pohlcovat neuvěřitelné, akceplné scénky a prostě se bavit.

Expendables: Postradatelní

Režie: Sylvester Stallone

Scénář: Sylvester Stallone

Hrají: Bruce Willis, Sylvester Stallone, Jason Statham, Jet Li, Dolph Lundgren, Charisma Carpenter, Terry Crews, Arnold Schwarzenegger, Giselle Itié

Žánr: Akční / Thriller

Hodnocení: 70%

.

.

.

.

Oficiální Trailer #2

Vysoká návštěvnost není známkou kvality!

Masový český divák je zvláštní tvor. Na to, aby se odhodlal k návštěvě kina, musí překonat řadu překážek. Musí vstát z gauče, odsunout pivo stranou, „vypnout Borhyovou“ a především přemluvit někoho ze svých bližních, aby se k němu přidal. Při volbě filmu, jenž náš divák v kině hodlá zhlédnout, hraje prim několik faktorů. Především má jít o snímek natočený nějakým známým režisérem, kupříkladu Zdeňkem Troškou nebo Marií Poledňákovou. Samosebou se ve scénáři musí objevit lehce pochopitelný humor, jenž rozesměje celý sál. A v neposlední řadě v něm musí hrát slavní a dobří herci, kteří svou kariéru zvedli v nějakém seriálu, nejlépe pak v Ordinaci!

Výsledkem těchto choutek je skutečnost, že nejnavštěvovanějším snímkem uplynulého roku 2009 se stala „komedie“ Líbáš jako Bůh, režisérky Poledňákové. Tedy film, jenž dokáže zaujmou snad jen svou naivní dějovou linkou a absolutně nereálnými filmovými charaktery.

Do kin kupodivu dorazily i horší braky, rádoby vtipná Operace Dunaj, šílená Kněžna Libuše, golfový průšvih Veni Vidi Vici nebo Vieweghovský Případ nevěrné Kláry.

Zachránci reputace – Hřebejk, Mašín, Najbrt a spol.

Vloni se na pořádný film čekalo stejně dlouho jako na Sahaře na průtrž mračen. Naštěstí přišel mrazivý konec roku a s ním i jednoznačné filmové trháky – jmenovitě Kawasakiho růže (Hřebejk), Tři sezóny v pekle (Mašín) a Protektor (Najbrt). Všechny tři filmy se po svém vyrovnávají s minulostí. Kawasakiho růže řeší problémy někdejšího disidenta – psychiatra, jemuž má být uděleno státní vyznamenání. Bohužel vzejde na povrch skutečnost, že jeho svědomí není ani zdaleka čisté jako lilie. Tři sezóny v pekle nabízejí pohled do divokého konce 40. let pohledem rebelujícího Dandyho a Protektor pojednává o osudu protektorátního reportéra Emila Vrbaty, jemuž jeden atentát zapeklitě zkomplikuje životní osudy.

Kam míří český film letos?

Prognóza na letošní rok vypadá pro český film velice slibně. Na scénu se totiž vrací jeden z nejtalentovanějších zástupců zdejší režisérské školy, Jan Svěrák. Svěrákův snímek Kuky se vrací bude vyprávět poetický příběh odloženého plyšového medvěda, který se navzdory nepřízní osudu rozhodne vrátit domů. Pozornost vzbuzuje i nákladný filmový projekt Lidice režisérky Alice Nellis. Není však jasné, zda se snímek o nacisty brutálně vypálené vesnici, stihne dokončit v původně avizovaném termínu – natáčení totiž postihly finanční patálie. Ihned zkraje roku vzbudily ovace Pouta, která nabídla příběh „putinovského“ agenta STB. Zajímavě vypadá i návrat legendy českého hororu, Juraje Herze. Ten se bude snažit napravit reputaci po zpackaném projektu T.M.A. dramatem Habermannův mlýn. A v neposlední řadě se vrátí dvojice nevybíravých provokatérů, Filip Remunda a Vít Klusák. Tito autoři kontroverzního dokumentu Český sen se opět pustí na tenký led, jejich čerstvý snímek by měl opět bezostyšně kritizovat zdejší společnost.

Soudě dle vyhlídek a prognóz to s českým filmem nevypadá věru zle.

Dobře padnoucí sako, klobouk ve tváři, kvér po levém boku a cigaretový kouř nad hlavou, definice mafiána s  nabídkou, která se neodmítá? Následující sedmička filmů možná poskytne tu správnou odpověď.

Kmotr (The Godfather, 1972, režie: Francis Ford Coppola)

Celková trilogie Kmotr, nejlepší filmový materiál o mafii, byla natočena podle bestsellerů Maria Puza. F.F.Coppola ve třech snímcích převádí na plátno epickým způsobem několik desetiletí rodiny Vita Carleona, jež patří k jedné z pěti nejvlivnějších mafiánských rodin v New Yorku. Patriarcha Vito Carlone vládne těsně po konci 2. světové války pevnou rukou, nejdůležitější pro něj je čest a rodina. Právě vdává dceru Connie a čeká na návrat syna Michaela z fronty. Je spáchán atentát na velkého Kmotra, který zázrakem přežije. Michael, který původně do rodinných kolejí zajet nechtěl, je situací nucen vzít věci do vlastních rukou a poprvé smočit je v cizí krvi.

Strhující vyprávění Francise Forda Coppoly o předávání tradice z otce na syna, o nostalgii a kouzlu zločinu má už od prvopočátku místo ve zlaté pokladnici světové kinematografie. Po generace se filmoví diváci obrací právě k této trilogii, která vznikala v letech 1972, 1974 a 1990, aby pochopili mechanismus zločineckých spolků a jasně pochopili, že heslo „Zaplést se s Camorrou a zemřít.“ je opravdu pravdivé. Jde o klasiku, desetiletími ověřenou a zlatými Oscary ověnčenou.

.

.

.

.

Zjizvená tvář (Scarface, 1982, režie: Brian De Palma)

Tony Montana (Al Pacino) byl u toho, když  nechal Fidel Castro otevřené přístavy a jako jeden z mnoha vězňů se plavil na jedné z lodí vstříc Americe. Na čerstvém vzduchu však  moc dlouho nepobyl, brzy na něj opět čekala vězeňská cela. To mu nebylo po chuti. Osud si řekl, budiž mu přáno.Pro něj za menší službičku, likvidaci vezeňského komunisty, dostal od drogové mafie místenku z lochu ven. Tony na svobodě díky své drsné a otrlé povaze stoupal po profesním žebříčku místní drogové mafie. Byl tak otrlý a sebejistý, že si dokonce začal s ženou drogového bosse. Ale sláva i úspěch stoupá do hlavy, což byl i případ Tonyho a s hlavou ve výšinách to nikdy nekončí dobře.

Scénář Olivera Stona a režie Briana De Palmy je harmonickým dávkováním zločinu, násilí a vlastně všeho kolem . Scarface patří k těm snímkům, ve kterém ono zmiňované násilí a jeho vizuální ztvárnění hraje nejpodstatnější roli. Do filmů často vkládaný filozofický podtext je odsunut na vedlejší kolej, ne-li plně potlačet.  Jde o vykreslení cesty na vrchol, cesty špinavé a s množstvím zářezů na hlavni zbraně. Díky době, ve které film vznikl, jsou patrné protikomunistické nálady. Nejlepší třešničkou na dortě je skvělý kubánský přízvuk hlavního představitele. Pokud by se měl ohodnotit  samotný výkon Al Pacina jako Tonyho Montany, nebojím se použít slova famózní, ve všech ohledech. Brian De Palma ( také Neúplatní, Carlitova cesta) má snad vizionářské zločinecké vnuknutí, protože výsledky  opravdu stojí za to.

.

Neúplatní (The Untouchables, 1987, režie: Brian De Palma)

Alphonso Capone vládne Chicagu, v malíku má mimo jiné obchod s lihovinami, který v dobách prohibice celkem slušně vynáší. Může si proto dovolit vedlejší náklady spojené s mafiánskou politikou a propagací.Sem tam šupne nějakou tu tučnou obálku do úřednického stolu a má na pár měsíců opět čistý štít a vykračuje si jako ctihodný občan Chicaga. Nebe by bylo bez  mráčku, kdyby mu  nezkřížili cestu čtyři čestní policisté v čele s Kevinem Costnerem, ozbrojeným zmocněncem ministerstva financí. Jakkoliv zní tato funkce směšně, jde o ostrého hocha, který nemá v plánu prvního muže mafie jen tak pustit k vodě. S brokovnicí, nezlomnou vůlí a Seanem Connerym po boku vyráží vstříc boji s korupcí a zločinem.

Samolibá a obtloustlá postava Al Capona v podání skvělého Roberta De Nira své násilnické sklony projeví pouze jednou. Stačí mu baseballová pálka a hlava nezbedného zaměstnance a je vymalováno, na červeno. Je až zarážející, jakou proměnou vzhledu, gest a výrazu De Niro prošel. Hotový Al Capone. De Palmova mafiánka místy pokulhává. Občasná naivita  a prototypy hrdinství zbržďují gradaci děje. Avšak, klasice budiž vše odpuštěno, jde přece jen o snímek s prohnilým zločineckým  srdcem, a těch není nikdy dost.

.

.

.

.

Mafiáni (Goodfellas, 1990, režie: Martin Scorsese)

Vše začíná v Brooklynu roku 1955. Henry Hill (Ray Liotta), z jedné půlky Ir a z té druhé Ital, už od malička sní o tom, že se stane gangsterem a vymaní se z běžné roviny nicotnosti člověka vůči celku. Zkrátka chce být někdo. Tuto představu ztělesňují místní gangsteři s koženými obličeji a s oblakem cigaretového kouře kolem  hlavy. Zpočátku za drobné služby a následně za naprosté oddání se službám místního bosse Paulieho Cicera se  stává po letech plnohodnotným členem gangsterské rodiny. Pro získání nadité kapsy plné peněz je společně s kumpány Jimmym (Robert DeNiro) a Tommym (Joe Pesci) schopen udělat cokoliv. Pasují se do role poloboha, životy berou, málokdy je věnují. Nevyhnou se rukám potříštěnými krví a zaprášenými kokainem.

I když snímek nese název Mafiáni, o pravou mafii nejde. Nikdo z ústředních hrdinů pravým členem není. Pouze Jimmy měl nakročeno k přijmacímu rituálu a byl stoprocentní Ital, ovšem nesměl by zabít jednoho z členů nejužšího kruhu zločineckého klanu, takový čin se může ve zlé obrátit. Film je natočen podle knihy Nicholase Pileggiho s názvem „Wiseguy“ v režii Martina Scorseseho, který vzal z žánru to nejlepší a vytvořil snímek vybočující z řady podobných kousků.

.

.

Road to Perdition (Road to Perdition, 2002, režie: Sam Mendes)

Amerikou 30.let hýbe hospodářská krize, zločinecké kruhy však zůstávají  klidné jako hladina rybníka v bezvětří. Místní hlavoun irské mafie John Rooney (Paul Newman) vládne pevně nad svými záležitostmi, do karet mu pouze nehraje chování nevyvedeného syna Connora (Danie Craig). Co nenachází v synovi najde u věrného zaměstnance Michaela Sullivena (Tom Hanks), který špinavou práci vykoná precizně a bez komplikací. Sullivenův syn Mike řeší pro něj velkou záhadu, jakým způsobem jeho otec vydělává na živobytí rodiny. Zvědavost ho přivede až do kufru otcova vozu, se kterým ten večer jede vykovat jednu ze služeb pro strýčka Johna. Tento výlet malého Sullivena uvrhne v nebezpečí a ocejchuje jako nechtěného svědka. Objeví se záminka pro žárlivého Connora, který se chce zbavit soka v otcově přízni. Žárlivost ho oslepí a za obět padne Sullivenova rodina, přežije pouze otec a syn. Dosud chladnokrevný gangster Sulliven pozná odvrácenou stranu pozlacené mince zločinu. Jeho jediný cíl je pomsta a ochrana syna. Jde proti celé mafii, dá se říct, že proti celému světu.

Sam Mendes již na počátku své kariéry slavil oscarový úspěch s Americkou krásou. Bylo tedy na snadě, aby při dalším tvůrčím počínání volil obezřetně. Jako druhý režisérský počin si zvolil mafiánskou látku na motivy komiksu z dílny Maxe Alana Collinse a Richarda Pierse. Na původní komikové dílo navazuje s vizuální přesností. S elegancí a tradici věrný odkazuje na klasický hollywoodský film a pro současnost tvoří Kmotra 21.století. Sice ne bez chyb, za to s temnou a pevnou rukou gangsterskému žánru vlastní.

.

.

.

.

Skrytá identita ( Deparded, 2006, režie: Martin Scorsese)

Mocný boss Cosstelo (Jack Nicolson) už ve své zločinecké praxi dosáhl vrcholu a jakožto gangster zvídavý se pouští na nový, tenčí a riskantnější led nelegálního obchodu, nepůjde přece do nudné penze. Z letitých zkušenosí v nezákonných vodách ví, že jedním ze základních kamenů úspěchu v braži je, být vždy nejméně o jeden krok před zákonem. Vychovává si tedy schopné donašeče. Cosstelovou nejlepší krysou je Colin (Matt Damon), absolvent policejní akademie, kariérista s dvojí tváří. Aby to nebylo tak jednoduché, na paty mu šlape Billy (Leonardo DiCaorio), který byl svým rodinným zázemím předurčen pro zločin. Přesto se odkloní od potenciální zločinecké dráhy a stává se pravým, čestným policajtem. Billyho „špatné rodinné pověsti“  neopomenou nadřízení plně využít a je nasazen jako krysa ve službách zákona do Cosstelova gangu.

Jsme ve filmu Martina Scorseseho, který opět vypráví příběh Ameriky, světa neustálé nedůvěry, pochyb kdo je kdo. Jak jsme u pána režiséra zvyklí, nic nepředkládá ve světle lepších zítřků. Na boji protikladů loajality a zrady buduje napínavé zločinecké drama, které přerůstá v osobní drama dvou ústředních postav, Billyho a Colina, kteří ať chtějí či ne, řítí se do pekel.

.

.

.

Americký gangster (American Gangster, 2008, režie: Ridley Scott)

Frank Lucas (Denzel Washington) žije v harmonickém světě zločinu Ameriky, ve  světě jemu vlastním, do kterého se propracoval z nejnižší možné pozice. Jeho životní mentor, otec místního zločinu Bumpy Jones mu po své smrti přenechává svou továrnu na peníze. Frank od starého pána přebírá otěže a  zavádí novou, modernější zločineckou školu. Okolím respektovaný navazuje nové kontakty a sjednává lukrativní obchody a dostává se mezi horních 10% zločinu. Pečuje o rodinu a navenek je milován médii, uvnitř je však prohnilým heroinovým králem s nekončícím seznamem lidských obětí. Na druhé straně barikády stojí Ritchie Robert (Russel Crow), nicotný polda z New Jersey s minimálními ambicemi na změnu mizerného životního stavu. K dobru mu budiž připsána neúplatnost, pro Ameriku 60. a 70. let zarážející vlastnost. Ritchie přesídluje do New Yorku, kde začne pracovat na drogové problematice. Jde po krku původcům zásobování, má spadeno na Franka. Začíná dlouhá cesta k nalezení dostatečného množství důkazů (lépe řečeno špíny) na jméno Frank Lucas.

Ridley Scott v Americkém gangsterovi vykresluje svět Dobra a Zla s dobře rozpoznatelným rozdílem a hranicí, přičemž Zlo má, co se týče stylu, opět navrch. Kriminální příběh se skutečným pozadím působí divácky atraktivně a zároveň netlačí na akci a výbušnost příběhu. Se ctí reprezentuje zločin druhé poloviny 20.století a režisérovi vylepšuje kolonku v životopisu nesoucí název „profesní úspěchy“.

Česko Slovensko má talent

Celosvětově osvědčený formát tentokrát nezískala naše nejbohatší stanice, ale konkurenční spojení televize Prima a TV JOJ. Po souboji reality show Velký bratr (Big Brother) a VyVolení je to další setkání gigantů, které bude jednoho určitě hodně bolet. Prima má však velkou výhodu, protože formát „Got talent“ je opravdu celosvětově osvědčený a úspěšný. První díl už naznačil, že tomu nebude v Česku a na Slovensku jinak. Naštěstí. Možná je zbytečně brzy hodnotit po prvním díle, ale je jasně patrné, že Prima s Jojkou vzali show velmi vážně, porotu i moderátory vybírali opatrně a můžu říct, že se trefili nejlépe, jak mohli. Trojice Kraus-Bílá-Slávik je vyrovnaná, vtipná a upřímná. Na nic si nehrají a divák to cítí, stejně jako soutěžící. Moderátorská dvojice Pyco-Prachař je taky příjemná, ale mají trochu problematické postavení hlavně při účinkování soutěžících. Jsou totiž na ně záběry, jak reagují na jeho výkon a občas to divákovi může připadat trapné, ale k formátu to patří. Už první díl si pro všechny přichystal zajímavé talenty, od dvou slovenských sestřiček, přes hiphoperskou dvojici slepých bratrů až po iluzionistu, na kterého minimálně Lucie Bílá nikdy nezapomene.

Talentmánia

Vedení televize Nova tak dlouho přemýšlelo, jestli koupí formát „Got talent“, až ho koupil někdo jiný. Co naplat, tak si ve spolupráci s TV Markíza vymysleli formát vlastní. Odvodit od smyslu, kterým je hledání talentů název Talentmánia, jistě nebyl přetěžký úkol, ale jaké jsou změny? Kosmetické s důrazem na šarádu. Přesně to muselo napadnout většinu diváků, která sledovala první potažmo další díly. Nova opět nasadila svůj nejsilnější (čti nejdražší) kalibr mezi moderátory, Leoše Mareše a jeho povrchní humor. První díl byl dokonce vysílán naživo, kdy záběry na Mareše venku v davu lidí působily tak uměle, jak to jen bylo možné. Dalším důležitým prvkem je rozhodně porota, která zatím nijak nepřesvědčila. Čtveřice Zdeněk Troška, Adéla Banášová, Pavol Habera a Alena Šeredová je možná hvězdná, ale zatím sterilní a humorné hlášky si nechávají na později, ale na koho, když největší „exoti“ vypadnou v prvním kole? Tvůrci pořadu také sázejí na netradiční schéma, kdy po prvním díle s dvoudenním odstupem naváže dokonce pětice dílů s castingy. Nova se snaží tuhle mašinu rozjet, aby vše převálcovala, ale co na to diváci? V paměti mi zatím zůstala jen tancující smrtka a chlapec s jízdním řádem v hlavě. Zbytek jedním uchem dovnitř, druhým ven. Tentokrát celou show nezachrání ani Leoš, ani jeho 8 pomocnic, ani hudba z nejznámějších hollywoodských filmů.

Rozdíly? O postupu či nepostupu soutěžících již tradičně rozhodují poroty. V případě „ČS má talent“ jde o tříčlennou porotu, která volí ano nebo ne a následně tak soutěžící postupuje podle převahy hlasů. Ovšem je tu také možnost, že diváci pomocí internetového hlasování dokáží svými hlasy vrátit vyhozeného soutěžícího zpět. Hlas lidu, hlas boží. Talentmánia samozřejmě má to samé, včetně internetového záchranného kruhu hozeného fanoušky. Porotci jsou tentokrát 4, dva muži a dvě ženy, z čehož každá dvojice má jeden hlas (ano/ne) a třetím rozhodujícím hlasem jsou sami diváci ve studiu (kteří jsou mimochodem ve slabém počtu dost špatně nastrčení:)). Uvidíme, zda se i po castingových kolech dočkáme nějakého výrazného rozdílu, ale zatím to tak vypadá.

Sledovanost byla poměrně překvapující (graf). Prima začínala s cca 15 % podílem diváků a končila s 32 %, ale Nova začínala klasicky s vysokými 43 % a naopak končila lehce nad 35 %. Trend je patrný už z pouhých čísel, ale velmi hezké je sledovat na zmíněném grafu, jak diváci mezi oběma pořady v reklamních pauzách přepínali. Jestli to takhle půjde dál, Nova bude slavit dalšího Velkého bratra (Big Brother) a Prima příjemný úspěch. Poslední údaj na konec? Fanouškovská stránka „ČS má talent“ na Facebooku má 23 332 uživatelů. Co na to odborníci z Novy se svou „Talentmánií“? Krásných 600 fanoušků, Nova opět ignoruje sociální sítě. Pro fanoušky ČS má talent přidávám youtube kanál.

.

Který z pořadů sledujete vy a proč?

On je chudý rybář se zálibou v alkoholu. Ona dívka, která mu jednoho dne uvízla v síti. Krásná dívka, jenž onomu muži seslal samotný oceán, vstupuje do rybářova posmutnělého života a po dlouhé době jeho srdce opět naplňuje štěstím. Její zpěv dokáže vábit ryby, její duše zase zažehnout jiskru lásky. Toto však není příběh vystřižený jak z červené knihovny a časem si to bude muset uvědomit i samotný zachránce mořské panny…

První věc, která vás uhrane na tomto skromně natočeném filmu, je zajisté divoká krajina ostrovního Irska. Krásná na pohled, ale nebezpečná na dotek. Bravurně tak skvěle metaforuje se samotným vztahem mezi neznámou dívkou a osamělým mužem. Ještě do toho přihoďte nijak nerušivou, ale zato krásně plynulou hudbu a máte z toho poklidný a zároveň velmi živelný film. Neil Jordan si je této skutečnosti moc dobře vědom a tak, aby již tak výtečnou souhru dotáhl k dokonalosti, obsadil do hlavních rolí i hercem národnostně odpovídající postavám, které ztvárňují. Dublinského rodáka, Colina Farrella a polskou krasavici, Alicju Bachledu. A právě díky jejich uvěřitelným výkonům si divák přeje, aby přeci jen tahle pohádka o mořské panně byla pravdivá. Podobně jako V Bruggách je i zde Farrell lehce zdrženlivý, moc toho o sobě neprozrazuje a přesto mu člověk drží palce po celou dobu, doufajíc, že se na něj konečně usměje štěstí. A když do sebe jeho postava hodí několik panáků whisky, tak je (i když na 100% nebude) na Oscara zaděláno (jen to „Fucking Brugges!“ tady trošku chybí). Takhle upřímný herecký výkon v tomto roce už neuvidíte.

Osobně jsem nikdy neměl rád dětské herce v podobných filmech. Moc „pindovali“, měli hloupé připomínky a hlavně se chovali jako děsní Tataři. Něco takového naštěstí v Ondine nečekejte. Rybářova nemocná dcerka, která umírá na selhávání ledvin jako první přijde s myšlenkou, že právě ona dívka, kterou její otec „ulovil“, je mořskou vílou, která přišla pomáhat. Dialogy, jenž mladá herečka Alison Barry pronáší ale nepůsobí, jako v mnoha případech, nevěřícně a vychytrale. Jedná se naopak o moudrou řeč dvanáctileté holky, která kvůli problémům v rodině a své nemoci předčasné dospěla a přesto si stále zachovává dětskou duši. Troufám si i tvrdit, že se jedná o nejlepší ženskou herečku své generace a upřímně doufám, že po této roli opět nezapadne do kategorie „tamta nějaká holka“.

Celou dobu jsem se ani jednou nezmínil o technické nebo režijní stránce filmu a ani to neplánuji. V tomto ohledu je Ondine, spolu s příběhem či herci, vybroušený klenot. Nejtrefnější by bylo jej přirovnat k moři. V jednu chvíli klidný, nechajíc vás zapomenout na všechny své problémy a během chvíle rozbouřený, plný života, ukazujíc, že pohádková láska je opravdu jen výplodem naší fantazie, ale pokud za ni budeme bojovat, tak i právě onen sen může stát skutečností.

Nečekaně upřímně klidná a zároveň živelně reálná pohádka o nešťastném rybáři a mořské panně, která se zapletla do jeho sítí. Herecky a technicky vybroušené dílo bez sebemenšího kazu, nepostrádající chytrý příběh a humor. Zakončeno citátem: Věřte na víly, Temnou stranu Síly a svou vlastní fantazii. Horký kandidát na film roku.

Ondine

Režie: Neil Jordan

Scénář: Neil Jordan

Hrají: Colin Farrell, Alicja Bachleda, Alison Barry

Žánr: Drama / Romantický

Cz / Sk Premiéra: 2. 9. 2010 / 28. 10. 2010

Hodnocení: 100%

Claire Denis, tvůrkyně známého dramatu z černého kontinentu jménem Čokoláda, se rozhodla také přispět do mlýnku s tématem „občanské války v Africe“ a tak popadla ruční kameru, dvě herecké legendy, nízký rozpočet, scénáristku, jenž občanskou válku zažila na vlastní kůži, a vydala se natočit svůj další film do rozohněné „Kolébky lidské civilizace“. Sama v Africe je ale těžce popsatelné, natožpak hodnotitelné dílo a tak bude lepší si ujasnit, co vlastně tato „komorní oddyssea jedné ženy“ opravdu není.

• Sama v Africe není romantický film.
• Sama v Africe není filmem, u kterého je vám každých pár minut do breku.
• Sama v Africe není filmem, kde na jeden záběr spadá smrt několika štěňátek a černošských dětí.
• Sama v Africe není akčním filmem jako od Michalea Baye.
• Sama v Africe není filmem, u kterého jsou všechny hlavní postavy duševně v pořádku.
• Sama v Africe není film s cenzurou krvavých momentek.
• Sama v Africe není film obsahující soft-porno sexuální scénu i přesto, že zde najdete záběr na mužské pohlavní orgány nebo obnažená ňadra.
• Sama v Africe není filmem, kde hlavní hrdinka využívá kávu k vyvolání sexuálního chtíče.
• Sama v Africe není film, kde Christophera Lamberta zabijete jedině setnutím hlavy.

• Sama v Africe opravdu není filmem, kde potomek hlavní hrdinky je cukroušek k zulíbání.
• Sama v Africe není film se šťastným koncem pro všechny postavy.
• Sama v Africe není film, kde je Christopher Lambert od prvního do posledního záběru.
• Sama v Africe není komediálním filmem.
• Sama v Africe není film, kde hudební podkres zaručuje monstrózní orchestr.
• Sama v Africe není film, který si pouze na téměř dokumentární styl hraje.
• Sama v Africe není a nikdy nebude filmem, na který byste měli pozvat holku/chlapce kvůli rande.
• Sama v Africe není filmem ve 3D.
• Sama v Africe není film, v kterém již od první minuty chápete, co se děje.

• Sama v Africe není film, který divákovi vnucuje svou ideologii.
• Sama v Africe není filmem o náboženství nebo drogové závislosti.
• Sama v Africe není film s postavami rozdělenými pouze na „klaďasy a záporáky“.
• Sama v Africe není film se zběsilým střihem.
• Sama v Africe není film postrádající artové záběry na okolní faunu.
• Sama v Africe není film, kde jsou všechny postavy stejně ukecané, jako hlavní hrdinka.
• Sama v Africe není film věnující dialogům mezi postavami více jak 10% stopáže.
• Sama v Africe není anglicky mluveným filmem.
• Sama v Africe není film pro každého.

Poetické, náročné a upřímné. „Sama v Africe“ není filmem pro každého. Někdo v něm uvidí geniální dílo, snažící se co nejvěrněji zachytit situaci v zemích Třetího světa, další pouze nabubřelou snahu režisérky o nevydařené experimentování. Jasné pouze je, že se jedná o velmi zajímavý počin, který by si fanoušek „neobyčejných“ filmů neměl nechat za žádnou cenu ujít.

Sama v Africe (White Material)

Režie: Claire Denis

Scénář: Marie N’Diaye, Claire Denis, Lucie Borleteau

Hrají: Isabelle Huppert, Christopher Lambert, Isaach De Bankolé, Nicolas Duvauchelle, William Nadylam

Žánr: Drama

Cz / Sk Premiéra: 26. 8. 2010 / Neznámá

Hodnocení: 70%

Festival startuje 25.8.2010. V pěti dnech se v pražských kinech Aero, Světozor, Střelák nebo na Divadle Ponec představí na 150 krátkých i celovečerních studentských filmů i současných debutů. Projekce budou také probíhat v Paláci Akropolis a to ve festivalových prostorech. Slavnostní zahájení bude patřit předpremiérové projekci snímku Scott Pilgrim proti zbytku světa s Michaelem Cerou. Jde o adaptaci komiksové předlohy Briana Lee O´Malleyho.

V sekci Fresh Classic se můžeme těšit na vítěze festivalu v Sundace.  Děj snímků Restrepo se odehrává ve vojenském prostředí americké čety v Afganistánu. Jde o sestříhaný materiálový deník, který natočili tvůrci filmu při pobytu  s amerckými vojáky v afgánském údolí Korangal. Dále bude představen například snímek s Michaelem Cainem Harry Brown, díky němuř si režisér Daniel Barber vysloužil nominaci od svazu kritiků Critic´s Cirkle pro objev roku.  Mezi jinými bude možno vidět i Evu Green ve snímku Trhliny, který režírovala dcera Ridleyho Scotta.

Hlavním motivem letošního festivalu je „hrdina“. Mimo současné snímky spojené s hrdinstvím bude uvedena i komediální sci-fi Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jesse? z roku 1966. Dalším tahounem bude jistě zajímavá projekce  kultovního britského sitcomu The Mighty Boosh nebo Garth Marenghi’s Darkplace.

Do soutěžní sekce studenstsých filmů bylo vybráno z 1176 filmů ze 60 zemí a bude se soutěžit o čtyři ceny: Fresh Generation, Hlavní mezinárovní studentská soutěž, Theater Optique a letos i novinka Fresh Czech, soutěž věnovaná českým studentským filmům. Tvůrci mohou soutěžit i o cenu spojenou se sympatiemi diváka, o Cenu publika.

V hlavní porotě bude letos sedět hvězda dáského filmu Christoffer Boe. Během festivalu bude nabídnuta restrospektiva jeho tvorby. Do křesla poroty dále usedne Daniel Mulloy, který patří k nejlepším tvůrců krátkometrážních filmů.  Pro návštěvníky festivalu bude připravena ochtnávka z jeho dílny. Zastoupení v hlavní porotě bude mít i český film, a to díky Marthě Issové.

Festival nabízí i pestrou škálu doprovodného festivalu, ve kterém se jistě každý najde. Jde o zajímavou a filmově atraktivní akci v českém filmovém prostředí, kterou by bylo škoda propásnout. Bližší informace a program najdete na stránkách festivalu, zde .

Dr. Watson (Martin Freeman) je bývalý vojenský doktor, který se právě snaží vyrovnat se svým traumatem z války. Terapeuti si s ním nevědí rady, protože on stále věří jen sobě a nedovoluje nikomu přistoupit do jeho světa. Cestou z jednoho sezení potkává starého přítele, který mu pomůže s hledáním spolubydlícího. Tím není nikdo jiný, než Sherlock Holmes (Benedict Cumberbatch), postrach nejen zločinců celého Londýna, ale také všech policistů. Watson poznává svého nového přítele a brzy společně vyrazí k prvnímu případu. Policie si neví rady se sebevraždami, které má konzultant Holmes vyřešit pomocí svých úchvatných dedukčních schopností (první díl Study in Pink). Následně se Holmes zaplétá do vyšetřování okolo podivných nápisů, v kterých hledá význam a důvod pro smrti několika, na první pohled náhodných, lidí (druhý díl The Blind Banker). V závěru minisérie se i díky blogu o dosavadních společných případech, který píše Watson, oba dva dostávají do nebezpečné hry s časem. Neznámý psychopat nechává své oběti ověšené výbušninami volat Sherlockovi a dávat mu nápovědy, kterými vyřeší hádanku a zločinec pak své oběti nechá žít (třetí díl The Great Game). Poznají konečně Sherlock s Watsonem muže, který v pozadí stál za všemi vraždami od prvního dílu?

Na první pohled je jasné, že přenesení legendy do současnosti je opravdu důsledné. Postavy tady „googlují“, posílají hromadu sms, sledují pomocí gps a v neposlední řadě, také řeší vraždy. Přenesení může vypadat na první pohled jako čiré bláznovství. Holmesův odkaz je neustále zdrojem inspirace, vždyť každá druhá postava v kriminálních nebo lékařských seriálech, má jeho dedukční schopnosti. Autoři si však uvědomili, že nestačí jen slavná adresa, Watson po ruce a kanonáda argumentů podporujících geniální a rychlou dedukci. Sherlock se stává náladovým morousem, který (z počátku) nikoho nepovažuje za sobě rovného a jeho vlastní pocit geniality ho ještě více uspokojuje. Současně je také skvělý psycholog, který dokáže velmi rychle rozpoznat Watsonovy schopnosti a problémy. Dokonce tu padne slovo i o často komentované sexuální orientaci Sherlocka. Ovšem moderní není jen svět, v kterém se odehrávají příběhy, které se na sebe skvěle navazují. Velmi důležitý je rychlý střih a způsob, jakým skrze obraz tvůrci informují. Holmes píše na mobilu a něco hledá a divák si to může v podobě textu na obrazovce přečíst. Stejně tak postupuje i při dedukcích a řešení hádanek, skoro až ve stylu šifer z Čisté duše. Musím také přiznat, že netradiční ústřední dvojice Freeman/Cumberbatch velmi mile překvapila a ani scénáristé nedávají žádnému z pánů výrazně více prostoru. Bohužel je tu také negativum, protože díly ať mají většinou skvělé tempo, audiovizuálně jsou mezi televizními projekty naprostá špička a pasují k sobě, jsou dost nevyrovnané. První díl je bravurní začátek, druhý je poměrně nudné čekání na očekávané a ve třetím se zase laťka zvedá (včetně třešničky na závěr:)). Dvojici to však dokážete odpustit, protože čas s nimi strávený je zábavný a Holmes rýpe do všech postav. Kvalita mini seriálu je také závislá na tvůrčí dvojici Gatiss-Moffat, která stojí z části za novým Doctorem Who a temným Jekyllem.

Sledovanost na anglické BBC byla vynikajících 7 milionů diváků, takže nakonec bylo potvrzeno pokračování. Krom toho, pro fanoušky vyjde také na dvd celá série obohacená hodinovým pilotním dílem. Po filmu Sherlock Holmes (2009), kterým Hollywood řekl něco „svého“ k legendě, si teďka Angličané mohou tleskat za svou moderní verzi. Snad pokračování bude neméně kvalitní a zajímavé a diváky zavede ještě hlouběji do hlavy Sherlocka a jeho jedinečné osobnosti.

.

Nejzajímavější televizní počin letošního léta. Dvě chyby? Slabší druhý díl a dlouhé čekání na pokračování…

Hodnocení: 90%

Sherlock (2010)

Akční / Dobrodružný , VB, 2010, 3×90 minut

.

Tvůrce: Mark Gattis a Steven Moffat

.

Hrají: Martin Freeman, Benedict Cumberbatch, Rupert Graves, Philip Davis, John Sessions

.

IMDB ČSFD OFICIÁLNÍ STRÁNKY SERIÁLU ČESKÉ FANOUŠKOVSKÉ STRÁNKY

Herec Romain Duris většinou působil jako nadějný floutek, který i přes zajímavost svých rolí vždy skončí ve špatném či průměrném kousku. Teprve v posledních letech se nám začal vybarvovat. Přišla na řadu i vážnější tvorba a během chvilky se z šestatřicetiletého herce stal George Clooney po francouzsku. Teprve až ale právě díky (K)lamači srdci naplno dokázal celému světu, že hrát umí a charisma má na rozdávání. Francouzi zkrátka natočili film o tom, co znají nejlépe již po několik staletí. Film o tragické a zároveň komické lásce, bez nutnosti vypomáhat si berličkami v podobě dojemného kýče a ohraného stereotypu. Kolik zámořských romaňtáren z posledních to o sobě může tvrdit? Velmi, velmi málo.

(K)lamač srdcí se dá popsat jako „Hitch“ naruby, říznutý „Dannyho parťáky“. Zatímco se ale Will Smith snažil dávat lidi dohromady, tak Durisova postava vztahy za peněžní obnos rozvrací. V plánování těchto důmyslných operací (téměř stejně rafinované jako v trilogii o jedenácti lupičích-gentlemanech) mu pomáhá jeho starší sestra a její „lehce“ podivínský manžel. Všichni se samozřejmě řídí podle základního pravidla, že žena musí být ve svém vztahu nešťastná, ale jen si to nedokáže přiznat a proto nastupuje na scénu šarmantní Alex, aby jí otevřel oči… a tím si vydělal pořádný balík.

Kluk nebo holka mají těžké životní období. Kluk nebo holka potká fantastického člověka opačného pohlaví. Zažijí pár skvělých věcí a nakonec spolu žijí šťastně až na věky. To známe. Jen škoda, že vše, co se stane před „dramatickým“ zakončením nás (hlavně v posledních letech) nutí dávat oči v sloup… pokud se samozřejmě nejedná o „500 Dní se Summer“, ale to sem nepatří. O (K)lamači srdcí nemá smysl tvrdit, že je na tom, co do vedení děje, zrovna nějak revoluční. Na rozdíl od svých zámořských bratříčků má ale něco, čímž je několikanásobně převyšuje: originalitu, chytrý humor a dokonalou ústřední dvojici. Je to hlavně chemie mezi Durisem a Vanessou Paradis, která dokáže filmu vtisknout uvěřitelnosti i v těch nejšílenějších scénách. Slovíčkaření mezi nimi nepůsobí jak z brazilské telenovely a i přes jak hrdinovo, tak divákovo morální dilema (slečna je ve šťastném vztahu) si opravdu přejete, aby jim to spolu vyšlo. Mimochodem, ani jedna z vedlejších postav nepůsobí trapně a to je v dnešní době VELKÉ plus.

Kde nepomohou slova, tak pomůže hudba. Její výběr v tomto filmu je znamenitý. Přes příjemně plynoucí písně až po dravý song z „Hříšného tance“ (a ještě dravější tanec samotný). Podobně jako Matthew Vaughn v „Kick-Ass“, tak i Chaumeil umí „vykrádat“ (myšlenko v dobrém slova smyslu). Slabou skladbu zde nenajdete a vše krásně doplňuje právě probíhající scénu či emoce postav. Možná by se v přihlédnutí k tempu filmu hodilo ještě přidat žánrově netypickou šílenost (punk rock například), ale to už je spíše snaha najít na již bezchybné hudební podkresu zrnko pochybností.

Co tedy film nabízí divákovi? V prvé řadě je to rošťák Romain Duris, před kterým se slečnám budou podlamovat kolena a muži si budou libovat v jeho neotřelé frajeřině a stylovosti (bez namyšlenosti!). Pak také přirozeně krásnou hrdinku, u které slečny jistě ocení její intelekt či styl oblékání a my chlapi… no zkrátka vše ostatní (díra mezi zuby je odteď sexy). Velkým plusem je pak ucelená stopáž, plynoucí bez vážnějších zaškobrtnutí, fantastický výběr hudby (Hříšný tanec zaručeně funguje i po všech těch letech) a po dlouhé době i vedlejší charaktery, u jejichž eskápad si nebudete dávat z pocitu studu ruce před oči. Pravda, (K)lamač srdcí není nijak zásadní, ani revoluční dílo. Je to hlavně komedie jak pro horké letní dny, tak pro studené zimní noci a důkaz, že romantický žánr ještě naplno neovládla zámořská produkce a Francouzi jsou stále ve filmovém vyjádření emoce jménem Láska těmi nejlepšími na celém světě.

Hitch meets Ocean’s Eleven, tentokrát po francouzsku. Chytrý humor, bezchybně gradující děj a hlavně fantastická chemie mezi charismatickým Duraisem a atraktivní Vanessou Paradise, to je (K)lamač srdcí. Žádná revoluce v žánru, ale „pouze“ důkaz, že Francouzi jsou těmi největšími milovníky na celém světě.

(K)lamač srdcí (L’Arnacoeur)

Režie:  Pascal Chaumeil

Scénář: Laurent Zeitoun, Jeremy Doner

Hrají: Romain Duris, Vanessa Paradis, Julie Ferrier, Héléna Noguerra

Žánr: Komedie / Romantický

Cz / Sk Premiéra: 26. 8. 2010 /  23. 9. 2010

Hodnocení: 80%