D jako Defendor

Autor: Tomáš Kalčík| 26. Březen 2010 | Přečteno: 397x |

Většina z nás, hlavně mužská populace, si v dětství hrála na nejrůznější hrdiny. Někdo byl kovboj, indián a někdo třeba Superman nebo Batman. Možností se nabízela celá řada. Superhrdinství je i hlavním námětem nového snímku Defendor. Pokud jste už natřeseni na bláznivou komedii Kick-Ass, mrkněte třeba právě i na tento film.

Příběh se točí kolem podivína Arthura Poppingtona, který trpí utkvělou představou, že je superhrdina. V důsledku toho se rozhodne potírat domnělý zločin. Už při prvním pohledu na našeho chlapíka se vám asi na tváří zrodí úsměv. Oblečen celý do černého, s jakousi „esesáckou“ helmou, izolepou vylepeným „déčkem“ na hrudi, podivným klackem a černou barvou kolem očí vyhlíží trochu bizarně. Na druhou stranu Supermanovým „slípkům“ se taky moc lidí neposmívá. K vybavení superhrdiny patří samozřejmě i různá udělátka, kterých Arthur také využívá. Nutno říci, že nejsou tak vymazlená jako hejblátka komiksových postav. Takto vyzbrojen vyráží do ulic, aby chránil nevinné a trestal vinné. Samozřejmě, že se dostává do konfliktu s policií, ale nic ho nemůže zastavit.

photo_07_hires

Děj je vyprávěn vesměs retrospektivně, není chaotický a snadno vnímatelný. Zajímavé jsou i občasné přechody mezi záběry, kdy není použito střihu, ale jakéhosi odplutí obrazu do strany a jeho nahrazení obrazem novým. Ve filmu to však není nějak časté a možná vám to ani nepřijde. Dalším prvkem umocňující zážitek z filmu je bezpochyby hudba, která film příjemně dokresluje a podtrhuje jednotlivé scény. Na čem ale snímek hlavně stojí je precizní herecký výkon Woody Harrelsona, v poslední době známého díky Zombielandu. I do Defendora se přenesla jeho akčnost, narozdíl od Zombielandu tu není však W.H. takový drsoň a občas dostává i na frak.

Do téhle doby to asi vypadalo, že Defendor bude akční řežba, u které se budete často popadat za břicho, ono to tak z traileru i vyznívá. Skutečnost po zhlédnutí snímku je však trochu jiná a tím nechci trvdit, že horší. V průběhu budete pomalu zjišťovat, že Defendor není blázen ale člověk bojující hlavně s bolestí z minulosti. Ze začátečního nepochopení jeho osobnosti pomalu vykrystalizují čisté myšlenky a ideje, které zastává. A i přesto, že ve filmu nechybí různá klišé, nestal se z něj poplatný snímek. Jedinou nevýhodu vidím v režisérově žánrové nerozhodnosti. Není v podstatě jasné, jak to má nakonec vyznívat. Ale na obhajobu, vzpomeňme třeba na sci-fi District 9, kde byla zbourána nejrůznější filmařská pravidla a přesto se snímek setkal s velkým ohlasem. U Defendora to sice není tak znatelné, režisér neskáče v žánrových rovinách jak koza v petrželi, ale určité nerespektování pravidel film vykazuje, což je asi omluvitelné tím, že se jedná o scénáristickou a režijní prvotinu. Pokud se chcete pobavit, ale i dojmout, sáhněte po akčně tragi-komickém Defendorovi.