TOTO NEPATRI K ZIADNEJ CASTI, TO JE KOMPLEXNE:

Čísla bytov počas prvej série boli 4 a 5, po niekoľkých dieloch sa ale zmenili na 19 a 20. (producenti si totiž uvedomili, že čísla 4 a 5 by boli v spodných poschodiach a dianie v Monikinom byte ukazujú z omnoho vyšších poschodí).

Ostatné:

Season 1, Episode 4: The One with George Stephanopoulos
Tesne predtým, než dostane Ross úder počas hokeja, môžeme vidieť obrovský penový prst, ktorý vzápätí stratí.

Season 1, Episode 7: The One with the Blackout
V scéne, kde stojí Joey so svietnikom za Rossovým chrbtom máme sviečku dlhšiu viac než o polovicu.

Season 1, Episode 12: The One with the Dozen Lasagnas
Počas scény, v ktorej Phoebe hovorí Rachel, že Paolo sa o niečo pokúsil, Rachel rozvinie dlhší kus kuchynskej utierky. V nasledujúcej scéne je však utierka nerozvinutá, v ďalšej sa rozvinie opäť.

Season 2, Episode 12: The One After the Superbowl: Part 1
Brooke Shields chrstne na Joeyho vodu, ktorá sa v jednotlivých záberoch na jeho tričku stále mení.

Season 2, Episode 21: The One with the Bullies
Keď ide Phoebe navštíviť svojho otca, pred domom je malý pes. Phoebe okamžite vletí naspäť do auta a pes vyskočí do pootvoreného okienka. Keď sa konečne dostane trochu viac do auta, zreteľne vidno ruku, ktorá drží psa vo vzduchu.

Season 3, Episode 2: The One Where No One’s Ready
Keď Joey odmietne dať Chandlerovi kreslo, Phoebe sa zababre omáčkou, no v niekoľkých po sebe nasledujúcich scénach sa veľkosť škvrny stále zmenšuje.4

Season 3, Episode 13: The One Where Monica and Richard Are Just Friends
Monica začne utierať Richardovu košeľu, dvere vedúce do Monikinej izby sa samé otvárajú a zatvárajú.

Season 3, Episode 25: The One at the Beach

Keď všetci šiesti dorazia do domu na pláži, všimnite si mokrú podlahu, ktorá o dve sekundy sama vyschne.

Season 5, Episode 2: The One with All the Kissing
V scéne, kde Monica predstiera, že jej padli ponožky v predsieni, aby zabránila povedať Rachel Rosoovi, že ho stále miluje, Rachel sa vráti do bytu a vymkne Moniku. Monika začne búšiť na dvere ľavou rukou. V nasledujúcej scéne sme už v byte, kde ide Ross otvoriť dvere, aby ju vpustil dnu. Vtedy už Monika búši na dvere pravou rukou natiahnutou v ponožke 

Season 7, Episode 5: The One with the Engagement Picture
V zábere je obrázok Moniky a Joeyho na svadobnom oznámení. Text je spočiatku v poriadku, v strede sa však už začne opakovať.

Season 9, Episode 2: The One Where Emma Cries
Keď Rachel hovorí o tom, aký muffin by si dala, jej rukávy sa vyhŕňajú jedna radosť.

Season 9, Episode 15: The One with the Mugging

Keď vyrabuje Joey Monice a Chandlerovi chladničku, keď ju zavrie, má dve fľaše v ľavej ruke. Strih na Monicu. Strih na Joeyho – v rukách má úplne iné pitie.

Season 10, Episode 1: The One After Joey and Rachel Kiss
Keď okolo seba Monica metá novým účesom v záverečnej scéne v hoteli, kamera zoomuje von, vtedy si všimnite vrch – jasno vidieť závesné zariadenia, osvetlenia a pod.

Season 10, Episode 4: The One with the Cake
Po tom, ako sa Rachel vracia s Rossom z obchodu s tortou a pýtajú sa Emmy, koľko má rokov, vidíme Joeyho sadať si, v ďalšom zábere už hľadá iné miesto.

Season 10, Episode 8: The One with the Late Thanksgiving
V po sebe idúcich záberoch vidíme na Joeym úplne iné jedlo.

Season 10, Episode 19: The Last One: Part 1
Keď sú Monica s Chandlerom v nemocnici pri dvojčatách, na jeho zápästí sa objavujú nemocničné označenia.

Terminator 2: Judgment Day (1991)

Terminátor vo výťahu strelí T-1000 do hlavy, no v spomalenom pohybe jasne vidíme, že T-1000 má už hlavu rozdelenú na dve polovice . Neskutočný ten Arnold…

Commando (1985)

Po tom, čo chytia Sally, žlté porsche, ktoré je na ľavej strane úplne zničené a riadi ho Arnie , sa v nasledujúcom zábere samo zreparuje. Arnold je skrátka boh.
Moulin Rouge! (2001)

Tvorcom sa podaril slušný trapas. Pri spievaní „Come What May“ v divadle, keď Nina povie Vojvodovi o Satine a Christianovi, sedia za nimi ostatní tanečníci a všade je obrovské množstvo stoličiek, ktoré však nikto nikam neprenesie. No keď Vojvoda rozhorčene povie, že sa mu nepáči koniec – pravdepodobne pre navodenie vážnosti a nutnosti – sedí na parkete úplne sám. Na jednej stoličke.
The Lord of the Rings: The Return of the King (2003)

V bitke u Čiernej brány, kde Sauronova armáda pochoduje proti Aragornovej, sa k Orkom pravdepodobne pridala aj väčšia časť filmového štábu, ktorý nájdeme aj v ďalších scénach.

Po tom, čo sa Frodo prebudí v Minas Tirith, stoja Smieško s Pipinom vo dverách a pouerajú sa naňho. Výškovo dosahujú po drevenú rytinu na vchodových vrátach, napriek tomu v ich ďalších záberoch sú podstatne nižší, ako praví hobiti byť majú. Keď následne vo vchode stoja Aragorn s Legolasom, dosahujú rovnakú výšku ako hobiti pred nimi. Neskôr, keď vo dverách stojí Sam, je zhruba rovnako ako Legolas. Hobiti akoby v Minas Tirithe zázračne podrástli. Podobných nedopatrení je vo filme však omnoho viac, napríklad jazva, ktorú má Frodo raz na jednom líci a inokedy na druhom, ruky, ktoré raz hobiti zviazané majú, potom nie, potom opäť áno a v nasledujúcom zábere bežia pred nebezpečenstvom a rozhadzujú nimi nad hlavou.

Gladiátor (2000)

V bitke „Kartágo“ v Koloseu sa jeden z vozňov pri boji prevráti. Hneď ako sa prach usadí, môžeme zreteľne vidieť plynové fľaše v zadnej časti vozidla.
Titanic (1997)

Celkom vtipne zas vyznieva scéna, kde sa Rose snaží zachrániť Jacka, ktorý je propútaný potrubiu, pričom uchopí sekeru (ďalšia chyba, keď v jednom zábere musí rozbiť sklo, aby sa po sekeru dostala a v tom nasledujúcom, keď ho berie do ruky, nie je sekera istená žiadnym sklom) a namiesto do kovových želiezok sa mu zasekne do ruky.  To už je ale chyba strihu.

Spider-Man (2002)

Keď Mary-Jane napadnú 4 chlapi, Spider-Man hodí pri jej obrane dvoch z nich do okien za Mary-Jane, strih na Spider-Mana, potom späť na ňu. Všimnite si neporušené sklá … a chlapíkov nikde.
Harry Potter and the Sorcerer’s Stone (2001)

Chyby nájdeme najmä vo veľkých produkciách. Harry Potter nie je výnimkou. Od malých až po tie najväčšie – napríklad pri scéne s večerou sa Harry zázračne objavuje na oboch stranách stola. Už vtedy bol dobrý čarodejník!
Harry Potter and the Prisoner of Azkaban (2004)

Keď sa Harry s Herminou vracajú v čase, pomaly sa plazia po zemi, pričom sa skrývajú pred Malfoyom. Napájací zdroj (batérie pre bezdrôtový skrytý mikrofón) je vidieť na Hermioninej spodnej časti chrbta, pod ružovou bundou. Na Harryho zadnej strane je ho vidieť rovnako, najmä pri behu po Tekvicovom chodníku.

The Usual Suspects (1995)

Tesne predtým, ako hrdinovia ukradnú policajné auto, vidíme Boeing 747 so štyrmi motormi pristávať na pevnine. Pri zobrazení lietadla zozadu má však motory už len dva. Buď mu niekde vypadli, alebo pôjde o úplne iný typ lietadla.
Troy (2004)

V Tróji je celkovo obrovské množstvo chýb. Či už lietadlo nad Achillesom v podaní Brada Pitta, ktoré sa už stalo kultovou záležitosťou až po markantné chyby pri bojových scénach, nehovoriac o tom, že v postupne za sebou nasledujúcich záberoch sa nám vytráca od domov až po Trójsky palác asi úplne všetko. Zlý film od obsahu až po viditeľné detaily. Na mnohých záberoch navyše vidno nedotiahnuté triky, masky, kostýmy a pochybenia kameramanov.

Pretty Woman (1990)

Julia Roberts zas dokáže v sekunde zmeniť croissant na palacinku a naspäť. Je to po prvej noci, ktorú strávi ako Vivian v hoteli, keď jej hotelová služba prinesie raňajky. Pretty Woman alebo moja krásna čarodejnica?

Ocean’s Eleven (2001)

Linus a Rusty stoja v Botanickej záhrade v Bellagio klube. Rusty má v rukách raz krevety, inokedy koktejlové poháre. Asi sa to menín podľa chuti zlodejov.
X-Men 2 (2003)

V závere filmu, keď X-meni navštívia prezidenta, na jeho stole ležia papiere v modrom obale, ktorý je položený pred ním. V nasledujúcich záberoch sa potom striedajú na stole biele a modré papiere, hoci sa ich po celý čas nik nedotkne.
Scary Movie (2000)

Cindy a maskovaný zabiják v po sebe nasledujúcich záberoch pravdepodobne behajú každý po inom dome. Alebo aspoň po iných schodoch.
Scary Movie 2 (2001)

V scéne na paródiu Charlieho anjelov slečny stoja v slušnom rozložení s vykopnutými nohami (dosť na tom, že to vyzerá, ako by močili), v nasledujúcom zábere, keď bojujú, fontána je preč, aj keď boli len v jednej miestnosti o niekoľko sekúnd skôr.

Ak ale nemáte hore uvedené filmy doma alebo pri sebe, tu je zopár ukážok:

Největší ztrátou pro českého diváka byl bezesporu Ladislav Smoljak (9.12.1931 – 6.6.2010), jehož režijní majstrštiky jako Kulový blesk, Vrchní, prchni! nebo nezapomenutelné role ve filmech „Marečku, podejte mi pero!“, Na samotě u lesa, Jáchyme, hoď ho do stroje na tolik zlidověly, že český film jen horko těžko najde náhradu. Nemluvě pak o Járu Cimrmanovi, jenž tímto ztratil jednoho z „rodičů“.

Svět pak spíše zasáhla zpráva o úmrtí skvělého kanadského komediálního herce Leslieho Nielsona (11.2.1926 – 28.11.2010), který se dostal do podvědomí především rolemi bláznivých dědků ve filmech jako byly Agent WC 40, Scary Movie 3 a 4, Superhrdina nebo Stan Helsing.

Nyní už zpět k tématu. Nebude tomu jinak, než loni – Ve stejném konceptu jsme si pro vás opět připravili souhrn mini-recenzí filmů, které nás – redaktory během roku 2010 zaujaly, a to ať už kladně či záporně.

Očima Ivany Chlubné

Nejlepší film roku 2010: Kick-Ass

Jednu dobu se zdálo, že komiksovému žánru na filmovém nebi odzvonilo a diváky nemůže už nic překvapit. Pak se objevil Kick-Ass a získal si nálepku „Nářez roku“, a to zcela opodstatněně a zaslouženě. Svět má rád příběhy slabých jedinců, kteří se ráz na ráz vyšvihnou na společenském žebříku a všem pak nakopou zadek. Na toto téma tady byl už Spider-man, u kterého jsou však patrné zajeté a tradiční prvky komiksového žánru. Kick Ass nabídl něco nového. Tradiční syndrom životního loosera okořenil nadupaný soundtrack, scénář s peprnými hláškami, velmi dobré herecké výkony s nezapomenutelnými akčními scénami s přesně padnoucí dávkou agresivity. Vše působí kompaktně, pro současného diváka jako stvořené.

Propadák roku 2010: Sex ve městě 2

Seriál Sex ve městě patří k mým srdcovkám a vždy se k němu ráda vracím, ke každému dílu. Přes všechny ty boty, šaty a kopy chlapů působí chytrým, svěžím a zábavným dojem. Co má seriál, zaručeně nemají filmy. První celovečerní Sex ve městě měl to štěstí, že měl dějovou linku a o něco v něm šlo. Ve druhém díle chybí příběh a vlastně i opodstatnění samotného natočení. A nejhorší na tom celém je, že tvůrci vzali divákovi to nejcennější: New York a chytré hrdinky. Fanoušci seriálu milovali atmosféru new yorských ulic, která ke Carrie a ostatním jednoduše patřila. Ovšem větším zločinem na diváka je zničení jednotlivých postav. Jsme nuceni být svědky toho, jak se z chytrých, zábavných a sexy žen v nejlepších letech staly zatrpklé, hloupé a ve výsledku až protivné prázdné schránky na podpatcích. Smutné, to vám říkám.

Milé překvapení roku 2010: Toy Story 3: Příběh hraček

Nejmilejší film roku. Disney se vytáhl. Předchozí dva díly z devadesátých let měly nepopsatelné kouzlo a malovaly úsměv nejen na dětských tvářích. O třetím díle se mluvilo dlouho a patřil mezi jedny z nejočekávanějších filmových záležitostí několika let. Všechny zajímalo, jestli se další kroky Buzze a Woodyho ponesou v obdobném pohodovém duchu, jako tomu bylo u předchozích dvou dílu a zda nesklouznou do kategorie dějově levných pokračování. Bylo pár optimistů, kteří věřili, že delší časová prodleva v návaznosti jednotlivých dílů nebude k neprospěchu. A tak se stalo. Toy Story 3 děj opět buduje na přátelství a opět vše skvěle funguje. Třetí díl možná nebude patřit u dětské populace k nejvděčnějším. Přece jen přesahuje některá témata a občas působí trochu dospělejším dojmem, ale dospělý zůstane uvnitř vždy dítětem, takže Toy Story musí zákonitě fandit i nějaký ten dospělák. A Španěl Buzz? I love him !

Očima Radka Schenka

Nejlepší film roku 2010: Habermannův mlýn

Pokud bychom chtěli hovořit o nejkontroverznějším filmovém počinu letoška, nejspíše bychom si vzali na paškál Habermannův mlýn Juraje Herze, jež se nebál zfilmovat příběh s pravdivým základem o sudetském němci. Ano, na tom není nic zvláštního. Tedy pouze do chvíle, než příběh hodného strýčka Habermanna končí souběžně s válkou a českému divákovi začne mrazit v zádech ze zvěrstev, jaké známe spíše z té německé strany. Nezasvěceným snímku – věřte, že je o co stát. Trochu jiný pohled konce druhé světové války v českém pohraničí ve vás rozhodně nechá obrovský filmový zážitek, který nevyprchá v okamžiku vypnutí vaší televize.
.

Propadák roku 2010: Doktor od jezera hrochů

Literární předloha Miloslava Švandrlíka už nám několikrát ukázala, že jde podle ní natočit velice kvalitní snímek. Věrným příkladem je toho legendární film Černí baroni z roku 1992. Zde tedy problém není. Kde ho pak hledat? Vezměme to tedy z režisérské stránky. Troška umí, nebo spíše uměl. Trilogie Slunce, seno,  … je kultovní, což nám sama dokazuje nespočtem repríz každý rok, ale právě vystihnutí klasické české vesničky byl zřejmě vrchol režisérova počínání. Mladší trilogie slepená ze všemožně trapných, nevkusných a velice často i nevtipných anekdot – Kameňák toho je důkazem. Trapnost jako Doktor od jezera hrochů už je jen pomyslná třešnička na Troškově slabé tvorbě. V žádném případě nebrat!

Milé překvapení roku 2010: Největší z Čechů

Kvalitní, uznávaný a cenami ověnčený režisér by rád točil své životní dílo. Má to jediný problém – publikum jeho tvorbu i přes mnohé ceny nebere a na svůj velký projekt nezíská grant, tudíž je vše v háji. Objeví se se však nabídka – naprosto bizarní až přihlouplý projekt s hlavním sponzorem, kterým je malý pivovar. Naprosto famózně zpracovaný děj, kdy se snaží režisér s tří členným štábem obdobných zkrachovalců natočit dokument o bláznivých rekordech z Pelhřimova vás od začátku do konce musí zaručeně bavit. Tedy pokud jste jako spousta jiných znudilců z internetu zvyklý na bláznivá videa z YouTube. Největší z Čechů je toho obdoba zasazená do perfektně zvládnutého filmu.

Očima Artura Kononova

Nejlepší film roku 2010: Jak vycvičit draka

Poslední animáky z dílny Pixaru se snaží stále přijít s něčím originálním, čím by se nám divákům přiblížíl, bohužel to má stále více opačný efekt. Zatímco DreamWorksáci vsadili na jednoduchost tématu vikingů a draků, bez sebevětšího očekávání. Výsledkem je bez jakéhokoliv přehánění nejlepší animák roku, ba dokonce poslední doby a Pixar se může jít zahrabat. Mladý viking Škyták je všem ve vesnici Blb jen pro smích i svému vlastnímu otci. Je malý, slaboučký a do party nakorbených vikingů opravdu nezapadá. Ovšem co není ve svalech, je v hlavě, a díky tomu se mladému vikingovi podaří chytit nejobávanějšího draka a ochočit ho, v čemž je hlavní problém. Příběh je zábavný, jeho chytlavost ukazuje, že v jednoduchosti je síla a fakt, že si film nehraje na pohádku pro dospělé ukazuje v čem Pixar poslední dobou chybuje. Dávkování humoru je bezvadně rozvrženo tak, aby jste ani na chvilku nepřestali nudit.Veliké díky patří tvůrcům za zpracování akčních scének, které ve 3D působí přehledně a více než skvostně. Doufejme, že DreamWorks neusne na vavřínech a brzy nás potěší něčím obdobně skvělým.

Propadák roku 2010: Predátoři

Ach jo! Dalo by se říci, že první predátoři ovlivnily můj pohled na akční filmy a já je dlouho žral a žeru i doteď, ovšem jen ty z osmdesátých. Měl jsem v sobě veliké očekávání i od tohoto v oldies stylu pojatého snímku, které mě ovšem po shlédnutí hned opustilo a nahradilo ho obrovské zklamání. Rodriguez a Antal si stanovili vysoké cíle, kdy chtěli obnovit slávu jedničky. Vznikl film vysmívající se předešlým kultovkám, který se svezl na jejich úspěchu. Stupidní dialogy předčí snad jen trapné předhánění se v tom, kdo je větší tvrďák. Za zmínku ovšem stojí práce s kamerou, film je opravdu dobře natočen a doprovází ho skvělá hudba, což je tak asi vše. Od tak slavné kultovky divák očekává trošku více, takže příště až budete chtít nějakou osmdesátku, tak rovnou pusťte Predátora jedničku. S klidem na duši mohu říci, že je to právoplatný propadák roku.

Milé překvapení roku 2010: Užívej si, co to jde

Allena Woodyho výlet po Evropě skončil a je opět v New Yourku. A jako každý rok nám splodil další snímek, který oproti těm posledním (s výjimkou Vicky Christina Barcelona), co jsme měli možnost shlédnout stojí za zmínku. Skvělý námět, opět mírně sarkastické a vtipné dialogy jsou doprovázeny excelentními hereckými výkony. Larry David v hlavní roli zatrpklého intelektuála Borise působí více než skutečně. V Allenově tvorbě stále více postrádám jeho energičnost a typický allenovský přístup, ale i přesto byl film příjemným překvapením a já si ho užil. Whatever Works je oddechovka zaměřující se na smysl života, Allen zde zodpovídá pár životních otázek a nutí diváka se zamyslet. Je jasné, že druhé Annie Hallové se již nedočkáme, přesto říkám: více takových filmů jako je tento.

Očima Jakuba Millera

Nejlepší film roku 2010: Black Swan

Je nádherné vidět, že i po tolika filmech stále Darren Aronofsky experimentuje a zkouší nové věci. Kde tento rok kolísal Nolanův lehce vyčpělý odvar z Temného rytíře, tam tvůrce Fontány ohromí temnou vizí potlačeného chtíče, neschopnosti o rozvinutí vlastní identity a nekončícím zápolení o místo v záři reflektorů. Zatímco od Rekviem za sen platilo, že děj je rozdělen na tři fáze Léto – Pohoda a Poznávání, Podzim – Problémy a Hledání řešení, Zima – Katastrofa a Zakončení, tak Black Swan začíná už tam, kde předchozí díla končily. V absolutní depresi odehrávající se mysli jedné nevinné dívky, kterou jako černé moře pod skalnatým útesem pohltila touha po dokonalosti. Natalie Portman chce Oscara a já hlasitě říkám ANO!

.

Propadák roku 2010: SAW 3D

První SAW byl v každém ohledu téměř dokonalý thriller, který těžil převážně z deprimující atmosféry jedné polorozpadlé umývárny. Dvojka byla už jen „fajn“, trojka relativně „ok“, čtyřka zaváněla odpadem a zbytek se už ráchal v nejbližší kadibudce. Kdo doufal, že by (konečně!) poslední díl téhle natahované ságy mohl opět za něco stát, tak odcházel z kina buď v polovině filmu nebo se znechuceným výrazem výrazem po závěrečných titulcích. Jigsaw musel být génius, když dokázal vymyslet tolik promakaných plánů na několik let dopředu. Díky další „šokující“ pointě vyvstává otázka, zda-li s ním nakonec nespolupracovala polovina celého města. Tak či onak, dveře se za story o oduševnělém vrahovi zabouchly a my si můžeme s klidem oddechnout… do příštího roku, kdy se novým králem nekonečného kolotoče levných vyvražďovaček stává série Paranormal Activity. Třikrát hurá.

Milé překvapení roku 2010: (K)lamač srdcí

Z romantických komedií tohoto tisíciletí je člověku špatně. Minulý rok sice tento skomírající žánr zachránilo 500 Dní se Summer, jen aby to opět zazdily všechny ty slátaniny s Jennifer Aniston v hlavní roli. Francouzi jsou ale v tématu lásky ti největší znalci a na nápadité romancí z prostředí slunné Provence je to vidět. Ona je nehorázná kočka se sexy dírou mezi zuby, on je charismatický frajer, jehož povoláním je balit ženy a rozvracet jejich vztahy. Ona se má za deset dní vdávat a on jí dostal jako svou další zakázku. Hříšný tanec, skvělý humor a rošťácký Romain Duris v hlavní roli. Ideální zamilovaná komedie pro obě pohlaví.

Očima Petry Andrýskové

Nejlepší film roku 2010: Prokletý ostrov

Taky se vám stýskalo po thrillerech s hlavním hrdinou v obleku s uhrančivým pohledem a cigaretou v koutku? Po všech akčňácích, kde se střílí na potkání a auta vybuchují, jako by byla napěchovaná benzínem, jsem tento snímek přivítala s otevřenou náručí. A nezklamal- Prokletý ostrov je proklatě napínavou podívanou. Detektiv vyšetřuje zmizení ženy z psychiatrického ústavu a zjišťuje, že všechno není tak, jak se může na první pohled zdát. Prostředí léčebny, detektiv trpící nočními můrami, smazání hranic mezi snem a realitou. Na konci nás místo zodpovězení celé záhady čeká jen otevřený konec, který nabourá všechny naše dosavadní odhady a zanechá diváka příjemně naštvaného a nejistého. Výborný Dicaprio, který už se pro mě definitivně zbavil nálepky slaďouše z Titanicu, přesvědčil, že mu tento typ role sedí.

Propadák roku 2010: Nine

Jak může někdo dostat do rukou krásky jako Penélope Cruz, Fergie, Sophie Loren, Nicole Kidman a natočit takovou nudu? Rozpolcenost stárnoucího režiséra v tvůrčí krizi by mohlo být docela zajímavým tématem pro film, nápad proložit to písněmi ho mohl skvěle oživit, ale jakoby se nic z toho nepovedlo. Pomalé tempo, nezáživné písně a příliš hvězd na jednom plátně, kde každá se snaží být tou hlavní, je to, co tento film naprosto zabily. Kdybych byla chlap, vypnu si zvuk a vychutnám si aspoň těch pár koček kroutících se v sexy oblečcích, ale jelikož ani tohle mě nějak nebere, musím konstatovat, že Nine místo smyslného nářezu přinesl jen tuctovou písničkovou story. A to je sakra škoda s velkým Š!
.

Milé překvapení roku 2010: Fish Tank

Myslela jsem, že je téměř nemožné natočit film, kde by se divák dokázal ztotožnit s protivnou patnáctiletou puberťačkou. Andrea Arnold však dokázala vytvořit charakter hlavní hrdinky Mii tak, že se člověk snaží hledat pozitiva a chápat ji i přes všechny úlety, za které by jí člověk kolikrát raději naliskal. Snímek překvapil realističností a přirozenými hereckými výkony, které nepůsobily vyumělkovaně, což se může stát, když se někdo snaží natočit sociální drama bez příkras. Člověk objevuje křehké city a radosti v prostředí, kde je vše šedivé a nevlídné. Ne příliš optimistický konec pak vyvolá v divákovi mrazivý pocit z odcizení v moderním světě a zklamání, že máloco se v životě dočká happyendu.

Očami Juraja Kordika

Najlepší film roku 2010: Rabbit Hole

Nech boli kinosály preplnené akýmikoľvek brakmi, vždy sa dalo vybrať. Rok 2010 priniesol výnimočné festivalové filmy ako Winters Bone, The Kids Are All Right, Mr Nobody, Fantastic Mr Fox alebo Fish Tank. Rabbit Hole je film o rodine, ktorá sa snaží vyrovnať s rodinnou tragédiou, pri ktorej zomrie ich štvorročný syn a spôsobe, akým zvládajú svoj smútok a samotu. Spojenie hereckých výkonov hlavných protagonistov, premakaný scenár a výnimočná myšlienka je pre mňa bezkonkurenčnou dráma roka.

.

Prepadák roku 2010: Twilight sága: Zatmenie

Dlho som váhal, či bola pre mňa ťažšie pozerateľná súmrakovská dvojka alebo paródia na upírske filmy Vampire Sucks. Oba filmy v sebe spájajú tie najhoršie filmové klišé v rámci svojho žánru, otrasné herecké výkony aj stokrát prevarenú premisu bez štipky invencie. Nie že ma pobavila, no skôr mi prišla smiešnejšia pôvodná predloha s polonahými cowbojmi s pevnými prsnými svalmi, anemickým upírom s jedným výrazom tváre a čoraz otravnejšou Bellou, a tým si vlastne nie som istý, či je toto nesplnenie úlohy práve paródie, ale budiž. Už sa teším na trojku , mohla by byť v 3D.

.

Milé prekvapenie roku 2010: Děcka jsou v pohodě

Keďže nie som veľmi mainstreamový a popcornový divák, do klasických multiplexov veľmi nechodím. Preto som rád za každý film hoci s menším rozpočtom, no o to hlbšou myšlienkou. Toto je film, ktorý ma tento rok naozaj dostal (onedlho by sa mal objaviť aj v naších kinách). Príbeh o dvoch deťoch s dvomi rôznymi, spolu žijúcimi lesbickými matkami o spoznávaní ich biologického otca zo skúmavky spracovaný vtipným, sviežim, citlivým spracovaním a výnimočnými hereckými výkonmi.

Očami Petra Borka

Najlepší film roku 2010: Poliši

Posledných 12 mesiacov prinieslo radu skvelých filmov s veľkým rozpočtom, alebo skvelým námetom. No ja by som rád zostal pri zemi. Cop Out s akčňákom Bruceom Willisom mi priniesol kopu zábavy. Aj keď sa táto komédia nikdy nezaradí medzi kultové snímky, tak ja ju zaradím medzi tie, čo ma najviac pobavili. Vtipom sršiace duo policajtov v hone za baseballovou kartičkou – nevídaná zápletka, aj keď nie veľmi chytrá, ale pre vytvorenie humorných situácii nanajvýš vhodná. V málo chvíľach sa prestanete smiať a na rozdiel od slabšej snímky RED, si tú hodinu a pol ozaj užijete, jednoducho, prosto a správne americky.
.

Prepadák roku 2010: The Expendables

Stallone, Schwarzenegger, Jet Li, Statham, Rourke, Lundgren a kto ešte ďalší? Samotné mená v The Expandables toho veľa slubovali. A čo potom upútavky a promo? Mal to byť nezabudnuteľný zážitok. A nakoniec vzíde nič nehovoriaci, klasický, tuctový akčný film s pár svetlejšími momentmi. Očakával som aspoň jednu sféru v ktorej tento film bude top (okrem obsadenia). Nieje nabitý humorom, nemá originálny dej, úžasné vyvrcholenie, efekty a ani pekné ženy. Preto mne priniesol obrovské sklamanie a nudnú, zívajúcu tvár v kine zo všednosti a neoriginality.
.
.

Milé prekvapenie roku 2010: Odpočítávání

Vždy si rád pozriem zaujímavých hercov v nezvyčajných úlohách. Tento krát sa predstavil Samuel L. Jackson v roli krutého a drastického výsluchača, pod tajuplným kafkovským menom „H“, po boku matrixovej Trinity, Carrie-Anne Moss, kľudnej agentky FBI. Film prináša drámu od začiatku až po koniec a nastoľuje otázku, pokiaľ sme ochotní zájsť v ničení jedného človeka, pre záchranu miliónov? Konverzačný thriller urobil z ošúchanej a dnes už lacnej témy 11. septembra film, ktorý stojí za titul prekvapenie roku. Rozpočet nebol zrejme veľký, čo vidno na priestoroch kde sa dej odohráva (tipol by som jedno malé štúdio), ale to vyvažuje práve spomínané duo doplnené teroristom Michaelom Sheenom, ktorý ani za Boha nechce prezradiť, kde sú umiestnené tri atómové bomby.

Očami Vladimíra Petrilu

Najlepší film roku 2010: The Town

Možno sa to zdá trošku nečakané, ale kúsok The Town je jeden veľký filmový zážitok, pre žánrových milovníkov. Ben Afflec vytvoril to čo tu tak dlho chýbalo a to čistokrvnú gangsterku s partiou sympatických grázlov z Brooklynskej štvrte, v ktorej sú prepady bánk najväčšie hoby. Ben sa nemusí hanbiť, že by ho kritici zdrvili pod čiernu zem, pretože vôbec nevykráda podobné kúsky (Heat), ale je nimi len jemne inšpirovaný, čo samotnému kúsku len napomáha. Naozaj je to tak veľký zážitok na koniec roka, že kľudne odsuniem na bok snímok o teenagerovi superhrdinovi a aj sen v snívaní, snívajúcich v sne.
.

Prepadák roku 2010: Légia

Je veľmi ťažké napísať niečo rozumné na tak hlúpy a nelogický film, akým je Legion, pretože vystihnúť tento „kino zážitok“ môžu len vulgárne slová. Tu pohorelo zrejme úplne všetko, pretože keď sa na to pozriem z akejkoľvek stránky, tak je to stále jasný odpad najväčšej špiny tohto roku (aj keď pri dvoch scénach som sa pousmial, no to nebolo zámerom tvorcov…). Naozaj k tomu nemôžem napísať nič vhodné a preto len oznamujem, že Scottovi Stewartovi by mali amputovať ruky, aby už do nich nikdy nechytil kameru… (v roku 2011 k nám ale prichádza s novým „trhákom“).
.
.

Milé prekvapenie roku 2010: Buried

Buried je pre mňa prekvapením v prvom rade preto, pretože som od Ryana Reynoldsa nečakal, že dokáže utiahnuť celý film len a len on (keďže sa jedná o one man show), no bol som milo prekvapený, pretože práve kvôli jeho výkonu je Buried na veľmi vysokej úrovni. Taktiež ma potešil neznámi Španielsky režisér  Rodrigo Cortés, ktorý to celé zvládol s minimom wtf pasáži (pri takomto type snímkou sa tvorcovia najviac popália) a celkovo zvláda napätie a gradáciu na jednotku. Buried si dovoľujem nazvať filmom s najnapínavejším a najvygradovanejším záverom tohto roku.

Zatímco v původním filmu se hrdinové snažili dostat dovnitř, konkrétně do samotného jádra systému, tak v sequelu se naopak snaží dostat ven a to co v možná nejkratším čase. Na obdivování architektury „Gridu“ tak nezbývá dostatek prostoru a je to škoda, neboť právě zde Tron Legacy vede před svými blockbusterovými bratříčky na celé čáře. Podobně jako v posledním Potterovi krásně kontrastoval svět Mudlů se světem čarodějů, tak to samé platí i pro tento film… jen v trošku extrémnější podobě. Před 28-mi lety se jednalo o pouhou směs barevných čar a kruhů, v dnešní době se jede na atraktivní a zároveň i velmi chladnou vizi utopistického světa, kde si fyzikální zákony vzaly dovolenou.

Největším tahounem jsou ale nakonec „světelná“ vozítka. Vyjma motorky, která už nejezdí pouze v pravém úhlu, se garáž rozrostla o čtyřkolku, stíhačky a neonovou verzi bombardéru. V prvním díle měly futuristické stroje za úkol evokovat dobovou herní scénu Atari, v současnosti se jedná o arkádové šílenosti ála Need for Speed či Split Second. Právě akční sekvence s těmito nadzvukovými žihadly v hlavní roli jsou tou největší atrakcí celého filmu. Vypadají úchvatně a na diváka působí mnohem účiněji, než plná dávka adrenalinu přímo do srdce. A to se cenní.

Asi nejžhavějším tématem okolo trikové stránky Trona je troj-role Jeffa Bridgise, který hraje v prvním minutách filmu Kevina Flynna po třicítce, poté Kevina Flynna jako muže, který v počítačovém světe zestárnul a naposledy také Flynnův výtvor CLU – program, který provedl převrat proti nadvládě uživatelů a je současným vládcem Gridu. Správná odpověď na otázku, jak moc kvalitní jsou právě „omlazené“ Bridgisovy verze, by se asi nejlépe dala vyjádřit takto: Od Benjamina Buttona je zde patrný technologický pokrok, ale CGI, minimálně v současné době, stále nedokáže nahradit živé herce. Jeff je sice stále i ve svých šedesáti letech frajer, kterému sex-appeal může závidět dobrá polovina mužů před třicítkou, ale to vše lehce zaniká, jakmile dojde na postavu složenou výhradně z jedniček a nulek. Když už, tak se alespoň jedná o důkaz, že díky této technologie by mohl, během dvaceti let, na plátně pobíhat Paul Newman či Marlon Brando.

Pamětníci jedničky mají Bridgise, mladší publikum pak Garetta Hedluma a Oliviu „13″ Wilde. Dobrá zpráva je, že on umí hrát a ona zde není pouze na efekt (rozumně kvůli své postavě). Hedlum se s rolí Sama popral obstojně a i když je Tron Legacy trošku „one-man show“ Kevina Flynna, tak je to právě postava juniora, která v první hodině filmu inkasuje divákovy sympatie. Zčásti hlavně proto, že spolu s ním může divák objevovat „nový“ vzhled a nástrahy počítačového světa a také díky přirozenému výkon, postrádajícího rádoby drsňácké výrazy či snahu páchat hrdinské=sebevražedné skutky. Olivia Wilde, známá hlavně jako č. 13 z Dr. House, má (ač to podle trailerů tak nevypadalo) k pouhému sexy křoví hodně daleko. Z hlavní trojice je právě její postava nejhůře popsatelná, neboť se její minulosti za celý film divák moc nedozví. Nejlepší by asi bylo pouze napsat, že bez ní by dobrá polovina scén působila chladně a zakončení celého děje jakbysmet.

Tron Legacy má dobré poselství a příběh, jen se mu ho nedaří správně interpretovat. Základní stavební kostkou je CLU, kterého Kevin Flynn/Uživatel/Bůh stvořil k obrazu svému. Jeho výtvor se ale proti němu obrátil, získal vládu nad statky svého otce a rozhodl se, že pouze tento svět mu nestačí. Snaha o poukázání na lidskou rozpínavost a chamtivost je sice patrná na první pohled, ale rozvedení do detailů často selhává. Na celém vedení děje se vidět, že na počátku měli tvůrci dobrý nápad, který se ale ztratil během produkce a na konci z něj zbyla pouze kostra, jenž se snaží za každou cenu Konsinski zaplnil opulentní vizuální stránkou a hereckými výkony. Problém je, že mu často nevychází a tak po hyper-adrenalinové sekvenci najednou přichází komorní část, která asi původně měla stupňovat napětí skrze vypointované dialogy, ale místo toho se jedná o lehce usměvavou konverzaci mezi nadprůměrnými herci. A to je právě největší zádrhel celého filmu. Dění na plátně graduje k absolutním výšinám, jen aby v další minutě spadlo na bod mrazu. Skutečnost, že scénář za těch několik let prošel stovkami změn, se zkrátka zakrýt nedá.

Největším hybatelem děje je tak, pomineme-li orgasmický vizuál, hudba dua Daft Punk, která filmu padne jako ulitá a překonává všechny původní soundtracky tohoto roku o několik koňských délek. Více na toto téma se nedávno rozepsala Ifa ve své recenzi a jelikož se ani náhodou nepovažuji za lepšího hudebního znalce, tak vám doporučuji si její článek přečíst, neboť vystihuje všechna pro (a proti) hudebního podkresu neonového světa.

Tron Legacy je dobrým filmem a silně nadprůměrným popkornem. Po akční a estetické stránce na něm jen těžko naleznete chyby, herecky převyšuje většinou současných žánrovek a tak jedinou, ale za to velmi fatální chybou je slabší scénář, který nahradil několik hlubokých myšlenek bezvýznamnou vatou. Dějiny tak film sice nepřepisuje, ale bavit? To určitě bude. Zkuste na něj zajít do kina, vyhozené peníze to určitě nebudou.

Technicky absolutní vrchol současné kinematografie, který ale doplácí na lehce sterilní scénář a nezachrání to ani vynikající Jeff Bridges, sexy & smart Olivia Wilde či, jako třešnička na dortu, elektronická dvojka Daft Punk. Tron Legacy není ani v nejmenším špatným filmem. Problém je, že mohl být mnohem víc, než pouze vizuálně atraktivním blockbusterem pod Vánoční stromeček.

Režie: Joseph Kosinski

Scénář: Edward Kitsis, Adam Horowitz

Hrají: Jeff Bridges, Garrett Hedlund, Olivia Wilde, James Frain, Michael Sheen, Bruce Boxleitner

Žánr: Sci-Fi / Akční

Premiéra Cz / Sk: 16. 12. 2010 / 6. 1. 2011

Hodnocení: 70%

.

.

.

.

Základním stavebním kamenem celého děje je skutečnost, že (v první části) se do Bradavic nepodíváme. Lokace se mění každých několik minut, od Ministerstva kouzel v Londýně, přes sídlo Malfoyů, až k pochmurným lesům po celé Británii. A právě to je největší výhoda filmu – stále se něco děje, ale v místech, která byla divákovi doposavaď neznámá. Zatímco předchozí díly šly klasickou šablonou „Příjezd do školy, nastane problém, vyřešíme ho v okolí školy, nebo při nejhorším si i na chvíli odskočíme mimo ní„, tak zde (pokud jste nečetli předlohu) není nikdy jasné, kam se budou cesty hlavní trojice ubírat a jaké nebezpečí na ně může čekat za každým rohem, neboť jsou uprchlíci hledaní po celém státě. Nový Harry Potter má tak mnohem blíže k survival thrilleru, než fantasy pro mladistvé.

Cuarón změnil kouzelnickou školu, Yates změnil kouzelnický svět. Kámen mudrců oproti Relikviím smrti působí jako Večerníček, o tom není pochyb. V porovnání s předchozími díly se zde brutálnějšími momenty nešetří (roztrhaná kůže do masa, cákance krve na stropě atd.) a akční scény konečně působí… akčně. První náznaky byly již v Princi Dvojí krve, konkrétně ve scéně souboje Harryho a Draca v chlapeckých umývárnách, ale teprve až zde svou vizi dovedl režisér k dokonalosti. Má to spád, má to napětí, má to šmrc. A když po sobě nepálí hůlky kouzla hlava-nehlava, tak přijdou na řadu lehce horrorové (dům Bathildy Bagshot) momentky nebo absolutní depka (ničení medailonového viteálu) ála Fénixův řád.

Samozřejmě, že první část sedmičky není bezchybná záležitost. Nejvíce jí samozřejmě škodí právě rozdělení na dva samostatné filmy. Na jednou stranu zde máme ultimátně věrnou adaptaci, na druhou příběh bez pořádného konce a taky hodně velké změny co se týká postav. V předchozích dílech se vše točilo okolo trojice Harry-Hermiona-Ron. Kdo četl knihu tak ví, že právě v její první polovině se Ron na několik kapitol vytratí a děj se odehrává pouze z pohledu jeho dvou nejlepších kamarádů. Osobně to vidím jako zajímavou změnu, neboť najednou je celý příběh mnohem smutnější a temnější kvůli absenci charakteru, jehož hlavní rolí bylo „odlehčit atmosféru vtipy“, nemluvě o tom, že divák se ještě více začne soustředit na Hermionu, která je srdcem a hlavou party.

Když už jsme u té ústřední trojice, tak by asi bylo správné se zmínit o výkonech herců. Připraveni? Nejlepší v dosavadní sérii, což sice při pohledu na prvních několik dílů není zas tak velký kompliment… Emma Watson již zářila v Princi Dvojí krve, ale až teprve zde, díky většímu důrazu pouze na Radcliffovu a její postavu, se mohla rozjet naplno. Její Hermiona už není naivní holka, která spí s učebnicemi pod polštářem a místo Bible si čte školní řád. Je to dívka na prahu dospělosti, která musí vykonat nejednu velkou oběť (film začíná právě jedním z těchto momentů a moc k smíchu to není), což se pomalu ukazuje i na její klesající vůli pokračovat v cestě, jenž si kdysi vybrala a která stále nemá konce. Poprvé v celé sáze je také vidět ona neúnosná beznaděj a strach ze smrti blízkých, což zosobňuje postava Rona a ze smrti jako takové, což se naopak odráží v Harryho návštěvě hrobu svých mrtvých rodičů v Godrikově dole.

Po technické stránce je Harry Potter famózní počin, který Yates vyšperkoval do sebemenšího detailu (aby ne, když máte rozpočet Avatara). Lokace jsou úchvatné po všech stránkách, triky jsou jsou (jak jinak) vrcholem současnosti a za střih by měl film snad dostat Oscara. Scénárista Kloves se konečně zbavil nutnosti do příběhu zakomponovat „pubertální“ vatu a jede svižně podle předlohy, aniž by se divák dočkal nesmyslných dialogů mezi postavami. Sice občas právě ona absolutní věrnosti knize trošku zpomaluje dění na plátně, ale i tak je to stále lepší, než kdyby jednání hrdinů nedávalo smysl (ano, Ohnivý poháre, ukazuji na tebe). Desplatův hudební doprovod sice nedosahuje nepřekonatelného Hoopera, ale k daným scénám se hodí a to i přesto, že žádnou pamětihodnou melodii v něm nenajdete.

Nejlepší filmový Harry Potter? Ano, pokud vznikne sestřih obou dvou částí dohromady, jinak působí první polovina velkého finále nedodělaným dojmem a to jí hodně škodí. Je to sice ten nejakčnější, nejtemnější, nejbrutálnější a nejnapínavější díl s nejlepšími hereckými výkony, ale bez poslední návštěvy Bradavické školy to vše trošku ztrácí smysl. Nezbývá než si počkat ještě pár měsíců. Pokud se bude Yates v závěru držet stejných postupů, tak má šanci se přes tu hranici 90% přehoupnout. Momentálně se pouze jedná o jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků roku, který ale skončil v momentě, kdy se celý příběh rozjede na plné grády. Ach, ty cliffhangery…

P.S. Český dabing se až na pár vedlejších postav povedl.

Harry Potter nakročil do finále první poloviny správnou nohou. Technicky bezchybný, herecky vysoce nadprůměrný a velmi dobře ozvučený film, který mnohem více připomíná dospělý thriller, než-li dětskou fantasy a jehož režisér místy koketuje s genialitou. Pokud se samotný závěr bude držet stejných norem, tak je zde vysoká šance na překonání i nedotknutelného Vězně z Azkabanu.

Harry Potter a Relikvie Smrti, Část 1.

Režie: David Yates

Scénář: Steve Kloves

Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Ralph Fiennes, Alan Rickman, Bill Nighy, Helena Bonham Carter, Tom Felton

Žánr: Dobrodružný / Drama / Fantasy

Cz / Sk Premiéra: 18. 11. 2010

Hodnocení: 80%

.

.

.

Trailer #2

Tim Burton. Pre niekoho neupravený, neučesaný, zvláštny podivín chodiaci väčšinu času v čiernom. Pre zasvätených kultový režisér, scenárista, producent a občasný komparzista vo svojich filmoch, ktorý aj po tridsiatich rokoch kariéry dokáže prekvapiť. Obdivovateľ starých čiernobielych B-čkových hororov, ktorých atmosféru vnáša do svojej tvorby. Do tvorby bizarných, vizuálne dokonale prepracovaných  hororových rozprávok pre dospelých. Burton sa narodil v americkom štáte Kalifornia pred 52 rokmi. Od mladosti ho fascinovali ponuré nízkorozpočtové hororové príbehy americkej a britskej produkcie. Sám hovorí, že prostredie, ktorom vyrastal a takisto škola mu nevyhovovali, a tak sa často utiekal k fantazijným filmom (starý Frankenstein, Drakula) a tvorbe vlastných animovaných príbehov.

To, čo ho v detstve najviac bavilo začal neskôr študovať. Po strednej škole získal Disneyho štipendium na prestížnej Disneyho škole California Institute of the Arts. Tri roky tu študoval animáciu a následne dostal ponuku práve od Disneyho, pre ktorého pripravil sériu krátkometrážnych animovaných filmov (The Fox and the Hound). To ale nebol presne smer, ktorým sa chcel Burton uberať. Popri práci pre Disneyho začal tvoriť básne a ilustrácie, ktoré neskôr poslúžili ako základ v jeho neskôr toľko oslavovanej Predvianočnej nočnej more.  V Disneyho štúdiách mu nechali voľnosť v tvorbe vlastných projektov, a tak v roku 1982 Burton predstavil svoj 6 minút trvajúci čiernobiely gotický krátkometrážny film Vincent (Vincent) (1982).

Film, ktorý mal byť poctou k jeho obľúbenému hercovi Vincentovi Priceovi, ktorého spoznal vďaka ním toľko obdivovaných hororových filmoch. Hlavnou postavou bol malý chlapec, ktorý si predstavoval, že je jeho idol z televíznej obrazovky. Skutočný Vincent k filmu nahovoril komentár. Burton nakrútil i epizódy k cyklu Alfred Hitchcock uvádza. Ďalším Burtonovým filmom bol 27-minútový hraný film Frankenweenie (Frankenweenie) (1984). Čiernobiely film inšpirovaný Frankensteinom Jamesa Whalea založený na príbehu chlapca, ktorý oživil svojho mŕtveho psa Sparkyho po tom, ako ho zrazilo auto, napriek cenám pozbieraných na filmových festivaloch však štúdio označilo za nevhodný pre deti a uložilo do sejfu. Svetlo sveta uzrel až v roku 1992.  Celovečerný režijný debut prišiel až s filmom Pee – Weeho veľké dobrodružstvo (Pee-wee’s Big Adventure) (1985) o hľadaní bicykla, a to vďaka hercovi Paulovi Reubensovi (autor námetu), ktorému sa natoľko páčil Frankenweenie, že si Burtona vybral sám.  Rozpočet filmu bol 7 miliónov USD, pričom na tržbách z kín zarobil 40 miliónov. Burton, ako fanúšik excentrickej hudobnej skupiny Oingo Boingo požiadal ich textára Dannyho Elfmana, aby napísal hudbu k filmu. Z Elfmana sa stal Burtonov dvorný skladateľ.  Ďalším filmom sa už Burton definitívne zaradil do režisérskej prvej ligy. Hororová komédia o duchoch Beetle Juice (Beetle Juice) (1988), v ktorom párik mladomanželov zomrie hneď v úvode filmu a odmieta sa vzdať svojho nového domu, bola ocenená Oscarom v kategórii masky a napriek malému rozpočtu zarobila cez 80 miliónov dolárov. Vo filme si zahrali vtedajšie herecké hviezdy ako Alec Baldwin, Geena Davis, Winona Ryder alebo Michael Keaton. Odvtedy bol úspech Burtonových filmov nielen zárukou kvality, ale i štúdiá mali istotu, že návratnosť peňazí bude istá.

V roku 1989 natočil komiks Batman (Batman) (1989), ktorý je doteraz pokladaný za jedno z najlepších komiksových spracovaní vôbec. Celosvetovo zarobil cez 400 miliónov dolárov. Burton však prácu v hollywoodskych štúdiách, ktorým sa nepáčila temnosť a atmosféra filmu, niesol ťažko. Okrem toho mal s ľuďmi z Warner Bross, ktorý produkciu zastrešoval, dosť rozdielne názory na casting. Nesúhlasili s obsadením Michaela Keatona, ktorého si vybral Burton, keďže nemal žiadne skúsenosti s akčnými alebo komiksovými charaktermi, takisto nemal postavu ako akčný hrdina, on si ho ale presadil. Tvrdil, že by bolo smiešne obsadiť svalnatého herca do úlohy Batmana, trvajúc na tom, že rytier v plášti by mal byť obyčajným človekom (aj keď neskutočne bohatým), ktorý sa oblieka do vypracovaného netopierieho kostýmu, aby odstránil zločincov. Keatonovi sekundoval Jack Nicholson (jeho obsadením pritiahol film do kín aj starších divákov) ako Joker a Kim Basinger. Jeho uvedeniu predchádzala dovtedy najväčšia reklamná kampaň, čoho dôsledkom bolo, že film sa stal dovtedy jedným z najziskovejších vôbec. Výsledkom bol Oscar za najlepšiu výpravu, fakt, že odvtedy v amerických komiksových spracovaniach dbajú omnoho viac na vykreslenie charakterov postáv a ponuka z Warneru na ďalšie pokračovanie.

Medzitým ale natočil svoj srdcový (do značnej miery autobiografický) film – Nožnicovorukého Edwarda (Edward Scissorhands) (1990). Pri ňom začala jeho dlhoročná spolupráca s Johnym Deppom (dovtedy známy najmä zo seriálu Jump Street 21), po ktorého boku obsadil opäť Winonu Ryder. Edward, výtvor excentrického a staromódneho vynálezcu (znovu Vincent Price, čo bola to zároveň jeho posledná filmová rola), ktorý ho vytvoril ako stroj a vštepil mu základy slušného správania a prebudil v ňom ľudské city, žije v starom zámku nad pokojným americkým mestečkom (presne v takom istom, v akom vyrastal sám Burton, a kde podľa neho jediné úplne nesterilné miesto bol cintorín). Jeho „otec“ mu však pred smrťou nestihne namontovať namiesto nožníc ruky. Vďaka stretnutiu so všetečnou Avon lady sa Edward včlení do diania v mestečku, kde spozná priateľstvo, lásku, bolesť, utrpenie a všetko, čo je spojené s ľudským životom. A spočiatku mierne strašidelná rozprávka o vzniku snehových vločiek sa končí ako smutná romanca s melancholickým záverom. Film bol nominovaný na Oscara za masky a stal sa kultovým.

Po dokončení Edwarda zrežíroval pokračovanie príbehu o netopierom mužovi, avšak pod podmienkou, že film bude pod jeho absolútnou kontrolou. Výsledkom je ponurý, temný film, plný nezabudnuteľných kreatúr, podľa hodnotení nevhodný pre nižšie vekové kategórie s prílišnou sexualitou a znakmi fetišizmu (Michelle Pffeifer v kostýme Catwoman či Danny De Vito ako Tučniak). Batman sa vracia (Batman Returns) (1992) bol nominovaný na dvoch Oscarov, zarobil 160 miliónov dolárov, no štúdio očakávalo viac. Burton po tom, čo chcel v podobnom duchu nakrútiť ďalšie pokračovanie, dostal z Warneru padáka. Napriek tomu sa na trojke podieľal ako producent.

Hneď na to sa podieľal na bábkovom filme Predvianočná nočná mora (The Nightmare Before Christmas) (1993), ktorý síce zrežíroval Henry Selick, no Burton film nielen produkoval, poskytol námet, scenár, ale aj animácia vznikla podľa jeho podkladov (ktoré vznikli ešte počas jeho mladosti). Je to vlastne odpoveď na všetky klasické šablónovité filmy o Vianociach, na ktorých sa musel podieľať v Disneyho štúdiách (hoci film vznikol pod záštitou Disneyho). Bizarný, originálny a vizuálne prepracovaný príbeh o tom, ako sa kostlivec Jack z halloweenskej krajiny dostane do tej vianočnej, spozná čaro radosti, vianočného stromčeka a darčekov v škatuľkách, zajme Santu a rozhodne sa pripraviť Vianoce po svojom. Film  bol v čase svojho vzniku (po troch rokoch animácie) vrcholom stop-motion animácie. Keďže ide o animovaný muzikál, veľmi dôležitou zložkou filmu je jeho hudba (opäť sa vyznamenal dvorný skladateľ Elfman, ktorý naspieval aj Jackovo sólo). Vo filme tradične vyjadril svoje sympatie k hlavným (v podstate záporným) hrdinom – klasicky ide o čudákov vyčnievajúcich z davu, ktorý však majú neopakovateľnú originalitu, divák s nimi sympatizuje, a pričom z klasického ponímania rozprávky ide o ukážkové zlo, Burton rozdiely zla/dobra stiera. Na pozitívnych postavičkách nájdeme len veľmi málo alebo skôr nič výnimočné z hľadiska výzoru, konania či vlastností. Disneyho štúdio sa k snímke postavilo po svojom – keďže dielo neuznali vhodné pre mladšie vekové kategórie, jeho uvedenie sprevádzala minimálna medializácia ani obmedzili sa počty kín, v ktorých mala byť uvedená. Napriek tomu film veľmi dobre zarobil a je pokladaný za kultový. Film si vyslúžil nomináciu na Oscara za efekty. V roku svojho uvedenia síce ostal zatienený Jurským parkom, no dnes je omnoho vyhľadávanejší a vo filmových kruhoch omnoho cennejší ako Spielbergov epos.

Jeho ďalší film, Ed Wood (Ed Wood) (1994) je kritikmi pokladaný za jeho najlepší. Týmto čiernobielym filmom v hlavnej role opäť s Johnym Deppom vzdáva hold „najhoršiemu režisérovi všetkých čias“ Edovi Woodovi. Eda a jeho prácu mali všetci počas jeho života na smiech, hoci on sám ju zbožňoval. Film za necelých 18 miliónov USD získal dva Oscary, a to pre herca vo vedľajšej úlohe (Martin Landau) a masky. Napriek tomu, že film nezaznamenal výraznejší komerčný úspech, kritici boli nadšení.

V roku 1996 natočil s Elfmanom prazvláštnu paródiu na sci fi filmy s drahými trikmi a hviezdnym castingom (Jack Nicholson, Tom Jones, Danny De Vito, Pierce Brosnan) Mars útočí! (Mars Attacks!) (1996) v ktorom bola Zem atakovaná mimozemšťanmi s neodolateľnými zbraňami a prečudesným zmyslom pre humor. Kritika ani diváci v Amerike však z filmu nadšení príliš neboli, naopak to bolo mimo Ameriky. Filmu sa až po dlhšom čase podarilo zarobiť aj v USA, a to na predaji DVD a postupom času si vylepšil reputáciu i v odborných kruhoch. Mars útočí doplatil na tržby aj kvôli zlému načasovaniu, keď v kinách súperil s iným scifi, aj keď úplne inak zameraným – Dňom nezávislosti. Z jeho kariéry sa práve táto snímka pokladá za najčudesnejšiu.

O tri roky neskôr vyrukoval s klasickou burtonovinou. V spolupráci s osvedčeným Deppom a Walkenom pripravil temnú, mágiou prepletnú a krvavo zábavnú, vizuálne dokonalú Ospalú dieru (Sleepy Hollow) (1999) (na motívy poviedky Washingtona Irvinga „The Legend of Sleepy Hollow“). Depp tu stvárnil Ichaboda Cranea, čudného vyšetrovateľa so zvláštnymi metódami, ktorý prichádza vyšetriť do tmavého opusteného mestečka vraždy troch ľudí, ktorým chýbajú hlavy. Do hlavnej ženskej postavy obsadil Christinu Ricci, obľubujúcu nezvyčajné, trochu úchylné postavy s duchárskymi a samovražednými sklonmi. Film preplnený dobovými kostýmami, duchmi a ponurou atmosférou po predošlom filme napravil Burtonovu reputáciu. V USA dostal film označenie R (do 17 rokov len v sprievode s dospelým), čo ale filmu nerobilo problém stať sa trhákom. Vo filme sa Burton našiel. Krvácajúci strom, zlé sny, železné panny, jazdec bez hlavy, tmavé lesy a bezzubé bosorky. Scény vznikajúce mimo interiérov taktiež vyzerali ako kulisy. Film bol ocenený Oscarom za výpravu a vo svete získal množstvo cien.

Nasledujúcim filmom bola kontroverzná Planéta opíc (Planet of the Apes) (2001). Fanúšikovia ságy ako aj odborná kritika boli ale v rozpakoch. Obsadenie filmu bolo klasicky hviezdne, uznávaní herci Tim Roth a Helena Bonham Carter však celý film behali ukrytí pod opičími maskami a tak hlavnou hviezdou filmu ostal Mark Wahlberg. Danny Elfman bol za soundtrack k snímke nominovaný na cenu Grammy.  Masky a výprava filmu si vyslúžili chválospevy, deju a celkovému spracovaniu však chýbala burtonovská vízia a za predošlými filmami o opičej planéte zaostával. Po čase ho však kritika i verejnosť vzala na milosť a dnes i na ňom nájdu pár svetlých bodov (dlho sa hovorilo o zoofílii). Film zarobil obrovské peniaze, a tak sa logicky začalo povrávať o pokračovaní. Burton sa ale vyjadril, že do opičej problematiky ho už po hanobení nikdy nik nezatiahne. Počas filmovania sa Burton zoznámil so svojou životnou partnerkou Helenou Bonham Carterovou, ktorá je takisto ako on známa excentrickým šatníkom a výzorom, ako aj záľubou v nevšedných a „pošahaných“ postavách. Odvtedy stále zlepšujúca sa herečka hrala v každom jeho filme.

Jeho ďalším filmom bola bizarná, rozprávkovo krásna Veľká ryba (Big Fish) (2003). Príbeh o tom, ako sa syn, ktorému zomiera otec na rakovinu a on sa s ním už roky nerozprával, snaží zistiť, či všetky neuveriteľné historky a zážitky, ktoré jeho otec podľa svojich  slov počas života skutočne zažil, sú skutočné. Do filmu Burton natlačil neuveriteľné množstvo bizarností. Od kórejských siamských dvojčiat spievajúcich počas vojny s USA kórejským vojakom pieseň po anglicky, auta na strome až po vlkolakov. Začne sa to veľkou rybou, ktorú otec chytil na prsteň, potom prejde cez príbeh o čarodejnici s čarovným okom, v ktorom uvidíte svoju smrť na obra, ktorý trápil jeho mesto. Burtom tu naservíruje takmer všetko čo by ste chceli vidieť v filme, trocha romantiky, štipku akcie, sem-tam hororovú atmosféru a svkvelých hercov (Ewan McGregor, Allison Lohnman, Danny De Vito a klasicky Helena Bonham Carter). Za hudbu k filmu si Danny Elfman opäť vyslúžil oscarovú nomináciu.

Pri ďalšom filme sa opäť stretol s Deppom. Charlie a továreň na čokoládu (Charlie and the Chocolate Factory) (2005) vznikol na podklade knižky od spisovateľa Roalda Dahla. Fascinujúce príbeh, o excentrickom čudáckom majiteľovi továrne na čokoládu Willy Wonka a malom Charliem, ktorý pochádza zo slabších sociálnych pomerov si získal po svete obrovskú popularitu. Postavy vo filme sú plné života, film je plný farieb, kulís a výborných hercov. Preexponované prostredie hýriace farbami, kopenie gýčov s úplnou ľahkosťou, odkazy na ostatné (nielen Burtonove) filmy a detská úprimnosť, s akou bol film stvorený, mu zabezpečila nielen skalných fanúšikov, ale i uznanie kritikov a nominácia na Oscara za kostýmy. O soundtrack sa klasicky postaral Elfman.

V tom istom roku sa do kín dostal jeho ďalší animovaný film Mŕtva nevesta (Corpse bride) (2005).Od začiatku temný, zahalený do tmy, hororovo strašidelný, úprimný a burtonovsky vtipný. po Predvianočnej nočnej more sa tak Burton vrátil k svojim bábkam, ktorých príbeh očarí a dojme. Viktor, ktorý si v lese nacvičuje svadobnú reč sa omylom ožení s mŕtvou Emily, následne sa dostane do pekla no naďalej miluje živú nevestu Viktóriu. Opäť dokonale vyobrazený kontrast medzi „životmi“ živých a mŕtvych, je úplne rozdielny ako by to normálny človek čakal. Svet živých je jeden pochmúrny a šedivý kraj, no v nádhernom prostredí kostier žijúcich vo svojom svete to „žije“.  V hlavných úlohách opäť dvorní herci (J. Depp, H. B. Carter a Emily Watson). Snímka bola nominovaná na Oscara v kategórii najlepší animovaný film.

Muzikál Sweeney Todd – Čertovský holič z Fleet Street (Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street) (2007) – film o vraždiacom holičovi z Londýna, inšpirovaný reálnymi udalosťami z minulého storočia, natočený podľa slávneho Broadwayského muzikálu plný strachu, krvi a pesničiek o pomste kedysi uznávaného a vyhľadávaného holiča za smrť manželky si získal divákov i kritikov po celom svete. Je temnejší, akcentuje zlo, pomstu a cestu ústiacu v tragédiu. Ide o krvavú hru, kde sa za každou kvapkou krvi, každým mäsovým koláčom a každou neopätovanou láskou, kostýmom, maskou a kulisou skrýva typická burtonovská práca. Jedna soška Oscara za výpravu a nominácia za kostýmy a herca v hlavnej úlohe (klasicky Johny Depp).

Alica v Krajine zázrakov (Alice in Wonderland) podľa knihy Lewis Carrolla je jeho doposiaľ posledný film. Do kín prišiel v ére 3D filmov. Či mu to uškodilo alebo prilepšilo je diskutabilné. Do projektu zapojil klasicky Deppa i frajerku, Anne Hathaway a hlavnú postavu zveril do rúk mladej Miy Wasikowskej. Alica mala byť poctou klasickej rozprávke s burtonovským rukopisom za 200 miliónov USD, nakoniec však ostala v pamäti ako ľahko zabudnuteľný film v 3D bez tvorcovho rukopisu a výraznejších scén či postavičiek – tie boli síce krásne nalíčené, no príbeh upätý na jednu líniu prešiel popri mne príliš vlažne. Možno je to len môj názor, nebite ma J

Najbližie je na rok 2012 naplánovaný Frankenweenie (Frankenweenie) , kde by sa mal vrátiť k animovaným filmom a svojej srdcovke – Vincentovi. Účasť na tomto animovano-komediálno-scifihorory, ako ho definoval Burton J prisľúbila i Winona Ryderová. Hollywoodom sa šíria tiež zvesti o remaku Dark Shadows.. Hlavnú postavu v tejto filmovej prerábke gotického hororového seriálu, ktorý bol v roku 1968 nominovaný na cenu Emmy, by si mal opäť strihnúť Johny Depp. Ďalšie podrobnosti nie sú známe.

Summa summárum: Tim Burton je zárukou kvality. Zárukou, že peniaze za lístky do kina ľutovať nebudete. Autor rozprávkových, nenapodobniteľných príbehov, ktoré robí s nasadením a detským nadšením. Autor vizuálne dokonalých, magických, mysterióznych a úprimných snímok, ktoré si radi pozriete aj po piaty krát. Filmový mág. Kultový režisér, ktorý točí filmy, aké nik iný.

Na počátku bylo slovo… či spíše HTML kód. Parta studentů z Harvardské univerzity si usmyslela, že spojí co nejvíce svých spolužáků pod jednou internetovou stránkou, kde budou moci mezi sebou sdílet své zážitky, plánovat párty, hledat nové přátele a milence či milenky. Původně nenápadný projekt se během několika měsíců rozrostl do všech renomovaných univerzit ve Spojených státech, pak následovaly i střední školy a vše skončilo otevření portálu Facebook pro celosvětovou veřejnost. Zakladatel, Mark Zuckeberg, se během několika let stal nejmladším miliardářem historie a miláčkem davů. Osud jeho nejslavnějších spolupracovníků vedl opačným směrem. První skončil ve vězení, druhý byl z party, jenž vytvořila největší sociální sít historie, vyhozen a jako pomstu prodal svůj příběh Benu Mezrichovovi, který podle něj napsal knihu Náhodní Milionáři: Založení Facebooku, Příběh o Sexu, Penezích, Genialitě a Zradě. Tu se pak ještě ten rok rozhodlo zadaptovat studio Columbia Pictures a právě zde přichází na scénu dvojice Fincher – Sorkin.

Hned v první scéně vás ohromí uvěřitelnost dialogů mezi postavami. Nejedná o klasické „šablonovité“ klábosení mezi dvěma herci, ale normální živelný rozhovor ženy a muže o budoucnosti jejich vztahu. On je bohém, ona kariéristka. On se chce proslavit, ona mít dobrou práci v rámci svých možností. A právě o tom snímek z velké části je, o překračování hranic, které společnost každému z nás určila. S předlohou nejsem seznámen, ale pokud minimálně stejně tak dobrá, jako Sorkinův scénář, tak si jí v co nejdříve hodlám zakoupit. Pokud totiž jdete na The Social Network pouze jako na „film o Fejsu“, tak vás může Fincherovo mistrovské dílo nečekaně překvapit, nýbrž se jedná spíše o zrcadlo generace narozené na přelomu devadesátých let, kdy se internet a počítače pomalu stávaly nedílnou součástí lidského života.

Je zde úplně vše, co se po roce 2000  v očích dospívajících lidí navždy změnilo. Pohled na sex, hudbu, vztahy (ať už přátelské nebo milenecké), módu, kariéru či školský systém. Všechny tyto tolik podstatné faktory jsou pak následně Sorkinovým scénářem vhuštěny do dvou hodin a dovedeny k dokonalosti díky perfekcionismu (kolik režiséru je schopno točit záběr na dveře třicetkrát?) Davida Finchera a vyprávěny očima herecké trojice Eisenberg (Zuckeberg) – Timberlake (Parker) – Garfield (Saverin).

Když už jsme u těch herců, tak bych rád zmínil o dvou velkých překvapeních. První je Justin Timberlake v roli Seana Parker, kterého mnozí považují za zkázu Facebooku. Nadprůměrný zpěvák a až doposavaď průměrný herec. Pokud jste někdy k jeho osobě cítili nechuť, tak silně doporučuji si na The Social Network zajít do kina. Jeho ztvárnění arogantního požitkáře, který by dokázal prodat i svojí babičku a ta by mu za to ještě děkovala, si volá minimálně o nominaci na Zlatý Glóbus. Žádné tupé kreace, ale čisté herectví. Druhým překvapením je pak Andrew Garfield, který je znám spíše menšímu okruhu diváků, hlavně díky snímkům Boy-A a Imaginárium Dr. Parnasse (za necelé dva roky ztvární reinkarnaci Spider-Mana). Podle mého a nejen mého názoru se právě v tomto herci skrývá potenciál stejně velký, jako tomu bylo kupříkladu u Leonarda DiCapria či Al Pacina. Jeho výkon v The Social Network, ať už se jedná o scény romantické či plné hněvu, vám snadno vyrazí dech. Nebyl bych nijak překvapen, kdyby se popral tento rok o Oscara za nejlepší mužskou roli s hlavní hvězdou Prokletého ostrova.

The Social Network se může směle zařadit vedle Matrixu. Podobně, jako dekádu starý kousek, tak i mistrovské dílo Davida Finchera je snímkem definující život jedné generace. Hudebně, sexuálně, sociálně a módně na pozadí zlaté éry kabelového spojení s celou planetou skrze jedničky a nuly. Je to jedinečný nad-film o životě, kde i zpočátku nenápadný projekt dokáže globálně ovlivnit myšlení celé společnosti. Kinematografický zážitek (nejen) tohoto roku.

The Social Network

Život generace na počátku internetové revoluce vydestilován do dvou dokonalých hodin pod taktovkou Davida Finchera, podepřen chytrým scénářem Aarona Sorkina. Sex, přátelství, zrada a několik miliard. Filmová událost roku, kterou by si neměl nikdo nechat ujít. I pokud nemáte účet na Facebooku.

Režie: David Fincher

Scénář: Aaron Sorkin

Hrají: Jesse Eisenberg, Andrew Garfield, Justin Timberlake, Rooney Mara, Brenda Song, Armie Hammer, Bryan Barter

Žánr: Drama

Cz / Sk Premiéra: 4. 11. 2010

Hodnocení: 100%

Dobře padnoucí sako, klobouk ve tváři, kvér po levém boku a cigaretový kouř nad hlavou, definice mafiána s  nabídkou, která se neodmítá? Následující sedmička filmů možná poskytne tu správnou odpověď.

Kmotr (The Godfather, 1972, režie: Francis Ford Coppola)

Celková trilogie Kmotr, nejlepší filmový materiál o mafii, byla natočena podle bestsellerů Maria Puza. F.F.Coppola ve třech snímcích převádí na plátno epickým způsobem několik desetiletí rodiny Vita Carleona, jež patří k jedné z pěti nejvlivnějších mafiánských rodin v New Yorku. Patriarcha Vito Carlone vládne těsně po konci 2. světové války pevnou rukou, nejdůležitější pro něj je čest a rodina. Právě vdává dceru Connie a čeká na návrat syna Michaela z fronty. Je spáchán atentát na velkého Kmotra, který zázrakem přežije. Michael, který původně do rodinných kolejí zajet nechtěl, je situací nucen vzít věci do vlastních rukou a poprvé smočit je v cizí krvi.

Strhující vyprávění Francise Forda Coppoly o předávání tradice z otce na syna, o nostalgii a kouzlu zločinu má už od prvopočátku místo ve zlaté pokladnici světové kinematografie. Po generace se filmoví diváci obrací právě k této trilogii, která vznikala v letech 1972, 1974 a 1990, aby pochopili mechanismus zločineckých spolků a jasně pochopili, že heslo „Zaplést se s Camorrou a zemřít.“ je opravdu pravdivé. Jde o klasiku, desetiletími ověřenou a zlatými Oscary ověnčenou.

.

.

.

.

Zjizvená tvář (Scarface, 1982, režie: Brian De Palma)

Tony Montana (Al Pacino) byl u toho, když  nechal Fidel Castro otevřené přístavy a jako jeden z mnoha vězňů se plavil na jedné z lodí vstříc Americe. Na čerstvém vzduchu však  moc dlouho nepobyl, brzy na něj opět čekala vězeňská cela. To mu nebylo po chuti. Osud si řekl, budiž mu přáno.Pro něj za menší službičku, likvidaci vezeňského komunisty, dostal od drogové mafie místenku z lochu ven. Tony na svobodě díky své drsné a otrlé povaze stoupal po profesním žebříčku místní drogové mafie. Byl tak otrlý a sebejistý, že si dokonce začal s ženou drogového bosse. Ale sláva i úspěch stoupá do hlavy, což byl i případ Tonyho a s hlavou ve výšinách to nikdy nekončí dobře.

Scénář Olivera Stona a režie Briana De Palmy je harmonickým dávkováním zločinu, násilí a vlastně všeho kolem . Scarface patří k těm snímkům, ve kterém ono zmiňované násilí a jeho vizuální ztvárnění hraje nejpodstatnější roli. Do filmů často vkládaný filozofický podtext je odsunut na vedlejší kolej, ne-li plně potlačet.  Jde o vykreslení cesty na vrchol, cesty špinavé a s množstvím zářezů na hlavni zbraně. Díky době, ve které film vznikl, jsou patrné protikomunistické nálady. Nejlepší třešničkou na dortě je skvělý kubánský přízvuk hlavního představitele. Pokud by se měl ohodnotit  samotný výkon Al Pacina jako Tonyho Montany, nebojím se použít slova famózní, ve všech ohledech. Brian De Palma ( také Neúplatní, Carlitova cesta) má snad vizionářské zločinecké vnuknutí, protože výsledky  opravdu stojí za to.

.

Neúplatní (The Untouchables, 1987, režie: Brian De Palma)

Alphonso Capone vládne Chicagu, v malíku má mimo jiné obchod s lihovinami, který v dobách prohibice celkem slušně vynáší. Může si proto dovolit vedlejší náklady spojené s mafiánskou politikou a propagací.Sem tam šupne nějakou tu tučnou obálku do úřednického stolu a má na pár měsíců opět čistý štít a vykračuje si jako ctihodný občan Chicaga. Nebe by bylo bez  mráčku, kdyby mu  nezkřížili cestu čtyři čestní policisté v čele s Kevinem Costnerem, ozbrojeným zmocněncem ministerstva financí. Jakkoliv zní tato funkce směšně, jde o ostrého hocha, který nemá v plánu prvního muže mafie jen tak pustit k vodě. S brokovnicí, nezlomnou vůlí a Seanem Connerym po boku vyráží vstříc boji s korupcí a zločinem.

Samolibá a obtloustlá postava Al Capona v podání skvělého Roberta De Nira své násilnické sklony projeví pouze jednou. Stačí mu baseballová pálka a hlava nezbedného zaměstnance a je vymalováno, na červeno. Je až zarážející, jakou proměnou vzhledu, gest a výrazu De Niro prošel. Hotový Al Capone. De Palmova mafiánka místy pokulhává. Občasná naivita  a prototypy hrdinství zbržďují gradaci děje. Avšak, klasice budiž vše odpuštěno, jde přece jen o snímek s prohnilým zločineckým  srdcem, a těch není nikdy dost.

.

.

.

.

Mafiáni (Goodfellas, 1990, režie: Martin Scorsese)

Vše začíná v Brooklynu roku 1955. Henry Hill (Ray Liotta), z jedné půlky Ir a z té druhé Ital, už od malička sní o tom, že se stane gangsterem a vymaní se z běžné roviny nicotnosti člověka vůči celku. Zkrátka chce být někdo. Tuto představu ztělesňují místní gangsteři s koženými obličeji a s oblakem cigaretového kouře kolem  hlavy. Zpočátku za drobné služby a následně za naprosté oddání se službám místního bosse Paulieho Cicera se  stává po letech plnohodnotným členem gangsterské rodiny. Pro získání nadité kapsy plné peněz je společně s kumpány Jimmym (Robert DeNiro) a Tommym (Joe Pesci) schopen udělat cokoliv. Pasují se do role poloboha, životy berou, málokdy je věnují. Nevyhnou se rukám potříštěnými krví a zaprášenými kokainem.

I když snímek nese název Mafiáni, o pravou mafii nejde. Nikdo z ústředních hrdinů pravým členem není. Pouze Jimmy měl nakročeno k přijmacímu rituálu a byl stoprocentní Ital, ovšem nesměl by zabít jednoho z členů nejužšího kruhu zločineckého klanu, takový čin se může ve zlé obrátit. Film je natočen podle knihy Nicholase Pileggiho s názvem „Wiseguy“ v režii Martina Scorseseho, který vzal z žánru to nejlepší a vytvořil snímek vybočující z řady podobných kousků.

.

.

Road to Perdition (Road to Perdition, 2002, režie: Sam Mendes)

Amerikou 30.let hýbe hospodářská krize, zločinecké kruhy však zůstávají  klidné jako hladina rybníka v bezvětří. Místní hlavoun irské mafie John Rooney (Paul Newman) vládne pevně nad svými záležitostmi, do karet mu pouze nehraje chování nevyvedeného syna Connora (Danie Craig). Co nenachází v synovi najde u věrného zaměstnance Michaela Sullivena (Tom Hanks), který špinavou práci vykoná precizně a bez komplikací. Sullivenův syn Mike řeší pro něj velkou záhadu, jakým způsobem jeho otec vydělává na živobytí rodiny. Zvědavost ho přivede až do kufru otcova vozu, se kterým ten večer jede vykovat jednu ze služeb pro strýčka Johna. Tento výlet malého Sullivena uvrhne v nebezpečí a ocejchuje jako nechtěného svědka. Objeví se záminka pro žárlivého Connora, který se chce zbavit soka v otcově přízni. Žárlivost ho oslepí a za obět padne Sullivenova rodina, přežije pouze otec a syn. Dosud chladnokrevný gangster Sulliven pozná odvrácenou stranu pozlacené mince zločinu. Jeho jediný cíl je pomsta a ochrana syna. Jde proti celé mafii, dá se říct, že proti celému světu.

Sam Mendes již na počátku své kariéry slavil oscarový úspěch s Americkou krásou. Bylo tedy na snadě, aby při dalším tvůrčím počínání volil obezřetně. Jako druhý režisérský počin si zvolil mafiánskou látku na motivy komiksu z dílny Maxe Alana Collinse a Richarda Pierse. Na původní komikové dílo navazuje s vizuální přesností. S elegancí a tradici věrný odkazuje na klasický hollywoodský film a pro současnost tvoří Kmotra 21.století. Sice ne bez chyb, za to s temnou a pevnou rukou gangsterskému žánru vlastní.

.

.

.

.

Skrytá identita ( Deparded, 2006, režie: Martin Scorsese)

Mocný boss Cosstelo (Jack Nicolson) už ve své zločinecké praxi dosáhl vrcholu a jakožto gangster zvídavý se pouští na nový, tenčí a riskantnější led nelegálního obchodu, nepůjde přece do nudné penze. Z letitých zkušenosí v nezákonných vodách ví, že jedním ze základních kamenů úspěchu v braži je, být vždy nejméně o jeden krok před zákonem. Vychovává si tedy schopné donašeče. Cosstelovou nejlepší krysou je Colin (Matt Damon), absolvent policejní akademie, kariérista s dvojí tváří. Aby to nebylo tak jednoduché, na paty mu šlape Billy (Leonardo DiCaorio), který byl svým rodinným zázemím předurčen pro zločin. Přesto se odkloní od potenciální zločinecké dráhy a stává se pravým, čestným policajtem. Billyho „špatné rodinné pověsti“  neopomenou nadřízení plně využít a je nasazen jako krysa ve službách zákona do Cosstelova gangu.

Jsme ve filmu Martina Scorseseho, který opět vypráví příběh Ameriky, světa neustálé nedůvěry, pochyb kdo je kdo. Jak jsme u pána režiséra zvyklí, nic nepředkládá ve světle lepších zítřků. Na boji protikladů loajality a zrady buduje napínavé zločinecké drama, které přerůstá v osobní drama dvou ústředních postav, Billyho a Colina, kteří ať chtějí či ne, řítí se do pekel.

.

.

.

Americký gangster (American Gangster, 2008, režie: Ridley Scott)

Frank Lucas (Denzel Washington) žije v harmonickém světě zločinu Ameriky, ve  světě jemu vlastním, do kterého se propracoval z nejnižší možné pozice. Jeho životní mentor, otec místního zločinu Bumpy Jones mu po své smrti přenechává svou továrnu na peníze. Frank od starého pána přebírá otěže a  zavádí novou, modernější zločineckou školu. Okolím respektovaný navazuje nové kontakty a sjednává lukrativní obchody a dostává se mezi horních 10% zločinu. Pečuje o rodinu a navenek je milován médii, uvnitř je však prohnilým heroinovým králem s nekončícím seznamem lidských obětí. Na druhé straně barikády stojí Ritchie Robert (Russel Crow), nicotný polda z New Jersey s minimálními ambicemi na změnu mizerného životního stavu. K dobru mu budiž připsána neúplatnost, pro Ameriku 60. a 70. let zarážející vlastnost. Ritchie přesídluje do New Yorku, kde začne pracovat na drogové problematice. Jde po krku původcům zásobování, má spadeno na Franka. Začíná dlouhá cesta k nalezení dostatečného množství důkazů (lépe řečeno špíny) na jméno Frank Lucas.

Ridley Scott v Americkém gangsterovi vykresluje svět Dobra a Zla s dobře rozpoznatelným rozdílem a hranicí, přičemž Zlo má, co se týče stylu, opět navrch. Kriminální příběh se skutečným pozadím působí divácky atraktivně a zároveň netlačí na akci a výbušnost příběhu. Se ctí reprezentuje zločin druhé poloviny 20.století a režisérovi vylepšuje kolonku v životopisu nesoucí název „profesní úspěchy“.

Simpsonovi (1989-Současnost)

Autorka „The Tracy Ullman Show“ z roku 1987 asi netušila, že třicetisekundové skeče obsažené v její varietní show jsou zárodkem pro nejdelší zábavný pořad vysílaný v hlavním vysílacím čase v celé historii televize. Přesto se tomu tak stalo a Simpsonovi mají za sebou neuvěřitelných 22 sezon plných satirického humoru, zábavy a cameo rolí. Matt Groening stvořil seriál, do kterého by se i Chuck Norris snažil dostat jako moucha, kterou zaplácne Homer plátkem pizzy, kterou následně i s mouchou sní a zapije nejslavnější fiktivním pitím historie, pivem Duff. Co je na žlutých postavičkách, které měli podle autorů svou barvou co nejvíce zaujmout typického amerického diváka přepínajícího programy tak skvělého?

Simpsonovi jsou totiž klasickou rodinkou z americké střední vrstvy, ve které se odráží všechny dobré i špatné vlastnosti konzumní společnosti. Každý díl s sebou přináší klišé, reflexi politické (Sarah Palin) nebo sociální (přistěhovalci např. z Indie, situace, odraz amerických ikon, jako jsou klasické kreslené seriály přenesené do fiktivního příběhu Itchy a Scratchy, ale také samotných amerických občanů. Autoři se nebojí zakousnout i do známých pop-kulturních postav a symbolů, které nemá cenu se ani snažit jakkoliv jmenovat a to nemluvím o citacích stovek možná i tisíc filmů. A co Bart, který píše pokaždé jinou větu na školní tabuly, nebo nesmrtelné vtipkování s gaučem, když se rodina Simpsonů sejde u své milované televize? Simpsonovi se rychle stali součástí americké, ale i celosvětové televizní kultury a divák je stále více vnímá jako vlastní současníky (vždyť slaví Vánoce i Halloween jako my, diváci). Jsou tu s námi 22 let, jak dlouho ještě vydrží jejich vysoký komediální standard, který se nevyhýbá zakolísání, ale nabízí zábavu napříč věkem i vzděláním?

Buffy, Přemožitelka upírů (1997-2003)

V naší kotlině považován za hloupý seriál pro náctileté diváky, v zámoří jeden z největších televizních kultů historie a hlavní téma pro stovky odborných prací na těch nejrenomovanějších univerzitách. Zpočátku fádní námět o náctileté blondýně, která mlátí pekelné stvůry hlava nehlava, totiž může bez jakýchkoliv problémů apelovat na nevrcholnější produkt televizní tvorby historie, jehož překonání je (téměř) nemožné.

Buffy, Přemožitelka upírů není totiž ani v nejmenším hloupé béčko, ale syrové a detailně propracované drama o dospívání mladé dívky, jenž osud obdařil nadlidskými schopnostmi, které ona sama nikdy nechtěla a jsou jí pouhou překážkou v tom, po čem touží nejvíce – normálním životě.

Ač se to na první pohled nezdá, tak celkové vedení děje seriálu je na svou a i současnou dobu stále průlomové a bezmezně originální. Zatímco zpočátku jsou problémy přicházející s dospíváním vyobrazovány pomocí důmyslných metafor, tak v druhé polovině se seriál transformuje do jednoho silného a až po okraj emocemi nabitého dramatu. Buffy vyniká také jedinečnou a velmi propracovanou psychologií postav, ať už hlavních nebo pouze epizodních. Každá z nich reprezentuje určité stádia či stavy na cestě v životě a úskalí, které mohou potkat či již potkaly každého z nás. Zatímco tedy hlavní hrdinka je v první řadě lehce naivní holka, odmítající podřízení se autoritám, tak na konci se již jedná o dospělou a odpovědnou ženu, která je plně smířena se svým osudem. Špičková je i choreografie soubojů, nápaditá mytologie a hlavně příběhové linky, které se každým nadcházejícím dílem boří všechna seriálová dogmata jako domečky z karet.

Rodina Sopránů (1999–2007)

V každém výběru nejlepších seriálů se objevují Sopránovi a ve většině případů se dokonce umisťují na té úplně nejvyšší příčce. Tahle pozice je naprosto zasloužená a tenhle výtvor z produkce HBO je bez nadsázky něco, jako legendární Kmotr mezi seriály a to jak kvalitou, tak i svým mafiánským tématem. Mafiánské aktivity a intriky jsou ale jen jednou z mnoha vrstev téhle výjimečné podívané.
Hlavním hrdinou příběhu je hlava mafiánské rodiny Tony Soprano. Charismatický chlápek, z kterého jde strach, ale zároveň s ním soucítíte a přivřete oči i nad jeho leckdy brutálním neurvalém chování.
I díky tomu se Sopránovi tolik odlišují od jiné žánrově podobné konkurence. Cosa Nostra je tu samozřejmě prezentována jako způsob obživy, šance na rychlé zbohatnutí a získání moci, ale zároveň i jako velká hrozba pro mafiány samotné. I tihle krvelační gangsteři mají své rodiny, o které se bojí, snaží se vést normální život a divák jej prožívá spolu s nimi. Sopránovi jsou seriálem, ke kterému sednete a neodtrhnete se. V šesti sezónách se nevyskytla jediná horší epizoda, každá byla něčím zajímavá, každá posouvala vývoj postav dál a některé díly jednoduše braly dech. Navíc vůbec poslední scéna celého seriálu je natočena tak geniálním a mysteriózním způsobem, že ještě dnes se o jejím významu vedou bouřlivé diskuse.

.

.

.

Battlestar Galactica (2004-2008)

Dvanáct lidských kolonií bylo napadeno Cylony, člověkem stvořenými umělými bytostmi, které se po mnoha letech v exilu vrátili, aby vyhladili svého tvůrce. Několik lodí, včetně vysloužilé válečné lodi Battlestar Galacticy, uniklo útoku a jako nositelé pozůstatků lidské civilizace je na nich, jakým směrem půjde lidstvo teď. Nemají však mnoho času, protože v zádech mají Cylony a ani svaté svitky, které mluví o tajemné 13. kolonii s názvem Země, nepředstavují příliš velkou naději.

Tvůrci pojali tuto hvězdnou výpravu za hledáním nového světa na pozadí civilizační krize jako výpravnou a komplexní sci-fi s důrazem na silné charaktery a jejich psychologii a pojetí velkého množství (civilizačních, lidských, náboženských) motivů. Pro někoho se může zdát právě tahle komplexnost a  dokumentárnost (vizuální i formální) jako nudný aspekt, ale opak je pravdou. Vždyť v seriálu se řeší problémy s nedostatkem vody či paliva a dojde i na problémy okolo řízení zbytků lidstva, kde se setkává vojenský, politický a sociální přístup. Polyteismus proti monoteismu, víra v pravdivost pradávných svatých textů o putování zbytků lidského pokolení a jejich hledání 13. kolonie, seriál však nezapomíná ani na klasická témata směru civilizace ženoucí se za vlastní nesmrtelností a bezchybností, která stojí za stvořením umělého života, v tomto případě Cylonů. Na skvělé atmosféře a vnímání depresivní atmosféry má svůj podíl nejen dokumentární zpracování, ale také prakticky neustále se zmenšující číslo zbývajících přeživších na vesmírných lodích na počátku každého dílu. Remake, který ve všech aspektech překonává svůj předobraz, nabízí dokumentární a komplexní pohled na vesmírnou výpravu za novým domovem a obnovil zájem o sci-fi na televizních obrazovkách.

M*A*S*H (1972-1983)

Každoročně vznikají desítky komediálních seriálů po celém světe. Je zde ale jeden, který zůstávám králem žánru i po téměř čtyřech dekádách od svého vzniku a je jím právě M*A*S*H, televizní kaleidoskop těch nejabsurdnějších a zároveň i nejpravdivějších momentů v životě.

Politicky korektní dílo, které  předběhlo svou dobu o několik let. Zatímco původní film se točil okolo tématu, že z války se člověk jednou dočista zblázní a začne dělat voloviny, tak seriál je mnohovrstvé dílo, zakládající se na mezilidských vztazích a kvalitním humoru. Ten zprostředkovává různorodá paleta komických a zároveň i vážných postav, v čele s válku odmítajícím kapitánem Hawkey Piercem, za jehož ztvárnění si herec Alan Alda zajistil ve světě filmu nesmrtelnost.

Seriál  je mimo vytříbenou komedii i zároveň velmi duchaplným dramatem, které otevřeně řeší lidské předsudky jako homosexualitu či rasismus vůči národnostním menšinám s důrazem na fakt, že pouze doba největší krize dokáže stmelit dohromady jinak rozhádané a povrchní lidstvo. A právě díky těmto aspektům navždy zůstane M*A*S*H na pomyslné první příčce televizní zábavy i poté, co všechny ostatní projekty stejného žánru zahalí prach zapomnění.

.

.

.

.

Star Trek: The Original Series (1966-1969)

Právě touto sérií začalo dnes už legendární vesmírné putování lodi Enterprise. Původní Star Trek sice nedosahuje kvalit těch nejlepších seriálů, ale díky své obrovské popularitě a velkému vlivu nejen na sci-fi, ale celou pop kulturu, si místo mezi nejlepšími zaslouží. Když se ale seriál začal vysílat, jen málokdo mohl tušit, že půjde o fenomén takových rozměrů. Už od začátku se tvůrci museli potýkat s nízkým rozpočtem a bylo to hodně znát. Papundeklové kulisy a podivné teplákové soupravy, ale přesto příval věrných fanoušků nezastavil. „TOSka“ jak původní sérii nazývají čeští fandové, v sobě prostě měla něco zvláštního a magického. Celé to objevování neznámých planet a mimozemských ras bylo a stále je velice atraktivní téma. Vše umocňují skvělé charaktery v čele s Jamesem Kirkem a především jedinečným Spockem, kteří dnes patří mezi vůbec nejslavnější filmové charaktery.

Po třech sezónách posádka Enterprise ukončila svou cestu a oživila ji až o sedm let později v animovaném seriálu Star Trek: The Animated Series a poté ještě v 6 celovečerních filmech, z kterých vyčnívá hlavně ten druhý s podtitulem Khanův hněv. Kirk a spol. ale nakonec vkročili i do nového milénia. Omlazená posádka s novými představiteli se v roce 2009 vrátila v bombastickém snímku s prostým názvem Star Trek. Díky němu tahle vesmírná sága znovu žije, ale byla to právě „TOSka“, která to celé dobrodružství začala. A co dodat na závěr? Snad jen: „Žijte dlouho a blaze.“

.

.

Akta X (1993-2002)

Po seriálu Twin Peaks byla připravená půda pro nové seriály plné tajemna, silných charakterů, vnitřních příběhů postav dotvářejících hlavní linii seriálu samotného, a tak přišla Akta X. Mysteriózní seriál se dvěma agenty, Foxem Mulderem (David Duchovny) a Danou Scullyovou (Gillian Andersonová). Vyšetřování paranormálních jevů a událostí spojených s mimozemšťany je doprovázeno neustálou názorovou diskuzí Foxe, věčného snílka nepotřebujícího důkazy, aby věřil v nadpřirozeno, na zelené mužíčky vysoko nad našimi hlavami, s Danou Scullyovou, která jako doktorka je k podobným nevysvětlitelným událostem skeptická.

Chris Carter, který fenomén Akt X vytvořil, se nechal inspirovat nejen filmem Všichni prezidentovi muži, ale také různými (ne)pravdivými konspiračními teoriemi, ze kterých dodnes seriál těží velkou část své slávy. Ke slovu se nedostanou jen zmíněné paranormální jevy, mimozemšťané, únosy lidí a pokusy na nich, ale také geneticky upravení a vyšlechtění jedinci a vládní konspirace sahající do nejvyšších míst. Seriál také přišel v době, kdy se rozvíjel důraz na sledovanost. Od počátku vysílání do páté sezony se sledovanost zvyšovala z 9,2 na 17,1 milionů diváků, což jí vyneslo na 11. místo ve sledovanosti a seriál předběhl dokonce rodinu Simpsonových. Akta X měla všechno, co seriál v devadesátých letech potřeboval. Dobré herce, divácky zajímavé téma plné konspirace a nadpřirozena, temnou atmosféru dotvářenou fascinující ústřední melodii od Marka Snowa a v neposlední řadě tvůrce, který se nebál vstoupit do zapovězených vod televizní tvorby. „Pravda je někde tam venku.“

The Wire (2002-2008)

Když na počátku nového tisíciletí dorazil na televizní obrazovky tento seriál z policejního prostředí, vznikající pod záštitou HBO, tak kritika z celého světa málem dostala infarkt, neboť doposavaď platilo, že projekty o mužích zákona byly pouze epizodní blockbustery pro masu, s minimální nutností používat šedou kůru mozkovou. The Wire ale všechno změnil.

Důvod, proč se tento seriál objevuje v nejlepší desítce televizní tvorby po celém světě je velmi prostý – důraz na realističnost. Každá řada se točí pouze okolo jednoho případu, který může bez problému trvat i několik měsíců či let a když už konečně s hlavními hrdiny divák doputuje k zasloužilému dopadení, tak se klidně může stát, že nohy vyšetřovacímu týmu podrazí právě ten byrokratický systém, který se oni snaží ochránit a prosazovat. The Wire je taktéž myšlenkově obsáhlým dílem, jenž si pohrává s otázkami „kde končí dobro a začíná zlo“ a pokud vůbec nějaká hranice mezi těmito faktory existuje či faktem, že ať děláte cokoliv, tak kriminální činnost nikdy není možné zastavit, protože je to přirozenou součástí lidské existence. Hlavní postavy tentokrát nejsou Supermani z Kobry 11, ale normální lidé, kteří skrze policejní práci utíkají před problémy v osobním životě a nejednou musí řešit morální dilem ohledně zaměstnání, které již několik let vykonávají. The Wire je zkrátka absolutně jiný a právě díky tomu je tak jedinečným a vrcholným dílem svého žánru.

.

.

.

Městečko Twin Peaks (1990-1991)

Původně mělo jít o zfilmování životopisu „The Goddess“ o Marylin Monroe, ale kvůli právům i nedostatku důvěry Davida Lynche k vyprávění příběhu dívky v nesnázích jako příběhu, který se opravdu stal, nakonec vzniklo Městečko Twin Peaks. Brzy kultovní seriál, který navždy změnil svět televizního seriálu.

Divák už nebral seriál jen jako vyplnění volného času prázdnou a hloupou zábavou, ale konečně viděl propletenec lidských příběhů se zajímavými postavami a působivou atmosférou. O čem je vlastně tento klenot, který dnes už příliš diváků svou jedinečností pravděpodobně nepřekvapí? Agent Dale Cooper (Kyle MacLachlan) přijíždí do malebného a na první pohled ideálního městečka s názvem Twin Peaks vyšetřit vraždu místní královny krásy, Laury Palmerové (Sheryl Lee). Hledání vraha krásné, ale ne tak úplně nevinné dívky se brzy mění na odhalování temných tajemství obyvatel městečka. Že není všechno zlato, co se třpytí, věděl i David Lynch, a tak jeho pohled na tajemství městečka působí velmi civilně, promyšleně a i když na dnešní dobu už je trochu utahaný, stále především atmosférou a postavami dokáže uchvátit. Ze seriálu se stal hit, který nutil každý týden sedat diváky zpátky do svých prosezených gaučů a sledovat Cooperovo hledání tajemného Boba. To se dělo i díky faktu, že většina dílů končila „cliffhangerem“, která stavěla diváky do situace plné očekávání dalšího dílu a směru dalšího vývoje postav a příběhu. Nabourání klasických amerických klišé, jako je dívka od vedle nebo dokonalé městečko v horách, málokdo zvládl tak skvěle jako David Lynch a jeho herecký ansábl.

.

Přátelé (1994-2004)

Legendární sitcom, který oslovil neuvěřitelně širokou škálu diváckého spektra. Staří, mladí nebo děti, všichni tuhle partu milovali. Mánie, kterou tenhle seriál vyvolal, je i na dnešní poměry něco výjimečného. Lidé se oblékali jako jejich televizní vzory, měnili podle nich účesy, prostě se snažili být jako oni. Příběhy šesti kamarádů, kteří až příliš často vysedávají v jedné kavárně na Manhattanu, se staly obrovským hitem a to nejenom díky dokonale napsaným vtipným scénám, ale také jednoduše proto, že se diváci mohli se svými hrdiny sžít. Přátelé často řešili úplně normální věci, ať to byly milostné vztahy, problémy v práci nebo třeba otravné návštěvy rodinných příslušníků.

Ve své době byl tenhle seriál naprostou komediální špičkou. Díly byly většinou skvělé a i ty slabší rozhodně dokázaly pobavit. Až poslední tři sezóny zaznamenaly menší kvalitativní skluz, ale pořád nešlo o nic drastického. Tvůrci si tak zaslouží poklonu, že seriál zbytečně nenatahovali a ukončili ho v době, kdy byl seriál stále ve velice slušné formě. A těch dlouhých deset let, po které Přátelé brouzdali televizními obrazovkami, jen dokazuje, o jak ojedinělý projekt šlo. Zapomenout se také určitě nesmí na přímo monstrózní seznam slavných herců, kteří se v Přátelích objevili. Byli mezi nimi např. Brad Pitt, Julia Roberts, George Clooney, Sean Penn a mnoho dalších, přesto všechny pravděpodobně zůstanou ve stínu nezapomenutelného Bruce Willise a jeho „mašiny na lásku“, která je už prostě kultovní.

.

.

Když slyším slovo horror, tak si hned představím mrazivé a nervy drásající bestsellery od nejznámějšího spisovatele současnosti Stephena Kinga. Ano, Stephena Kinga, ne nadarmo je označován jako „guru psaného horroru“ a tuto přezdívku si právem drží už pěknou řádku let, doposud nebyl překonán. Ani se nedivím, copak existuje někdo jiný, kdo vás naprosto zavede do děsivě tajemného děje u kterého od začátku, až dokonce nebudete ani v nejmenším tušit jak dopadne? Kam se na něj hrabe Abraham Stoker a jeho Dracula. Pojďme se trošku pohrabat v jeho osobním životě.

Osm let se léčil ze závislosti na kokainu.

Jako malý byl svědkem hrozné nehody, jeho spolužáka, který se zachytil za jedoucí vlak a zemřel. Muselo ho to poznamenat, ale sám tvrdí, že nehoda neměla na jeho romány žádný vliv. Na začátku své kariéry neměl zrovna moc finančních možností, proto šetřil, kde mohl. Možná proto bydlel se svojí rodinou v karavanu. Odpadkový koš, který stál vedle jeho stolu, kde se zrodila většina jeho děl, se každým dnem plnil plechovkami od piva, zbytky kokainu, marihuany a všemožných léků. Jednoduše bral inspiraci ve všech drogách. Přes všechno, co mu osud přinesl, Stephen King dokázal vychovat tři děti, dceru a dva syny. Synové se vydali stejnou cestou spisovatelů jako jejich otec, dcera se stala duchovní v New Yourku.

.

Za celý jeho život stihl napsat desítky románů, které se staly bestsellery a byly zfilmovány. Některé filmy se povedly a některé byly doslova propadáky. Aspoň se nám tu potvrzuje známé pravidlo, že film nikdy nenahradí knížku. Dokonce si v několika vlastních horrorech i sám Stephen King zahrál. A jak jsem slíbil výše, některé si připomeneme.

.

Klasické pecky od Kinga

Vykoupení z věznice Shawshank (The Shawshank Redemption)

Premiéru měl tento film již v roce 1994 a i po tak dlouhé době stále dosahuje na pomyslný žebříček nejlepších filmů. Film se odehrává v Nové Anglii v proslulé věznici Shawshank. Andy Dufresne (Tim Robbins) si žije svůj život, ovšem jednoho dne se dostane před soud a rozsudek zní: „Vinen za vraždu své manželky a jejího milence“. Dostává doživotní trest v již zmíněné věznici Shawshank. Zde Andy začíná zažívat typicky drsný styl vězeňského života – násilí, znásilňování a nepřátelské vztahy. Po nějaké době se vězeň spřátelí s Redem (Morgan Freeman), který je schopen sehnat cokoliv na co si vzpomenete, tak proč toho nevyužít. Andy si za nějakou dobu získá více přátel a postavení ve vězeňské společnosti. Tento snímek je ukázkou lidské síly věřit v naději a překonat jakoukoliv nástrahu. Byl mnohokrát nominován na Oscara, bohužel mu žádnou neudělili, což je podle mého názoru škoda.

Hodnocení: 85%

Drama

USA, 1994, 142 min

Režie: Frank Darabont
Hrají: Tim Robbins, Morgan Freeman, Bob Gunton, William Sadler, Clancy Brown

Zelená míle (The Green Mile)

Po pěti letech se nám opět představuje stejný režisér Frank Darabont a opět sází na drama z vězeňského prostředí. Neznám nikoho, kdo by neviděl nebo alespoň neslyšel o tomto fenomenálním příběhu Johna Coffeyho (Michael Clarke Duncan), obřího dobráka odsouzeného k smrti elektrickým křeslem, kterého jednoho dne našli celého od krve, a v náručí držel mrtvá holčičí těla. Johna odsoudí a pošlou ho do věznice pro těžké zločince čekající na smrt. Dostáváme se k další hlavní postavě tohoto tragického příběhu, dozorce Paula Edgecomba (Tom Hanks). Paul nevěří, že by někdo jako John Coffey, který se bojí spát sám po tmě, mohl spáchat takový zločin. Nesmíme zapomenout zmínit i Divokého Billa (Sam Rockwell), psychicky narušeného dozorce, který se k vězňům nechová zrovna taktně a chodbu natřenou na zelenou takzvanou „Zelenou míli“, na jejímž konci vězni nacházejí jen smrt. Děj nás přímo vtáhne do vězeňského světa, a i když se to zdá společensky nemožné, začneme odsouzené spíše litovat, za to jaký osud je čeká.  Nečekejte ovšem žádný extrémně hororový příběh, i když se tu občas setkáme se zvláštními událostmi. Tento film předčil všechna očekávání a stal se veleúspěšným, byl čtyřikrát nominován na Oscara a zaslouží si potlesk Herecké výkony byly perfektní, ne nadarmo se Tom Hanks řadí mezi špičku. Každý si ho jistě neodmyslitelně spojí i se snimky jako Zachraňte vojína Ryana či Forrest Gump.

Hodnocení: 90%

Drama / Mysteriózní / Krimi
USA, 1999, 188 min

Režie: Frank Darabont
Hrají: Tom Hanks, David Morse,Bonnie Hunt, Michael Clarke Duncan, James Cromwell a další

Osvícení (The Shining)

Bojíte se opravdu rádi? Tak potom je tu jeden povolovač svěračů, který vám nesmí za žádnou cenu uniknout. Tento snímek je typický Stephen King – hrůzostrašný, nervy drásající a ostrý horor. Pohltí vás na sto procent a po skončení snímku budete ještě nějakou chvíli sedět v křesle s otevřenou pusou. Dokonce i Paranormal Activity by si nadělal do trenek, kdyby se měl přít s tímto hororem. Přejděme k samé podstatně filmu Stanleyho Kubricka.

Jack Torrance (Jack Nicholson) přijímá práci zimního hlídače o opravdu velmi odlehlý hotel odříznutý od okolního světa. Bere sem celou svou rodinu – manželku Wendy (Shelley DuVall) a syna Dannyho (Danny Lloyd). Hotel má ovšem na Jacka zvláštní vliv a začínají se mu zjevovat příběhy, které se v hotelu odehrály. Pomalu z toho začíná šílet a je čím dál tím více paranoidní. Potkává svého předchůdce, který chladnokrevně v hotelu zavraždil sekyrou svoji ženu, dvě dcery a nakonec i sám sebe. Ono „osvícení“ hraje v příběhu velkou roli, protože člověk, který je „osvícen“ může vidět události, které se na onom místě staly. Ve filmu má tento dar Danny, díky němuž se divák dovídá, co se v hotelu stalo. Musím zmínit skvělou hereckou práci Jacka Nicholsona, který dává filmu nezapomenutelnou atmosféru. Díky Kubrickovu skvělému obsazení nehrozí, že si na tento film za dva týdny ani nevzpomenete, stejně jak to bývá u většiny ostatních. Prostě zážitek na celý život. Doporučuji!

Hodnocení: 95%

Horor / Thriller
Velká Británie / USA, 1980, 119 min

Režie: Stanley Kubrick

Hrají: Jack Nicholson, Shelley Duvall, Danny Lloyd, Scatman Crothers, Barry Nelson a další

Absolutní propadáky

TO (It)

Aby to tu nesmrdělo jen chválou, tak sem přihodím jeden film, který se měl opravdu raději jen prožívat v knižní podobě. Hold někdy se i režisér sekne a vyplaví totální propadák. Ovšem knižní dílo se řadí mezi nejlepší.

Dílo, o kterém tu mluvím, se jmenuje To. Knížku jsem četl a byl to perfektní zážitek. Film jsem viděl a nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Takový propadák jsem dlouho neviděl. Logicky jen těžko se dá narvat přes 1000 stránek do jednoho celovečerního filmu. Ledaže by ho režisér rozsekal a udělal z něj seriál. Příběh tohoto „hororu“ nás zavede k nesympatickému vrahovi Pennywisseovi, který si našel zálibu v zabíjení. Jednoho dne se mu ovšem postavilo sedm odvážných dětí, které se rozhodly zničit tuto noční můru. Vydali se do kanálu tamního města, kde čelili nástrahám. Těžce jej poranili, a slíbili, že pokud To není mrtvé, vrátí se a dokonají, co začali. Po mnoha letech je opět čas čelit noční můře, tak se přátelé opět společně postaví proti oněm hrůzostrašným vidinám.

Herci s jejich výkony toho moc nepředvedli a než se nedostanete do správné hororové nálady je najednou konec filmu. Nečekejte tu žádné prvky typického Kinga, režisér Tommy Lee Wallace si to prostě vzal po svém, což je pro diváka zklamáním. Takže jestli se budete rozhodovat mezi knížkou a filmem, sáhněte raději po knížce.

Hodnocení: 50%

Horor / Drama

USA / Kanada, 1990, 192 min

Režie: Tommy Lee Wallace

Hrají: Richard Masur, Annette O’Toole, Tim Reid, Jonh Ritter, Richard Thoams, Tim Curry a další

Běžící muž (The Running Man)

Dostáváme se k poslednímu snímku v našem článku. Jedná se o ne moc populární snímek podle skvělé knižní předlohy. Je mi to trochu líto, protože kdyby režisér trošku pozměnil atmosféru filmu a změnil obsazení, tak by z toho vyšel pěkný béčkový film. Takhle se tu bavíme o velmi slabém akčním sci-fi. Arnie byl s jeho obvodem hrudníku přes 170 cm v té době sice dost populární, ale do tohoto filmu se mi prostě nehodí. Mrkneme se na děj filmu.

Ben Richards (Arnold Schwarzenegger) je armádní pilot. Odmítl uposlechnout rozkaz odehnat demonstranty kulometem, a tak se mu o to prostě postarali jiní a demonstranty rozehnaly bez jeho vědomí. Velitelem byl ale Ben, tak se oběti zabité při rozhánění vepsaly do jeho rejstříku, a tím si vysloužil vězení. Život je prostě nespravedlivý. Ve vězení vyfasoval takzvaný „obojek“, který se aktivoval pokud se vězeň pokusil utéct a roztrhal mu hlavu na cucky. Benovi se ovšem podaří utéct a i když ho chytí, tak se stává velmi populárním, a proto ho narvou do jedné nesmyslné reality show The Running Man. Podstata je jednoduchá, pozabíjej všechny nepřátele a prostě tě pustí na svobodu. Ben si to vzal podle sebe a čím více nepřátel v soutěži zabil, tím více ho lidé milovali. Opravdu zvláštní druh zábavy na třetí tisíciletí. Režisér Paul Michael Glaser si příběh upravil podle svého mínění a s knížkou má společné jen to jméno a onu reality show The Running man. Atmosféra nulová, herecké výkony slabé a hudba na usnutí. Sečteno a podtrženo je to prostě propadák.

Hodnocení: 55%

Akční / Dobrodružný / Sci-Fi / Thriller

USA, 1987, 101 min

Režie: Paul Michael Glaser

Hrají: Arnold Schwarzenegger, Maria Alonso, Yaphet Kotto a další

Níže ještě připojuji fotogalerii všech filmů natočených podle předloh Stephena Kinga