Film Umělec vyhrál v kategoriích – nejlepší film, režie, mužský herec, kostýmy a hudba.

Pět cen dostal také 3D film Martina Scorseseho Hugo, ale ne v těch nejhlavnějších kategoriích. Meryl Streepová dostala cenu jako nejlepší herečka za film Železná lady (The Iron Lady).
Z cizojazyčných snímků zvítězilo íránské drama Rozchod (A Separation).

Vítězové letošních cen Oscar 2012 v hlavních kategoriích

Nejlepší film

Umělec (The Artist) – Thomas Langmann (producent)

Nejlepší celovečerní animovaný film

Rango – Gore Verbinski

Nejlepší mužský herecký výkon

Jean Dujardin (Umělec – The Artist)

Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli

Christopher Plummer (Začátky – Beginners)

Nejlepší ženský herecký výkon

Meryl Streep (Železná lady – The Iron Lady)

Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli

Octavia Spencer (Černobílý svět – The Help)

Nejlepší režie

Umělec (The Artist) – Michel Hazanavicius
Nejlepší adaptovaný scénář

Děti moje – Alexander Payne a Nat Faxon & Jim Rash

Nejlepší původní scénář

Půlnoc v Paříži – Woody Allen

Nejlepší cizojazyčný film

Rozchod (A Separation) – Írán

Umělecká režie

Hugo -  Dante Ferretti; Francesca Lo Schiavo

Kostýmy

Umělec (The Artist)  – Mark Bridges

Hudba

Umělec (The Artist) – Ludovic Bource

Výsledky viz: www.oscars.org

Historický film Královská aféra (En kongelig affære / A Royal Affair) vybraný do letošní mezinárodní soutěže natáčela v českých lokacích významná dánská produkční společnost Zentropa mimo jiné v koprodukci s domácí produkční společností Sirena Film, jejíž vklad činil 39% rozpočtu. Výpravný dobový film s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli vznikal v Česku od března do května 2011. Zentropa je renomovanou společností, spojovanou nejčastěji se svým zakladatelem, světově proslulým režisérem Larsem von Trierem a filmovým hnutím Dogma 95.

Film je romantickým příběhem lásky lékaře a dánské královny z druhé poloviny 18. století. V Česku mu jako kulisy sloužily zámky a stará města jako Český Krumlov, Kroměříž či Kačina a další.

Stříbrného medvěda za herecký výkon v Královské aféře dostal Mikkel Boe Følsgaard  za roli krále Christiana VII.

Stříbrného medvěda za scénář Královské aféry mají režisér a scénárista Nikolaj Arcel a scénárista Rasmus Heisterberg.

Trailer Královské aféry:

Plakát Královské aféry:

Dalším český snímkem na Berlinale byl  film Příliš mladá noc, který se představil v programu Forum. Mezi 38 filmy cenu nezískal. Je to absolventský film na FAMU sedmadvacetiletého slovinského režiséra Olma Omerzu, který žije v Praze.

Jiří Konečný, producent filmu k pozvání do prestižní berlínské sekce uvedl: „Jsem velmi rád, že absolventský film začínajícího režiséra byl vybrán na prestižní festival do Berlína. A jsem vděčný za podporu, kterou nám při tom poskytlo České filmové centrum, se kterým spolupracujeme již od začátku své existence. Bez takové organizace by pro české filmy bylo rozhodně složitější dostat se na zahraniční festivaly.“ říká Jiří Konečný ze společnosti Endorfilm, která snímek produkovala. Koproducenty Česká televize, Studio FAMU a slovinská společnost Arsmedia.

Světovou premiéru měla Příliš mladá noc v Berlíně 13. února 2012 ve 22 hodin. Do české distribuce by měl být uveden 22.3.2012

„České filmy jsou již tradiční součástí programu Fóra. Mají odvahu vyprávět citlivé příběhy a jak se v tomto případě ukázalo, dotýkají se zásadních etických témat naší doby. Takovým filmům chceme dát místo v programu Fóra a tím i režisérovi a producentovi film Příliš mladá noc nabídnout na Berlinale veřejný prostor, jaký si zaslouží,“ řekl Christoph Terhechte, ředitel sekce FORUM na Berlinale

 České filmy se na Berlinale představily projekcemi také v rámci zdejšího filmového trhu. Letos do Berlína zamířilo 6 titulů – Cigán režiséra Martin Šulíka, Perfect Days – I ženy mají své dny režisérky Alice Nellis, Slámova Čtyři slunce, Vorlíčkova pohádka Saxána a Lexikon kouzel, Nevinnost Jana Hřebejka a Alois Nebel Tomáše Luňáka.

„Pět ze šesti uváděných filmů již má mezinárodního prodejce, což svědčí o tom, že zahraniční agenti u českých snímků vidí komerční potenciál. Navíc většina filmů uváděných na filmovém trhu vznikla v mezinárodní koprodukci a i to ukazuje cestu, která směřuje na mezinárodní trh,“ říká Jana Černik z Českého filmového centra, které zastupovalo podesáté naši kinematografii formou stánku na zmíněném Evropském filmovém trhu (European Film Market).

Ve stánku s názvem Central European Cinema Stand ČFC zastupoval národní kinematografii společně se Slovinským filmovým centrem a se Slovenským filmovým ústavem. Stánek nabídl českým zástupcům filmového průmyslu tedy distributorům, producentům, zástupcům festivalů atd. zázemí pro pracovní schůzky, jednání a tvůrčí setkání. Partnery stánku byla MFF Karlovy Vary a Barrandov Studios.

Diváci budou mít možnost zhlédnout šest nejlepších outdoorových a cestovatelských filmů uplynulé sezóny.  Spolupořadatelem Expediční kamery je NATIONAL GEOGRAPHIC Česko. Expediční kamera bude formálně zahájena v Praze čtyřdenním promítáním v minikině na veletrhu Holiday World (8.-12.2. 2012), závěrečná projekce pak bude patřit Brnu (Sál B. Bakaly, 15.3. 2012).

Do hlavního programu bude zahrnuto šest nejlepších filmů mnohokrát oceněných na mezinárodních festivalech. Snímek Co se stalo na ostrově Pam (What Happened on Pam Island) od režisérky Elizy Kubarské je o polské dvojici horolezců, kteří se snaží zdolat nejvyšší pobřežní útes na světě. 1500m vysoká kolmá stěna v Grónsku a jedinou možností jak se k ní dostat je na kajaku.

Dalším filmem je Life Cycles, který osloví všechny bikery a z ostatních bikery udělá. Má jít o geniálně technicky propracovaný snímek, který vtáhne do světa ďábelských jízd ve všech ročních obdobích.

Mazungu je o sjezdu řeky Kongo od pramene k moři na kanoi. Na 5000 km nejtemnějším koutem tropické Afriky. Tento film podle pořadatelů dokazuje, že i v 21. století lze podnikat opravdové expedice a čelit neuvěřitelným dobrodružstvím.

To, že ne vždy hrdinové expedičních filmů přežijí, má předvést snímek Odkud není návratu. Vynikající cestovatelský film Ve vlčí kůži po stopách Džingischána a Nejdelší cesta diváky vezmou na neobvyklá putování napříč Asií i Evropou.

Dalších pět filmů je bonusových, což znamená, že nejsou povinnou součástí každého programu, tudíž nemusejí být vysílány na každém místě pořádání festivalu: JUMP!, Barmánia, Tenkrát v ráji aneb damals im paradies a Úlitba Ganéšovi (Le Dessous de Ganesh).

„Těší nás velký zájem o pořádání festivalu i v menších městech. Jsme rádi, že můžeme nejlepší filmy uplynulé sezóny ukázat i tam, kde by jinak takovou možnost neměli“ říká manažer festivalu Dan Hála a dodává: „Počtem míst konání jsme zdaleka nejrozšířenější cestovatelský či outdoorový filmový festival v Česku.“

Další informace o místech a datech promítání naleznete na webu www.ExpedicniKamera.cz.

TOTO NEPATRI K ZIADNEJ CASTI, TO JE KOMPLEXNE:

Čísla bytov počas prvej série boli 4 a 5, po niekoľkých dieloch sa ale zmenili na 19 a 20. (producenti si totiž uvedomili, že čísla 4 a 5 by boli v spodných poschodiach a dianie v Monikinom byte ukazujú z omnoho vyšších poschodí).

Ostatné:

Season 1, Episode 4: The One with George Stephanopoulos
Tesne predtým, než dostane Ross úder počas hokeja, môžeme vidieť obrovský penový prst, ktorý vzápätí stratí.

Season 1, Episode 7: The One with the Blackout
V scéne, kde stojí Joey so svietnikom za Rossovým chrbtom máme sviečku dlhšiu viac než o polovicu.

Season 1, Episode 12: The One with the Dozen Lasagnas
Počas scény, v ktorej Phoebe hovorí Rachel, že Paolo sa o niečo pokúsil, Rachel rozvinie dlhší kus kuchynskej utierky. V nasledujúcej scéne je však utierka nerozvinutá, v ďalšej sa rozvinie opäť.

Season 2, Episode 12: The One After the Superbowl: Part 1
Brooke Shields chrstne na Joeyho vodu, ktorá sa v jednotlivých záberoch na jeho tričku stále mení.

Season 2, Episode 21: The One with the Bullies
Keď ide Phoebe navštíviť svojho otca, pred domom je malý pes. Phoebe okamžite vletí naspäť do auta a pes vyskočí do pootvoreného okienka. Keď sa konečne dostane trochu viac do auta, zreteľne vidno ruku, ktorá drží psa vo vzduchu.

Season 3, Episode 2: The One Where No One’s Ready
Keď Joey odmietne dať Chandlerovi kreslo, Phoebe sa zababre omáčkou, no v niekoľkých po sebe nasledujúcich scénach sa veľkosť škvrny stále zmenšuje.4

Season 3, Episode 13: The One Where Monica and Richard Are Just Friends
Monica začne utierať Richardovu košeľu, dvere vedúce do Monikinej izby sa samé otvárajú a zatvárajú.

Season 3, Episode 25: The One at the Beach

Keď všetci šiesti dorazia do domu na pláži, všimnite si mokrú podlahu, ktorá o dve sekundy sama vyschne.

Season 5, Episode 2: The One with All the Kissing
V scéne, kde Monica predstiera, že jej padli ponožky v predsieni, aby zabránila povedať Rachel Rosoovi, že ho stále miluje, Rachel sa vráti do bytu a vymkne Moniku. Monika začne búšiť na dvere ľavou rukou. V nasledujúcej scéne sme už v byte, kde ide Ross otvoriť dvere, aby ju vpustil dnu. Vtedy už Monika búši na dvere pravou rukou natiahnutou v ponožke 

Season 7, Episode 5: The One with the Engagement Picture
V zábere je obrázok Moniky a Joeyho na svadobnom oznámení. Text je spočiatku v poriadku, v strede sa však už začne opakovať.

Season 9, Episode 2: The One Where Emma Cries
Keď Rachel hovorí o tom, aký muffin by si dala, jej rukávy sa vyhŕňajú jedna radosť.

Season 9, Episode 15: The One with the Mugging

Keď vyrabuje Joey Monice a Chandlerovi chladničku, keď ju zavrie, má dve fľaše v ľavej ruke. Strih na Monicu. Strih na Joeyho – v rukách má úplne iné pitie.

Season 10, Episode 1: The One After Joey and Rachel Kiss
Keď okolo seba Monica metá novým účesom v záverečnej scéne v hoteli, kamera zoomuje von, vtedy si všimnite vrch – jasno vidieť závesné zariadenia, osvetlenia a pod.

Season 10, Episode 4: The One with the Cake
Po tom, ako sa Rachel vracia s Rossom z obchodu s tortou a pýtajú sa Emmy, koľko má rokov, vidíme Joeyho sadať si, v ďalšom zábere už hľadá iné miesto.

Season 10, Episode 8: The One with the Late Thanksgiving
V po sebe idúcich záberoch vidíme na Joeym úplne iné jedlo.

Season 10, Episode 19: The Last One: Part 1
Keď sú Monica s Chandlerom v nemocnici pri dvojčatách, na jeho zápästí sa objavujú nemocničné označenia.

Terminator 2: Judgment Day (1991)

Terminátor vo výťahu strelí T-1000 do hlavy, no v spomalenom pohybe jasne vidíme, že T-1000 má už hlavu rozdelenú na dve polovice . Neskutočný ten Arnold…

Commando (1985)

Po tom, čo chytia Sally, žlté porsche, ktoré je na ľavej strane úplne zničené a riadi ho Arnie , sa v nasledujúcom zábere samo zreparuje. Arnold je skrátka boh.
Moulin Rouge! (2001)

Tvorcom sa podaril slušný trapas. Pri spievaní „Come What May“ v divadle, keď Nina povie Vojvodovi o Satine a Christianovi, sedia za nimi ostatní tanečníci a všade je obrovské množstvo stoličiek, ktoré však nikto nikam neprenesie. No keď Vojvoda rozhorčene povie, že sa mu nepáči koniec – pravdepodobne pre navodenie vážnosti a nutnosti – sedí na parkete úplne sám. Na jednej stoličke.
The Lord of the Rings: The Return of the King (2003)

V bitke u Čiernej brány, kde Sauronova armáda pochoduje proti Aragornovej, sa k Orkom pravdepodobne pridala aj väčšia časť filmového štábu, ktorý nájdeme aj v ďalších scénach.

Po tom, čo sa Frodo prebudí v Minas Tirith, stoja Smieško s Pipinom vo dverách a pouerajú sa naňho. Výškovo dosahujú po drevenú rytinu na vchodových vrátach, napriek tomu v ich ďalších záberoch sú podstatne nižší, ako praví hobiti byť majú. Keď následne vo vchode stoja Aragorn s Legolasom, dosahujú rovnakú výšku ako hobiti pred nimi. Neskôr, keď vo dverách stojí Sam, je zhruba rovnako ako Legolas. Hobiti akoby v Minas Tirithe zázračne podrástli. Podobných nedopatrení je vo filme však omnoho viac, napríklad jazva, ktorú má Frodo raz na jednom líci a inokedy na druhom, ruky, ktoré raz hobiti zviazané majú, potom nie, potom opäť áno a v nasledujúcom zábere bežia pred nebezpečenstvom a rozhadzujú nimi nad hlavou.

Gladiátor (2000)

V bitke „Kartágo“ v Koloseu sa jeden z vozňov pri boji prevráti. Hneď ako sa prach usadí, môžeme zreteľne vidieť plynové fľaše v zadnej časti vozidla.
Titanic (1997)

Celkom vtipne zas vyznieva scéna, kde sa Rose snaží zachrániť Jacka, ktorý je propútaný potrubiu, pričom uchopí sekeru (ďalšia chyba, keď v jednom zábere musí rozbiť sklo, aby sa po sekeru dostala a v tom nasledujúcom, keď ho berie do ruky, nie je sekera istená žiadnym sklom) a namiesto do kovových želiezok sa mu zasekne do ruky.  To už je ale chyba strihu.

Spider-Man (2002)

Keď Mary-Jane napadnú 4 chlapi, Spider-Man hodí pri jej obrane dvoch z nich do okien za Mary-Jane, strih na Spider-Mana, potom späť na ňu. Všimnite si neporušené sklá … a chlapíkov nikde.
Harry Potter and the Sorcerer’s Stone (2001)

Chyby nájdeme najmä vo veľkých produkciách. Harry Potter nie je výnimkou. Od malých až po tie najväčšie – napríklad pri scéne s večerou sa Harry zázračne objavuje na oboch stranách stola. Už vtedy bol dobrý čarodejník!
Harry Potter and the Prisoner of Azkaban (2004)

Keď sa Harry s Herminou vracajú v čase, pomaly sa plazia po zemi, pričom sa skrývajú pred Malfoyom. Napájací zdroj (batérie pre bezdrôtový skrytý mikrofón) je vidieť na Hermioninej spodnej časti chrbta, pod ružovou bundou. Na Harryho zadnej strane je ho vidieť rovnako, najmä pri behu po Tekvicovom chodníku.

The Usual Suspects (1995)

Tesne predtým, ako hrdinovia ukradnú policajné auto, vidíme Boeing 747 so štyrmi motormi pristávať na pevnine. Pri zobrazení lietadla zozadu má však motory už len dva. Buď mu niekde vypadli, alebo pôjde o úplne iný typ lietadla.
Troy (2004)

V Tróji je celkovo obrovské množstvo chýb. Či už lietadlo nad Achillesom v podaní Brada Pitta, ktoré sa už stalo kultovou záležitosťou až po markantné chyby pri bojových scénach, nehovoriac o tom, že v postupne za sebou nasledujúcich záberoch sa nám vytráca od domov až po Trójsky palác asi úplne všetko. Zlý film od obsahu až po viditeľné detaily. Na mnohých záberoch navyše vidno nedotiahnuté triky, masky, kostýmy a pochybenia kameramanov.

Pretty Woman (1990)

Julia Roberts zas dokáže v sekunde zmeniť croissant na palacinku a naspäť. Je to po prvej noci, ktorú strávi ako Vivian v hoteli, keď jej hotelová služba prinesie raňajky. Pretty Woman alebo moja krásna čarodejnica?

Ocean’s Eleven (2001)

Linus a Rusty stoja v Botanickej záhrade v Bellagio klube. Rusty má v rukách raz krevety, inokedy koktejlové poháre. Asi sa to menín podľa chuti zlodejov.
X-Men 2 (2003)

V závere filmu, keď X-meni navštívia prezidenta, na jeho stole ležia papiere v modrom obale, ktorý je položený pred ním. V nasledujúcich záberoch sa potom striedajú na stole biele a modré papiere, hoci sa ich po celý čas nik nedotkne.
Scary Movie (2000)

Cindy a maskovaný zabiják v po sebe nasledujúcich záberoch pravdepodobne behajú každý po inom dome. Alebo aspoň po iných schodoch.
Scary Movie 2 (2001)

V scéne na paródiu Charlieho anjelov slečny stoja v slušnom rozložení s vykopnutými nohami (dosť na tom, že to vyzerá, ako by močili), v nasledujúcom zábere, keď bojujú, fontána je preč, aj keď boli len v jednej miestnosti o niekoľko sekúnd skôr.

Ak ale nemáte hore uvedené filmy doma alebo pri sebe, tu je zopár ukážok:

Největší ztrátou pro českého diváka byl bezesporu Ladislav Smoljak (9.12.1931 – 6.6.2010), jehož režijní majstrštiky jako Kulový blesk, Vrchní, prchni! nebo nezapomenutelné role ve filmech „Marečku, podejte mi pero!“, Na samotě u lesa, Jáchyme, hoď ho do stroje na tolik zlidověly, že český film jen horko těžko najde náhradu. Nemluvě pak o Járu Cimrmanovi, jenž tímto ztratil jednoho z „rodičů“.

Svět pak spíše zasáhla zpráva o úmrtí skvělého kanadského komediálního herce Leslieho Nielsona (11.2.1926 – 28.11.2010), který se dostal do podvědomí především rolemi bláznivých dědků ve filmech jako byly Agent WC 40, Scary Movie 3 a 4, Superhrdina nebo Stan Helsing.

Nyní už zpět k tématu. Nebude tomu jinak, než loni – Ve stejném konceptu jsme si pro vás opět připravili souhrn mini-recenzí filmů, které nás – redaktory během roku 2010 zaujaly, a to ať už kladně či záporně.

Očima Ivany Chlubné

Nejlepší film roku 2010: Kick-Ass

Jednu dobu se zdálo, že komiksovému žánru na filmovém nebi odzvonilo a diváky nemůže už nic překvapit. Pak se objevil Kick-Ass a získal si nálepku „Nářez roku“, a to zcela opodstatněně a zaslouženě. Svět má rád příběhy slabých jedinců, kteří se ráz na ráz vyšvihnou na společenském žebříku a všem pak nakopou zadek. Na toto téma tady byl už Spider-man, u kterého jsou však patrné zajeté a tradiční prvky komiksového žánru. Kick Ass nabídl něco nového. Tradiční syndrom životního loosera okořenil nadupaný soundtrack, scénář s peprnými hláškami, velmi dobré herecké výkony s nezapomenutelnými akčními scénami s přesně padnoucí dávkou agresivity. Vše působí kompaktně, pro současného diváka jako stvořené.

Propadák roku 2010: Sex ve městě 2

Seriál Sex ve městě patří k mým srdcovkám a vždy se k němu ráda vracím, ke každému dílu. Přes všechny ty boty, šaty a kopy chlapů působí chytrým, svěžím a zábavným dojem. Co má seriál, zaručeně nemají filmy. První celovečerní Sex ve městě měl to štěstí, že měl dějovou linku a o něco v něm šlo. Ve druhém díle chybí příběh a vlastně i opodstatnění samotného natočení. A nejhorší na tom celém je, že tvůrci vzali divákovi to nejcennější: New York a chytré hrdinky. Fanoušci seriálu milovali atmosféru new yorských ulic, která ke Carrie a ostatním jednoduše patřila. Ovšem větším zločinem na diváka je zničení jednotlivých postav. Jsme nuceni být svědky toho, jak se z chytrých, zábavných a sexy žen v nejlepších letech staly zatrpklé, hloupé a ve výsledku až protivné prázdné schránky na podpatcích. Smutné, to vám říkám.

Milé překvapení roku 2010: Toy Story 3: Příběh hraček

Nejmilejší film roku. Disney se vytáhl. Předchozí dva díly z devadesátých let měly nepopsatelné kouzlo a malovaly úsměv nejen na dětských tvářích. O třetím díle se mluvilo dlouho a patřil mezi jedny z nejočekávanějších filmových záležitostí několika let. Všechny zajímalo, jestli se další kroky Buzze a Woodyho ponesou v obdobném pohodovém duchu, jako tomu bylo u předchozích dvou dílu a zda nesklouznou do kategorie dějově levných pokračování. Bylo pár optimistů, kteří věřili, že delší časová prodleva v návaznosti jednotlivých dílů nebude k neprospěchu. A tak se stalo. Toy Story 3 děj opět buduje na přátelství a opět vše skvěle funguje. Třetí díl možná nebude patřit u dětské populace k nejvděčnějším. Přece jen přesahuje některá témata a občas působí trochu dospělejším dojmem, ale dospělý zůstane uvnitř vždy dítětem, takže Toy Story musí zákonitě fandit i nějaký ten dospělák. A Španěl Buzz? I love him !

Očima Radka Schenka

Nejlepší film roku 2010: Habermannův mlýn

Pokud bychom chtěli hovořit o nejkontroverznějším filmovém počinu letoška, nejspíše bychom si vzali na paškál Habermannův mlýn Juraje Herze, jež se nebál zfilmovat příběh s pravdivým základem o sudetském němci. Ano, na tom není nic zvláštního. Tedy pouze do chvíle, než příběh hodného strýčka Habermanna končí souběžně s válkou a českému divákovi začne mrazit v zádech ze zvěrstev, jaké známe spíše z té německé strany. Nezasvěceným snímku – věřte, že je o co stát. Trochu jiný pohled konce druhé světové války v českém pohraničí ve vás rozhodně nechá obrovský filmový zážitek, který nevyprchá v okamžiku vypnutí vaší televize.
.

Propadák roku 2010: Doktor od jezera hrochů

Literární předloha Miloslava Švandrlíka už nám několikrát ukázala, že jde podle ní natočit velice kvalitní snímek. Věrným příkladem je toho legendární film Černí baroni z roku 1992. Zde tedy problém není. Kde ho pak hledat? Vezměme to tedy z režisérské stránky. Troška umí, nebo spíše uměl. Trilogie Slunce, seno,  … je kultovní, což nám sama dokazuje nespočtem repríz každý rok, ale právě vystihnutí klasické české vesničky byl zřejmě vrchol režisérova počínání. Mladší trilogie slepená ze všemožně trapných, nevkusných a velice často i nevtipných anekdot – Kameňák toho je důkazem. Trapnost jako Doktor od jezera hrochů už je jen pomyslná třešnička na Troškově slabé tvorbě. V žádném případě nebrat!

Milé překvapení roku 2010: Největší z Čechů

Kvalitní, uznávaný a cenami ověnčený režisér by rád točil své životní dílo. Má to jediný problém – publikum jeho tvorbu i přes mnohé ceny nebere a na svůj velký projekt nezíská grant, tudíž je vše v háji. Objeví se se však nabídka – naprosto bizarní až přihlouplý projekt s hlavním sponzorem, kterým je malý pivovar. Naprosto famózně zpracovaný děj, kdy se snaží režisér s tří členným štábem obdobných zkrachovalců natočit dokument o bláznivých rekordech z Pelhřimova vás od začátku do konce musí zaručeně bavit. Tedy pokud jste jako spousta jiných znudilců z internetu zvyklý na bláznivá videa z YouTube. Největší z Čechů je toho obdoba zasazená do perfektně zvládnutého filmu.

Očima Artura Kononova

Nejlepší film roku 2010: Jak vycvičit draka

Poslední animáky z dílny Pixaru se snaží stále přijít s něčím originálním, čím by se nám divákům přiblížíl, bohužel to má stále více opačný efekt. Zatímco DreamWorksáci vsadili na jednoduchost tématu vikingů a draků, bez sebevětšího očekávání. Výsledkem je bez jakéhokoliv přehánění nejlepší animák roku, ba dokonce poslední doby a Pixar se může jít zahrabat. Mladý viking Škyták je všem ve vesnici Blb jen pro smích i svému vlastnímu otci. Je malý, slaboučký a do party nakorbených vikingů opravdu nezapadá. Ovšem co není ve svalech, je v hlavě, a díky tomu se mladému vikingovi podaří chytit nejobávanějšího draka a ochočit ho, v čemž je hlavní problém. Příběh je zábavný, jeho chytlavost ukazuje, že v jednoduchosti je síla a fakt, že si film nehraje na pohádku pro dospělé ukazuje v čem Pixar poslední dobou chybuje. Dávkování humoru je bezvadně rozvrženo tak, aby jste ani na chvilku nepřestali nudit.Veliké díky patří tvůrcům za zpracování akčních scének, které ve 3D působí přehledně a více než skvostně. Doufejme, že DreamWorks neusne na vavřínech a brzy nás potěší něčím obdobně skvělým.

Propadák roku 2010: Predátoři

Ach jo! Dalo by se říci, že první predátoři ovlivnily můj pohled na akční filmy a já je dlouho žral a žeru i doteď, ovšem jen ty z osmdesátých. Měl jsem v sobě veliké očekávání i od tohoto v oldies stylu pojatého snímku, které mě ovšem po shlédnutí hned opustilo a nahradilo ho obrovské zklamání. Rodriguez a Antal si stanovili vysoké cíle, kdy chtěli obnovit slávu jedničky. Vznikl film vysmívající se předešlým kultovkám, který se svezl na jejich úspěchu. Stupidní dialogy předčí snad jen trapné předhánění se v tom, kdo je větší tvrďák. Za zmínku ovšem stojí práce s kamerou, film je opravdu dobře natočen a doprovází ho skvělá hudba, což je tak asi vše. Od tak slavné kultovky divák očekává trošku více, takže příště až budete chtít nějakou osmdesátku, tak rovnou pusťte Predátora jedničku. S klidem na duši mohu říci, že je to právoplatný propadák roku.

Milé překvapení roku 2010: Užívej si, co to jde

Allena Woodyho výlet po Evropě skončil a je opět v New Yourku. A jako každý rok nám splodil další snímek, který oproti těm posledním (s výjimkou Vicky Christina Barcelona), co jsme měli možnost shlédnout stojí za zmínku. Skvělý námět, opět mírně sarkastické a vtipné dialogy jsou doprovázeny excelentními hereckými výkony. Larry David v hlavní roli zatrpklého intelektuála Borise působí více než skutečně. V Allenově tvorbě stále více postrádám jeho energičnost a typický allenovský přístup, ale i přesto byl film příjemným překvapením a já si ho užil. Whatever Works je oddechovka zaměřující se na smysl života, Allen zde zodpovídá pár životních otázek a nutí diváka se zamyslet. Je jasné, že druhé Annie Hallové se již nedočkáme, přesto říkám: více takových filmů jako je tento.

Očima Jakuba Millera

Nejlepší film roku 2010: Black Swan

Je nádherné vidět, že i po tolika filmech stále Darren Aronofsky experimentuje a zkouší nové věci. Kde tento rok kolísal Nolanův lehce vyčpělý odvar z Temného rytíře, tam tvůrce Fontány ohromí temnou vizí potlačeného chtíče, neschopnosti o rozvinutí vlastní identity a nekončícím zápolení o místo v záři reflektorů. Zatímco od Rekviem za sen platilo, že děj je rozdělen na tři fáze Léto – Pohoda a Poznávání, Podzim – Problémy a Hledání řešení, Zima – Katastrofa a Zakončení, tak Black Swan začíná už tam, kde předchozí díla končily. V absolutní depresi odehrávající se mysli jedné nevinné dívky, kterou jako černé moře pod skalnatým útesem pohltila touha po dokonalosti. Natalie Portman chce Oscara a já hlasitě říkám ANO!

.

Propadák roku 2010: SAW 3D

První SAW byl v každém ohledu téměř dokonalý thriller, který těžil převážně z deprimující atmosféry jedné polorozpadlé umývárny. Dvojka byla už jen „fajn“, trojka relativně „ok“, čtyřka zaváněla odpadem a zbytek se už ráchal v nejbližší kadibudce. Kdo doufal, že by (konečně!) poslední díl téhle natahované ságy mohl opět za něco stát, tak odcházel z kina buď v polovině filmu nebo se znechuceným výrazem výrazem po závěrečných titulcích. Jigsaw musel být génius, když dokázal vymyslet tolik promakaných plánů na několik let dopředu. Díky další „šokující“ pointě vyvstává otázka, zda-li s ním nakonec nespolupracovala polovina celého města. Tak či onak, dveře se za story o oduševnělém vrahovi zabouchly a my si můžeme s klidem oddechnout… do příštího roku, kdy se novým králem nekonečného kolotoče levných vyvražďovaček stává série Paranormal Activity. Třikrát hurá.

Milé překvapení roku 2010: (K)lamač srdcí

Z romantických komedií tohoto tisíciletí je člověku špatně. Minulý rok sice tento skomírající žánr zachránilo 500 Dní se Summer, jen aby to opět zazdily všechny ty slátaniny s Jennifer Aniston v hlavní roli. Francouzi jsou ale v tématu lásky ti největší znalci a na nápadité romancí z prostředí slunné Provence je to vidět. Ona je nehorázná kočka se sexy dírou mezi zuby, on je charismatický frajer, jehož povoláním je balit ženy a rozvracet jejich vztahy. Ona se má za deset dní vdávat a on jí dostal jako svou další zakázku. Hříšný tanec, skvělý humor a rošťácký Romain Duris v hlavní roli. Ideální zamilovaná komedie pro obě pohlaví.

Očima Petry Andrýskové

Nejlepší film roku 2010: Prokletý ostrov

Taky se vám stýskalo po thrillerech s hlavním hrdinou v obleku s uhrančivým pohledem a cigaretou v koutku? Po všech akčňácích, kde se střílí na potkání a auta vybuchují, jako by byla napěchovaná benzínem, jsem tento snímek přivítala s otevřenou náručí. A nezklamal- Prokletý ostrov je proklatě napínavou podívanou. Detektiv vyšetřuje zmizení ženy z psychiatrického ústavu a zjišťuje, že všechno není tak, jak se může na první pohled zdát. Prostředí léčebny, detektiv trpící nočními můrami, smazání hranic mezi snem a realitou. Na konci nás místo zodpovězení celé záhady čeká jen otevřený konec, který nabourá všechny naše dosavadní odhady a zanechá diváka příjemně naštvaného a nejistého. Výborný Dicaprio, který už se pro mě definitivně zbavil nálepky slaďouše z Titanicu, přesvědčil, že mu tento typ role sedí.

Propadák roku 2010: Nine

Jak může někdo dostat do rukou krásky jako Penélope Cruz, Fergie, Sophie Loren, Nicole Kidman a natočit takovou nudu? Rozpolcenost stárnoucího režiséra v tvůrčí krizi by mohlo být docela zajímavým tématem pro film, nápad proložit to písněmi ho mohl skvěle oživit, ale jakoby se nic z toho nepovedlo. Pomalé tempo, nezáživné písně a příliš hvězd na jednom plátně, kde každá se snaží být tou hlavní, je to, co tento film naprosto zabily. Kdybych byla chlap, vypnu si zvuk a vychutnám si aspoň těch pár koček kroutících se v sexy oblečcích, ale jelikož ani tohle mě nějak nebere, musím konstatovat, že Nine místo smyslného nářezu přinesl jen tuctovou písničkovou story. A to je sakra škoda s velkým Š!
.

Milé překvapení roku 2010: Fish Tank

Myslela jsem, že je téměř nemožné natočit film, kde by se divák dokázal ztotožnit s protivnou patnáctiletou puberťačkou. Andrea Arnold však dokázala vytvořit charakter hlavní hrdinky Mii tak, že se člověk snaží hledat pozitiva a chápat ji i přes všechny úlety, za které by jí člověk kolikrát raději naliskal. Snímek překvapil realističností a přirozenými hereckými výkony, které nepůsobily vyumělkovaně, což se může stát, když se někdo snaží natočit sociální drama bez příkras. Člověk objevuje křehké city a radosti v prostředí, kde je vše šedivé a nevlídné. Ne příliš optimistický konec pak vyvolá v divákovi mrazivý pocit z odcizení v moderním světě a zklamání, že máloco se v životě dočká happyendu.

Očami Juraja Kordika

Najlepší film roku 2010: Rabbit Hole

Nech boli kinosály preplnené akýmikoľvek brakmi, vždy sa dalo vybrať. Rok 2010 priniesol výnimočné festivalové filmy ako Winters Bone, The Kids Are All Right, Mr Nobody, Fantastic Mr Fox alebo Fish Tank. Rabbit Hole je film o rodine, ktorá sa snaží vyrovnať s rodinnou tragédiou, pri ktorej zomrie ich štvorročný syn a spôsobe, akým zvládajú svoj smútok a samotu. Spojenie hereckých výkonov hlavných protagonistov, premakaný scenár a výnimočná myšlienka je pre mňa bezkonkurenčnou dráma roka.

.

Prepadák roku 2010: Twilight sága: Zatmenie

Dlho som váhal, či bola pre mňa ťažšie pozerateľná súmrakovská dvojka alebo paródia na upírske filmy Vampire Sucks. Oba filmy v sebe spájajú tie najhoršie filmové klišé v rámci svojho žánru, otrasné herecké výkony aj stokrát prevarenú premisu bez štipky invencie. Nie že ma pobavila, no skôr mi prišla smiešnejšia pôvodná predloha s polonahými cowbojmi s pevnými prsnými svalmi, anemickým upírom s jedným výrazom tváre a čoraz otravnejšou Bellou, a tým si vlastne nie som istý, či je toto nesplnenie úlohy práve paródie, ale budiž. Už sa teším na trojku , mohla by byť v 3D.

.

Milé prekvapenie roku 2010: Děcka jsou v pohodě

Keďže nie som veľmi mainstreamový a popcornový divák, do klasických multiplexov veľmi nechodím. Preto som rád za každý film hoci s menším rozpočtom, no o to hlbšou myšlienkou. Toto je film, ktorý ma tento rok naozaj dostal (onedlho by sa mal objaviť aj v naších kinách). Príbeh o dvoch deťoch s dvomi rôznymi, spolu žijúcimi lesbickými matkami o spoznávaní ich biologického otca zo skúmavky spracovaný vtipným, sviežim, citlivým spracovaním a výnimočnými hereckými výkonmi.

Očami Petra Borka

Najlepší film roku 2010: Poliši

Posledných 12 mesiacov prinieslo radu skvelých filmov s veľkým rozpočtom, alebo skvelým námetom. No ja by som rád zostal pri zemi. Cop Out s akčňákom Bruceom Willisom mi priniesol kopu zábavy. Aj keď sa táto komédia nikdy nezaradí medzi kultové snímky, tak ja ju zaradím medzi tie, čo ma najviac pobavili. Vtipom sršiace duo policajtov v hone za baseballovou kartičkou – nevídaná zápletka, aj keď nie veľmi chytrá, ale pre vytvorenie humorných situácii nanajvýš vhodná. V málo chvíľach sa prestanete smiať a na rozdiel od slabšej snímky RED, si tú hodinu a pol ozaj užijete, jednoducho, prosto a správne americky.
.

Prepadák roku 2010: The Expendables

Stallone, Schwarzenegger, Jet Li, Statham, Rourke, Lundgren a kto ešte ďalší? Samotné mená v The Expandables toho veľa slubovali. A čo potom upútavky a promo? Mal to byť nezabudnuteľný zážitok. A nakoniec vzíde nič nehovoriaci, klasický, tuctový akčný film s pár svetlejšími momentmi. Očakával som aspoň jednu sféru v ktorej tento film bude top (okrem obsadenia). Nieje nabitý humorom, nemá originálny dej, úžasné vyvrcholenie, efekty a ani pekné ženy. Preto mne priniesol obrovské sklamanie a nudnú, zívajúcu tvár v kine zo všednosti a neoriginality.
.
.

Milé prekvapenie roku 2010: Odpočítávání

Vždy si rád pozriem zaujímavých hercov v nezvyčajných úlohách. Tento krát sa predstavil Samuel L. Jackson v roli krutého a drastického výsluchača, pod tajuplným kafkovským menom „H“, po boku matrixovej Trinity, Carrie-Anne Moss, kľudnej agentky FBI. Film prináša drámu od začiatku až po koniec a nastoľuje otázku, pokiaľ sme ochotní zájsť v ničení jedného človeka, pre záchranu miliónov? Konverzačný thriller urobil z ošúchanej a dnes už lacnej témy 11. septembra film, ktorý stojí za titul prekvapenie roku. Rozpočet nebol zrejme veľký, čo vidno na priestoroch kde sa dej odohráva (tipol by som jedno malé štúdio), ale to vyvažuje práve spomínané duo doplnené teroristom Michaelom Sheenom, ktorý ani za Boha nechce prezradiť, kde sú umiestnené tri atómové bomby.

Očami Vladimíra Petrilu

Najlepší film roku 2010: The Town

Možno sa to zdá trošku nečakané, ale kúsok The Town je jeden veľký filmový zážitok, pre žánrových milovníkov. Ben Afflec vytvoril to čo tu tak dlho chýbalo a to čistokrvnú gangsterku s partiou sympatických grázlov z Brooklynskej štvrte, v ktorej sú prepady bánk najväčšie hoby. Ben sa nemusí hanbiť, že by ho kritici zdrvili pod čiernu zem, pretože vôbec nevykráda podobné kúsky (Heat), ale je nimi len jemne inšpirovaný, čo samotnému kúsku len napomáha. Naozaj je to tak veľký zážitok na koniec roka, že kľudne odsuniem na bok snímok o teenagerovi superhrdinovi a aj sen v snívaní, snívajúcich v sne.
.

Prepadák roku 2010: Légia

Je veľmi ťažké napísať niečo rozumné na tak hlúpy a nelogický film, akým je Legion, pretože vystihnúť tento „kino zážitok“ môžu len vulgárne slová. Tu pohorelo zrejme úplne všetko, pretože keď sa na to pozriem z akejkoľvek stránky, tak je to stále jasný odpad najväčšej špiny tohto roku (aj keď pri dvoch scénach som sa pousmial, no to nebolo zámerom tvorcov…). Naozaj k tomu nemôžem napísať nič vhodné a preto len oznamujem, že Scottovi Stewartovi by mali amputovať ruky, aby už do nich nikdy nechytil kameru… (v roku 2011 k nám ale prichádza s novým „trhákom“).
.
.

Milé prekvapenie roku 2010: Buried

Buried je pre mňa prekvapením v prvom rade preto, pretože som od Ryana Reynoldsa nečakal, že dokáže utiahnuť celý film len a len on (keďže sa jedná o one man show), no bol som milo prekvapený, pretože práve kvôli jeho výkonu je Buried na veľmi vysokej úrovni. Taktiež ma potešil neznámi Španielsky režisér  Rodrigo Cortés, ktorý to celé zvládol s minimom wtf pasáži (pri takomto type snímkou sa tvorcovia najviac popália) a celkovo zvláda napätie a gradáciu na jednotku. Buried si dovoľujem nazvať filmom s najnapínavejším a najvygradovanejším záverom tohto roku.

Zatímco v původním filmu se hrdinové snažili dostat dovnitř, konkrétně do samotného jádra systému, tak v sequelu se naopak snaží dostat ven a to co v možná nejkratším čase. Na obdivování architektury „Gridu“ tak nezbývá dostatek prostoru a je to škoda, neboť právě zde Tron Legacy vede před svými blockbusterovými bratříčky na celé čáře. Podobně jako v posledním Potterovi krásně kontrastoval svět Mudlů se světem čarodějů, tak to samé platí i pro tento film… jen v trošku extrémnější podobě. Před 28-mi lety se jednalo o pouhou směs barevných čar a kruhů, v dnešní době se jede na atraktivní a zároveň i velmi chladnou vizi utopistického světa, kde si fyzikální zákony vzaly dovolenou.

Největším tahounem jsou ale nakonec „světelná“ vozítka. Vyjma motorky, která už nejezdí pouze v pravém úhlu, se garáž rozrostla o čtyřkolku, stíhačky a neonovou verzi bombardéru. V prvním díle měly futuristické stroje za úkol evokovat dobovou herní scénu Atari, v současnosti se jedná o arkádové šílenosti ála Need for Speed či Split Second. Právě akční sekvence s těmito nadzvukovými žihadly v hlavní roli jsou tou největší atrakcí celého filmu. Vypadají úchvatně a na diváka působí mnohem účiněji, než plná dávka adrenalinu přímo do srdce. A to se cenní.

Asi nejžhavějším tématem okolo trikové stránky Trona je troj-role Jeffa Bridgise, který hraje v prvním minutách filmu Kevina Flynna po třicítce, poté Kevina Flynna jako muže, který v počítačovém světe zestárnul a naposledy také Flynnův výtvor CLU – program, který provedl převrat proti nadvládě uživatelů a je současným vládcem Gridu. Správná odpověď na otázku, jak moc kvalitní jsou právě „omlazené“ Bridgisovy verze, by se asi nejlépe dala vyjádřit takto: Od Benjamina Buttona je zde patrný technologický pokrok, ale CGI, minimálně v současné době, stále nedokáže nahradit živé herce. Jeff je sice stále i ve svých šedesáti letech frajer, kterému sex-appeal může závidět dobrá polovina mužů před třicítkou, ale to vše lehce zaniká, jakmile dojde na postavu složenou výhradně z jedniček a nulek. Když už, tak se alespoň jedná o důkaz, že díky této technologie by mohl, během dvaceti let, na plátně pobíhat Paul Newman či Marlon Brando.

Pamětníci jedničky mají Bridgise, mladší publikum pak Garetta Hedluma a Oliviu „13″ Wilde. Dobrá zpráva je, že on umí hrát a ona zde není pouze na efekt (rozumně kvůli své postavě). Hedlum se s rolí Sama popral obstojně a i když je Tron Legacy trošku „one-man show“ Kevina Flynna, tak je to právě postava juniora, která v první hodině filmu inkasuje divákovy sympatie. Zčásti hlavně proto, že spolu s ním může divák objevovat „nový“ vzhled a nástrahy počítačového světa a také díky přirozenému výkon, postrádajícího rádoby drsňácké výrazy či snahu páchat hrdinské=sebevražedné skutky. Olivia Wilde, známá hlavně jako č. 13 z Dr. House, má (ač to podle trailerů tak nevypadalo) k pouhému sexy křoví hodně daleko. Z hlavní trojice je právě její postava nejhůře popsatelná, neboť se její minulosti za celý film divák moc nedozví. Nejlepší by asi bylo pouze napsat, že bez ní by dobrá polovina scén působila chladně a zakončení celého děje jakbysmet.

Tron Legacy má dobré poselství a příběh, jen se mu ho nedaří správně interpretovat. Základní stavební kostkou je CLU, kterého Kevin Flynn/Uživatel/Bůh stvořil k obrazu svému. Jeho výtvor se ale proti němu obrátil, získal vládu nad statky svého otce a rozhodl se, že pouze tento svět mu nestačí. Snaha o poukázání na lidskou rozpínavost a chamtivost je sice patrná na první pohled, ale rozvedení do detailů často selhává. Na celém vedení děje se vidět, že na počátku měli tvůrci dobrý nápad, který se ale ztratil během produkce a na konci z něj zbyla pouze kostra, jenž se snaží za každou cenu Konsinski zaplnil opulentní vizuální stránkou a hereckými výkony. Problém je, že mu často nevychází a tak po hyper-adrenalinové sekvenci najednou přichází komorní část, která asi původně měla stupňovat napětí skrze vypointované dialogy, ale místo toho se jedná o lehce usměvavou konverzaci mezi nadprůměrnými herci. A to je právě největší zádrhel celého filmu. Dění na plátně graduje k absolutním výšinám, jen aby v další minutě spadlo na bod mrazu. Skutečnost, že scénář za těch několik let prošel stovkami změn, se zkrátka zakrýt nedá.

Největším hybatelem děje je tak, pomineme-li orgasmický vizuál, hudba dua Daft Punk, která filmu padne jako ulitá a překonává všechny původní soundtracky tohoto roku o několik koňských délek. Více na toto téma se nedávno rozepsala Ifa ve své recenzi a jelikož se ani náhodou nepovažuji za lepšího hudebního znalce, tak vám doporučuji si její článek přečíst, neboť vystihuje všechna pro (a proti) hudebního podkresu neonového světa.

Tron Legacy je dobrým filmem a silně nadprůměrným popkornem. Po akční a estetické stránce na něm jen těžko naleznete chyby, herecky převyšuje většinou současných žánrovek a tak jedinou, ale za to velmi fatální chybou je slabší scénář, který nahradil několik hlubokých myšlenek bezvýznamnou vatou. Dějiny tak film sice nepřepisuje, ale bavit? To určitě bude. Zkuste na něj zajít do kina, vyhozené peníze to určitě nebudou.

Technicky absolutní vrchol současné kinematografie, který ale doplácí na lehce sterilní scénář a nezachrání to ani vynikající Jeff Bridges, sexy & smart Olivia Wilde či, jako třešnička na dortu, elektronická dvojka Daft Punk. Tron Legacy není ani v nejmenším špatným filmem. Problém je, že mohl být mnohem víc, než pouze vizuálně atraktivním blockbusterem pod Vánoční stromeček.

Režie: Joseph Kosinski

Scénář: Edward Kitsis, Adam Horowitz

Hrají: Jeff Bridges, Garrett Hedlund, Olivia Wilde, James Frain, Michael Sheen, Bruce Boxleitner

Žánr: Sci-Fi / Akční

Premiéra Cz / Sk: 16. 12. 2010 / 6. 1. 2011

Hodnocení: 70%

.

.

.

.

Základním stavebním kamenem celého děje je skutečnost, že (v první části) se do Bradavic nepodíváme. Lokace se mění každých několik minut, od Ministerstva kouzel v Londýně, přes sídlo Malfoyů, až k pochmurným lesům po celé Británii. A právě to je největší výhoda filmu – stále se něco děje, ale v místech, která byla divákovi doposavaď neznámá. Zatímco předchozí díly šly klasickou šablonou „Příjezd do školy, nastane problém, vyřešíme ho v okolí školy, nebo při nejhorším si i na chvíli odskočíme mimo ní„, tak zde (pokud jste nečetli předlohu) není nikdy jasné, kam se budou cesty hlavní trojice ubírat a jaké nebezpečí na ně může čekat za každým rohem, neboť jsou uprchlíci hledaní po celém státě. Nový Harry Potter má tak mnohem blíže k survival thrilleru, než fantasy pro mladistvé.

Cuarón změnil kouzelnickou školu, Yates změnil kouzelnický svět. Kámen mudrců oproti Relikviím smrti působí jako Večerníček, o tom není pochyb. V porovnání s předchozími díly se zde brutálnějšími momenty nešetří (roztrhaná kůže do masa, cákance krve na stropě atd.) a akční scény konečně působí… akčně. První náznaky byly již v Princi Dvojí krve, konkrétně ve scéně souboje Harryho a Draca v chlapeckých umývárnách, ale teprve až zde svou vizi dovedl režisér k dokonalosti. Má to spád, má to napětí, má to šmrc. A když po sobě nepálí hůlky kouzla hlava-nehlava, tak přijdou na řadu lehce horrorové (dům Bathildy Bagshot) momentky nebo absolutní depka (ničení medailonového viteálu) ála Fénixův řád.

Samozřejmě, že první část sedmičky není bezchybná záležitost. Nejvíce jí samozřejmě škodí právě rozdělení na dva samostatné filmy. Na jednou stranu zde máme ultimátně věrnou adaptaci, na druhou příběh bez pořádného konce a taky hodně velké změny co se týká postav. V předchozích dílech se vše točilo okolo trojice Harry-Hermiona-Ron. Kdo četl knihu tak ví, že právě v její první polovině se Ron na několik kapitol vytratí a děj se odehrává pouze z pohledu jeho dvou nejlepších kamarádů. Osobně to vidím jako zajímavou změnu, neboť najednou je celý příběh mnohem smutnější a temnější kvůli absenci charakteru, jehož hlavní rolí bylo „odlehčit atmosféru vtipy“, nemluvě o tom, že divák se ještě více začne soustředit na Hermionu, která je srdcem a hlavou party.

Když už jsme u té ústřední trojice, tak by asi bylo správné se zmínit o výkonech herců. Připraveni? Nejlepší v dosavadní sérii, což sice při pohledu na prvních několik dílů není zas tak velký kompliment… Emma Watson již zářila v Princi Dvojí krve, ale až teprve zde, díky většímu důrazu pouze na Radcliffovu a její postavu, se mohla rozjet naplno. Její Hermiona už není naivní holka, která spí s učebnicemi pod polštářem a místo Bible si čte školní řád. Je to dívka na prahu dospělosti, která musí vykonat nejednu velkou oběť (film začíná právě jedním z těchto momentů a moc k smíchu to není), což se pomalu ukazuje i na její klesající vůli pokračovat v cestě, jenž si kdysi vybrala a která stále nemá konce. Poprvé v celé sáze je také vidět ona neúnosná beznaděj a strach ze smrti blízkých, což zosobňuje postava Rona a ze smrti jako takové, což se naopak odráží v Harryho návštěvě hrobu svých mrtvých rodičů v Godrikově dole.

Po technické stránce je Harry Potter famózní počin, který Yates vyšperkoval do sebemenšího detailu (aby ne, když máte rozpočet Avatara). Lokace jsou úchvatné po všech stránkách, triky jsou jsou (jak jinak) vrcholem současnosti a za střih by měl film snad dostat Oscara. Scénárista Kloves se konečně zbavil nutnosti do příběhu zakomponovat „pubertální“ vatu a jede svižně podle předlohy, aniž by se divák dočkal nesmyslných dialogů mezi postavami. Sice občas právě ona absolutní věrnosti knize trošku zpomaluje dění na plátně, ale i tak je to stále lepší, než kdyby jednání hrdinů nedávalo smysl (ano, Ohnivý poháre, ukazuji na tebe). Desplatův hudební doprovod sice nedosahuje nepřekonatelného Hoopera, ale k daným scénám se hodí a to i přesto, že žádnou pamětihodnou melodii v něm nenajdete.

Nejlepší filmový Harry Potter? Ano, pokud vznikne sestřih obou dvou částí dohromady, jinak působí první polovina velkého finále nedodělaným dojmem a to jí hodně škodí. Je to sice ten nejakčnější, nejtemnější, nejbrutálnější a nejnapínavější díl s nejlepšími hereckými výkony, ale bez poslední návštěvy Bradavické školy to vše trošku ztrácí smysl. Nezbývá než si počkat ještě pár měsíců. Pokud se bude Yates v závěru držet stejných postupů, tak má šanci se přes tu hranici 90% přehoupnout. Momentálně se pouze jedná o jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků roku, který ale skončil v momentě, kdy se celý příběh rozjede na plné grády. Ach, ty cliffhangery…

P.S. Český dabing se až na pár vedlejších postav povedl.

Harry Potter nakročil do finále první poloviny správnou nohou. Technicky bezchybný, herecky vysoce nadprůměrný a velmi dobře ozvučený film, který mnohem více připomíná dospělý thriller, než-li dětskou fantasy a jehož režisér místy koketuje s genialitou. Pokud se samotný závěr bude držet stejných norem, tak je zde vysoká šance na překonání i nedotknutelného Vězně z Azkabanu.

Harry Potter a Relikvie Smrti, Část 1.

Režie: David Yates

Scénář: Steve Kloves

Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Ralph Fiennes, Alan Rickman, Bill Nighy, Helena Bonham Carter, Tom Felton

Žánr: Dobrodružný / Drama / Fantasy

Cz / Sk Premiéra: 18. 11. 2010

Hodnocení: 80%

.

.

.

Trailer #2

Tim Burton. Pre niekoho neupravený, neučesaný, zvláštny podivín chodiaci väčšinu času v čiernom. Pre zasvätených kultový režisér, scenárista, producent a občasný komparzista vo svojich filmoch, ktorý aj po tridsiatich rokoch kariéry dokáže prekvapiť. Obdivovateľ starých čiernobielych B-čkových hororov, ktorých atmosféru vnáša do svojej tvorby. Do tvorby bizarných, vizuálne dokonale prepracovaných  hororových rozprávok pre dospelých. Burton sa narodil v americkom štáte Kalifornia pred 52 rokmi. Od mladosti ho fascinovali ponuré nízkorozpočtové hororové príbehy americkej a britskej produkcie. Sám hovorí, že prostredie, ktorom vyrastal a takisto škola mu nevyhovovali, a tak sa často utiekal k fantazijným filmom (starý Frankenstein, Drakula) a tvorbe vlastných animovaných príbehov.

To, čo ho v detstve najviac bavilo začal neskôr študovať. Po strednej škole získal Disneyho štipendium na prestížnej Disneyho škole California Institute of the Arts. Tri roky tu študoval animáciu a následne dostal ponuku práve od Disneyho, pre ktorého pripravil sériu krátkometrážnych animovaných filmov (The Fox and the Hound). To ale nebol presne smer, ktorým sa chcel Burton uberať. Popri práci pre Disneyho začal tvoriť básne a ilustrácie, ktoré neskôr poslúžili ako základ v jeho neskôr toľko oslavovanej Predvianočnej nočnej more.  V Disneyho štúdiách mu nechali voľnosť v tvorbe vlastných projektov, a tak v roku 1982 Burton predstavil svoj 6 minút trvajúci čiernobiely gotický krátkometrážny film Vincent (Vincent) (1982).

Film, ktorý mal byť poctou k jeho obľúbenému hercovi Vincentovi Priceovi, ktorého spoznal vďaka ním toľko obdivovaných hororových filmoch. Hlavnou postavou bol malý chlapec, ktorý si predstavoval, že je jeho idol z televíznej obrazovky. Skutočný Vincent k filmu nahovoril komentár. Burton nakrútil i epizódy k cyklu Alfred Hitchcock uvádza. Ďalším Burtonovým filmom bol 27-minútový hraný film Frankenweenie (Frankenweenie) (1984). Čiernobiely film inšpirovaný Frankensteinom Jamesa Whalea založený na príbehu chlapca, ktorý oživil svojho mŕtveho psa Sparkyho po tom, ako ho zrazilo auto, napriek cenám pozbieraných na filmových festivaloch však štúdio označilo za nevhodný pre deti a uložilo do sejfu. Svetlo sveta uzrel až v roku 1992.  Celovečerný režijný debut prišiel až s filmom Pee – Weeho veľké dobrodružstvo (Pee-wee’s Big Adventure) (1985) o hľadaní bicykla, a to vďaka hercovi Paulovi Reubensovi (autor námetu), ktorému sa natoľko páčil Frankenweenie, že si Burtona vybral sám.  Rozpočet filmu bol 7 miliónov USD, pričom na tržbách z kín zarobil 40 miliónov. Burton, ako fanúšik excentrickej hudobnej skupiny Oingo Boingo požiadal ich textára Dannyho Elfmana, aby napísal hudbu k filmu. Z Elfmana sa stal Burtonov dvorný skladateľ.  Ďalším filmom sa už Burton definitívne zaradil do režisérskej prvej ligy. Hororová komédia o duchoch Beetle Juice (Beetle Juice) (1988), v ktorom párik mladomanželov zomrie hneď v úvode filmu a odmieta sa vzdať svojho nového domu, bola ocenená Oscarom v kategórii masky a napriek malému rozpočtu zarobila cez 80 miliónov dolárov. Vo filme si zahrali vtedajšie herecké hviezdy ako Alec Baldwin, Geena Davis, Winona Ryder alebo Michael Keaton. Odvtedy bol úspech Burtonových filmov nielen zárukou kvality, ale i štúdiá mali istotu, že návratnosť peňazí bude istá.

V roku 1989 natočil komiks Batman (Batman) (1989), ktorý je doteraz pokladaný za jedno z najlepších komiksových spracovaní vôbec. Celosvetovo zarobil cez 400 miliónov dolárov. Burton však prácu v hollywoodskych štúdiách, ktorým sa nepáčila temnosť a atmosféra filmu, niesol ťažko. Okrem toho mal s ľuďmi z Warner Bross, ktorý produkciu zastrešoval, dosť rozdielne názory na casting. Nesúhlasili s obsadením Michaela Keatona, ktorého si vybral Burton, keďže nemal žiadne skúsenosti s akčnými alebo komiksovými charaktermi, takisto nemal postavu ako akčný hrdina, on si ho ale presadil. Tvrdil, že by bolo smiešne obsadiť svalnatého herca do úlohy Batmana, trvajúc na tom, že rytier v plášti by mal byť obyčajným človekom (aj keď neskutočne bohatým), ktorý sa oblieka do vypracovaného netopierieho kostýmu, aby odstránil zločincov. Keatonovi sekundoval Jack Nicholson (jeho obsadením pritiahol film do kín aj starších divákov) ako Joker a Kim Basinger. Jeho uvedeniu predchádzala dovtedy najväčšia reklamná kampaň, čoho dôsledkom bolo, že film sa stal dovtedy jedným z najziskovejších vôbec. Výsledkom bol Oscar za najlepšiu výpravu, fakt, že odvtedy v amerických komiksových spracovaniach dbajú omnoho viac na vykreslenie charakterov postáv a ponuka z Warneru na ďalšie pokračovanie.

Medzitým ale natočil svoj srdcový (do značnej miery autobiografický) film – Nožnicovorukého Edwarda (Edward Scissorhands) (1990). Pri ňom začala jeho dlhoročná spolupráca s Johnym Deppom (dovtedy známy najmä zo seriálu Jump Street 21), po ktorého boku obsadil opäť Winonu Ryder. Edward, výtvor excentrického a staromódneho vynálezcu (znovu Vincent Price, čo bola to zároveň jeho posledná filmová rola), ktorý ho vytvoril ako stroj a vštepil mu základy slušného správania a prebudil v ňom ľudské city, žije v starom zámku nad pokojným americkým mestečkom (presne v takom istom, v akom vyrastal sám Burton, a kde podľa neho jediné úplne nesterilné miesto bol cintorín). Jeho „otec“ mu však pred smrťou nestihne namontovať namiesto nožníc ruky. Vďaka stretnutiu so všetečnou Avon lady sa Edward včlení do diania v mestečku, kde spozná priateľstvo, lásku, bolesť, utrpenie a všetko, čo je spojené s ľudským životom. A spočiatku mierne strašidelná rozprávka o vzniku snehových vločiek sa končí ako smutná romanca s melancholickým záverom. Film bol nominovaný na Oscara za masky a stal sa kultovým.

Po dokončení Edwarda zrežíroval pokračovanie príbehu o netopierom mužovi, avšak pod podmienkou, že film bude pod jeho absolútnou kontrolou. Výsledkom je ponurý, temný film, plný nezabudnuteľných kreatúr, podľa hodnotení nevhodný pre nižšie vekové kategórie s prílišnou sexualitou a znakmi fetišizmu (Michelle Pffeifer v kostýme Catwoman či Danny De Vito ako Tučniak). Batman sa vracia (Batman Returns) (1992) bol nominovaný na dvoch Oscarov, zarobil 160 miliónov dolárov, no štúdio očakávalo viac. Burton po tom, čo chcel v podobnom duchu nakrútiť ďalšie pokračovanie, dostal z Warneru padáka. Napriek tomu sa na trojke podieľal ako producent.

Hneď na to sa podieľal na bábkovom filme Predvianočná nočná mora (The Nightmare Before Christmas) (1993), ktorý síce zrežíroval Henry Selick, no Burton film nielen produkoval, poskytol námet, scenár, ale aj animácia vznikla podľa jeho podkladov (ktoré vznikli ešte počas jeho mladosti). Je to vlastne odpoveď na všetky klasické šablónovité filmy o Vianociach, na ktorých sa musel podieľať v Disneyho štúdiách (hoci film vznikol pod záštitou Disneyho). Bizarný, originálny a vizuálne prepracovaný príbeh o tom, ako sa kostlivec Jack z halloweenskej krajiny dostane do tej vianočnej, spozná čaro radosti, vianočného stromčeka a darčekov v škatuľkách, zajme Santu a rozhodne sa pripraviť Vianoce po svojom. Film  bol v čase svojho vzniku (po troch rokoch animácie) vrcholom stop-motion animácie. Keďže ide o animovaný muzikál, veľmi dôležitou zložkou filmu je jeho hudba (opäť sa vyznamenal dvorný skladateľ Elfman, ktorý naspieval aj Jackovo sólo). Vo filme tradične vyjadril svoje sympatie k hlavným (v podstate záporným) hrdinom – klasicky ide o čudákov vyčnievajúcich z davu, ktorý však majú neopakovateľnú originalitu, divák s nimi sympatizuje, a pričom z klasického ponímania rozprávky ide o ukážkové zlo, Burton rozdiely zla/dobra stiera. Na pozitívnych postavičkách nájdeme len veľmi málo alebo skôr nič výnimočné z hľadiska výzoru, konania či vlastností. Disneyho štúdio sa k snímke postavilo po svojom – keďže dielo neuznali vhodné pre mladšie vekové kategórie, jeho uvedenie sprevádzala minimálna medializácia ani obmedzili sa počty kín, v ktorých mala byť uvedená. Napriek tomu film veľmi dobre zarobil a je pokladaný za kultový. Film si vyslúžil nomináciu na Oscara za efekty. V roku svojho uvedenia síce ostal zatienený Jurským parkom, no dnes je omnoho vyhľadávanejší a vo filmových kruhoch omnoho cennejší ako Spielbergov epos.

Jeho ďalší film, Ed Wood (Ed Wood) (1994) je kritikmi pokladaný za jeho najlepší. Týmto čiernobielym filmom v hlavnej role opäť s Johnym Deppom vzdáva hold „najhoršiemu režisérovi všetkých čias“ Edovi Woodovi. Eda a jeho prácu mali všetci počas jeho života na smiech, hoci on sám ju zbožňoval. Film za necelých 18 miliónov USD získal dva Oscary, a to pre herca vo vedľajšej úlohe (Martin Landau) a masky. Napriek tomu, že film nezaznamenal výraznejší komerčný úspech, kritici boli nadšení.

V roku 1996 natočil s Elfmanom prazvláštnu paródiu na sci fi filmy s drahými trikmi a hviezdnym castingom (Jack Nicholson, Tom Jones, Danny De Vito, Pierce Brosnan) Mars útočí! (Mars Attacks!) (1996) v ktorom bola Zem atakovaná mimozemšťanmi s neodolateľnými zbraňami a prečudesným zmyslom pre humor. Kritika ani diváci v Amerike však z filmu nadšení príliš neboli, naopak to bolo mimo Ameriky. Filmu sa až po dlhšom čase podarilo zarobiť aj v USA, a to na predaji DVD a postupom času si vylepšil reputáciu i v odborných kruhoch. Mars útočí doplatil na tržby aj kvôli zlému načasovaniu, keď v kinách súperil s iným scifi, aj keď úplne inak zameraným – Dňom nezávislosti. Z jeho kariéry sa práve táto snímka pokladá za najčudesnejšiu.

O tri roky neskôr vyrukoval s klasickou burtonovinou. V spolupráci s osvedčeným Deppom a Walkenom pripravil temnú, mágiou prepletnú a krvavo zábavnú, vizuálne dokonalú Ospalú dieru (Sleepy Hollow) (1999) (na motívy poviedky Washingtona Irvinga „The Legend of Sleepy Hollow“). Depp tu stvárnil Ichaboda Cranea, čudného vyšetrovateľa so zvláštnymi metódami, ktorý prichádza vyšetriť do tmavého opusteného mestečka vraždy troch ľudí, ktorým chýbajú hlavy. Do hlavnej ženskej postavy obsadil Christinu Ricci, obľubujúcu nezvyčajné, trochu úchylné postavy s duchárskymi a samovražednými sklonmi. Film preplnený dobovými kostýmami, duchmi a ponurou atmosférou po predošlom filme napravil Burtonovu reputáciu. V USA dostal film označenie R (do 17 rokov len v sprievode s dospelým), čo ale filmu nerobilo problém stať sa trhákom. Vo filme sa Burton našiel. Krvácajúci strom, zlé sny, železné panny, jazdec bez hlavy, tmavé lesy a bezzubé bosorky. Scény vznikajúce mimo interiérov taktiež vyzerali ako kulisy. Film bol ocenený Oscarom za výpravu a vo svete získal množstvo cien.

Nasledujúcim filmom bola kontroverzná Planéta opíc (Planet of the Apes) (2001). Fanúšikovia ságy ako aj odborná kritika boli ale v rozpakoch. Obsadenie filmu bolo klasicky hviezdne, uznávaní herci Tim Roth a Helena Bonham Carter však celý film behali ukrytí pod opičími maskami a tak hlavnou hviezdou filmu ostal Mark Wahlberg. Danny Elfman bol za soundtrack k snímke nominovaný na cenu Grammy.  Masky a výprava filmu si vyslúžili chválospevy, deju a celkovému spracovaniu však chýbala burtonovská vízia a za predošlými filmami o opičej planéte zaostával. Po čase ho však kritika i verejnosť vzala na milosť a dnes i na ňom nájdu pár svetlých bodov (dlho sa hovorilo o zoofílii). Film zarobil obrovské peniaze, a tak sa logicky začalo povrávať o pokračovaní. Burton sa ale vyjadril, že do opičej problematiky ho už po hanobení nikdy nik nezatiahne. Počas filmovania sa Burton zoznámil so svojou životnou partnerkou Helenou Bonham Carterovou, ktorá je takisto ako on známa excentrickým šatníkom a výzorom, ako aj záľubou v nevšedných a „pošahaných“ postavách. Odvtedy stále zlepšujúca sa herečka hrala v každom jeho filme.

Jeho ďalším filmom bola bizarná, rozprávkovo krásna Veľká ryba (Big Fish) (2003). Príbeh o tom, ako sa syn, ktorému zomiera otec na rakovinu a on sa s ním už roky nerozprával, snaží zistiť, či všetky neuveriteľné historky a zážitky, ktoré jeho otec podľa svojich  slov počas života skutočne zažil, sú skutočné. Do filmu Burton natlačil neuveriteľné množstvo bizarností. Od kórejských siamských dvojčiat spievajúcich počas vojny s USA kórejským vojakom pieseň po anglicky, auta na strome až po vlkolakov. Začne sa to veľkou rybou, ktorú otec chytil na prsteň, potom prejde cez príbeh o čarodejnici s čarovným okom, v ktorom uvidíte svoju smrť na obra, ktorý trápil jeho mesto. Burtom tu naservíruje takmer všetko čo by ste chceli vidieť v filme, trocha romantiky, štipku akcie, sem-tam hororovú atmosféru a svkvelých hercov (Ewan McGregor, Allison Lohnman, Danny De Vito a klasicky Helena Bonham Carter). Za hudbu k filmu si Danny Elfman opäť vyslúžil oscarovú nomináciu.

Pri ďalšom filme sa opäť stretol s Deppom. Charlie a továreň na čokoládu (Charlie and the Chocolate Factory) (2005) vznikol na podklade knižky od spisovateľa Roalda Dahla. Fascinujúce príbeh, o excentrickom čudáckom majiteľovi továrne na čokoládu Willy Wonka a malom Charliem, ktorý pochádza zo slabších sociálnych pomerov si získal po svete obrovskú popularitu. Postavy vo filme sú plné života, film je plný farieb, kulís a výborných hercov. Preexponované prostredie hýriace farbami, kopenie gýčov s úplnou ľahkosťou, odkazy na ostatné (nielen Burtonove) filmy a detská úprimnosť, s akou bol film stvorený, mu zabezpečila nielen skalných fanúšikov, ale i uznanie kritikov a nominácia na Oscara za kostýmy. O soundtrack sa klasicky postaral Elfman.

V tom istom roku sa do kín dostal jeho ďalší animovaný film Mŕtva nevesta (Corpse bride) (2005).Od začiatku temný, zahalený do tmy, hororovo strašidelný, úprimný a burtonovsky vtipný. po Predvianočnej nočnej more sa tak Burton vrátil k svojim bábkam, ktorých príbeh očarí a dojme. Viktor, ktorý si v lese nacvičuje svadobnú reč sa omylom ožení s mŕtvou Emily, následne sa dostane do pekla no naďalej miluje živú nevestu Viktóriu. Opäť dokonale vyobrazený kontrast medzi „životmi“ živých a mŕtvych, je úplne rozdielny ako by to normálny človek čakal. Svet živých je jeden pochmúrny a šedivý kraj, no v nádhernom prostredí kostier žijúcich vo svojom svete to „žije“.  V hlavných úlohách opäť dvorní herci (J. Depp, H. B. Carter a Emily Watson). Snímka bola nominovaná na Oscara v kategórii najlepší animovaný film.

Muzikál Sweeney Todd – Čertovský holič z Fleet Street (Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street) (2007) – film o vraždiacom holičovi z Londýna, inšpirovaný reálnymi udalosťami z minulého storočia, natočený podľa slávneho Broadwayského muzikálu plný strachu, krvi a pesničiek o pomste kedysi uznávaného a vyhľadávaného holiča za smrť manželky si získal divákov i kritikov po celom svete. Je temnejší, akcentuje zlo, pomstu a cestu ústiacu v tragédiu. Ide o krvavú hru, kde sa za každou kvapkou krvi, každým mäsovým koláčom a každou neopätovanou láskou, kostýmom, maskou a kulisou skrýva typická burtonovská práca. Jedna soška Oscara za výpravu a nominácia za kostýmy a herca v hlavnej úlohe (klasicky Johny Depp).

Alica v Krajine zázrakov (Alice in Wonderland) podľa knihy Lewis Carrolla je jeho doposiaľ posledný film. Do kín prišiel v ére 3D filmov. Či mu to uškodilo alebo prilepšilo je diskutabilné. Do projektu zapojil klasicky Deppa i frajerku, Anne Hathaway a hlavnú postavu zveril do rúk mladej Miy Wasikowskej. Alica mala byť poctou klasickej rozprávke s burtonovským rukopisom za 200 miliónov USD, nakoniec však ostala v pamäti ako ľahko zabudnuteľný film v 3D bez tvorcovho rukopisu a výraznejších scén či postavičiek – tie boli síce krásne nalíčené, no príbeh upätý na jednu líniu prešiel popri mne príliš vlažne. Možno je to len môj názor, nebite ma J

Najbližie je na rok 2012 naplánovaný Frankenweenie (Frankenweenie) , kde by sa mal vrátiť k animovaným filmom a svojej srdcovke – Vincentovi. Účasť na tomto animovano-komediálno-scifihorory, ako ho definoval Burton J prisľúbila i Winona Ryderová. Hollywoodom sa šíria tiež zvesti o remaku Dark Shadows.. Hlavnú postavu v tejto filmovej prerábke gotického hororového seriálu, ktorý bol v roku 1968 nominovaný na cenu Emmy, by si mal opäť strihnúť Johny Depp. Ďalšie podrobnosti nie sú známe.

Summa summárum: Tim Burton je zárukou kvality. Zárukou, že peniaze za lístky do kina ľutovať nebudete. Autor rozprávkových, nenapodobniteľných príbehov, ktoré robí s nasadením a detským nadšením. Autor vizuálne dokonalých, magických, mysterióznych a úprimných snímok, ktoré si radi pozriete aj po piaty krát. Filmový mág. Kultový režisér, ktorý točí filmy, aké nik iný.

Na počátku bylo slovo… či spíše HTML kód. Parta studentů z Harvardské univerzity si usmyslela, že spojí co nejvíce svých spolužáků pod jednou internetovou stránkou, kde budou moci mezi sebou sdílet své zážitky, plánovat párty, hledat nové přátele a milence či milenky. Původně nenápadný projekt se během několika měsíců rozrostl do všech renomovaných univerzit ve Spojených státech, pak následovaly i střední školy a vše skončilo otevření portálu Facebook pro celosvětovou veřejnost. Zakladatel, Mark Zuckeberg, se během několika let stal nejmladším miliardářem historie a miláčkem davů. Osud jeho nejslavnějších spolupracovníků vedl opačným směrem. První skončil ve vězení, druhý byl z party, jenž vytvořila největší sociální sít historie, vyhozen a jako pomstu prodal svůj příběh Benu Mezrichovovi, který podle něj napsal knihu Náhodní Milionáři: Založení Facebooku, Příběh o Sexu, Penezích, Genialitě a Zradě. Tu se pak ještě ten rok rozhodlo zadaptovat studio Columbia Pictures a právě zde přichází na scénu dvojice Fincher – Sorkin.

Hned v první scéně vás ohromí uvěřitelnost dialogů mezi postavami. Nejedná o klasické „šablonovité“ klábosení mezi dvěma herci, ale normální živelný rozhovor ženy a muže o budoucnosti jejich vztahu. On je bohém, ona kariéristka. On se chce proslavit, ona mít dobrou práci v rámci svých možností. A právě o tom snímek z velké části je, o překračování hranic, které společnost každému z nás určila. S předlohou nejsem seznámen, ale pokud minimálně stejně tak dobrá, jako Sorkinův scénář, tak si jí v co nejdříve hodlám zakoupit. Pokud totiž jdete na The Social Network pouze jako na „film o Fejsu“, tak vás může Fincherovo mistrovské dílo nečekaně překvapit, nýbrž se jedná spíše o zrcadlo generace narozené na přelomu devadesátých let, kdy se internet a počítače pomalu stávaly nedílnou součástí lidského života.

Je zde úplně vše, co se po roce 2000  v očích dospívajících lidí navždy změnilo. Pohled na sex, hudbu, vztahy (ať už přátelské nebo milenecké), módu, kariéru či školský systém. Všechny tyto tolik podstatné faktory jsou pak následně Sorkinovým scénářem vhuštěny do dvou hodin a dovedeny k dokonalosti díky perfekcionismu (kolik režiséru je schopno točit záběr na dveře třicetkrát?) Davida Finchera a vyprávěny očima herecké trojice Eisenberg (Zuckeberg) – Timberlake (Parker) – Garfield (Saverin).

Když už jsme u těch herců, tak bych rád zmínil o dvou velkých překvapeních. První je Justin Timberlake v roli Seana Parker, kterého mnozí považují za zkázu Facebooku. Nadprůměrný zpěvák a až doposavaď průměrný herec. Pokud jste někdy k jeho osobě cítili nechuť, tak silně doporučuji si na The Social Network zajít do kina. Jeho ztvárnění arogantního požitkáře, který by dokázal prodat i svojí babičku a ta by mu za to ještě děkovala, si volá minimálně o nominaci na Zlatý Glóbus. Žádné tupé kreace, ale čisté herectví. Druhým překvapením je pak Andrew Garfield, který je znám spíše menšímu okruhu diváků, hlavně díky snímkům Boy-A a Imaginárium Dr. Parnasse (za necelé dva roky ztvární reinkarnaci Spider-Mana). Podle mého a nejen mého názoru se právě v tomto herci skrývá potenciál stejně velký, jako tomu bylo kupříkladu u Leonarda DiCapria či Al Pacina. Jeho výkon v The Social Network, ať už se jedná o scény romantické či plné hněvu, vám snadno vyrazí dech. Nebyl bych nijak překvapen, kdyby se popral tento rok o Oscara za nejlepší mužskou roli s hlavní hvězdou Prokletého ostrova.

The Social Network se může směle zařadit vedle Matrixu. Podobně, jako dekádu starý kousek, tak i mistrovské dílo Davida Finchera je snímkem definující život jedné generace. Hudebně, sexuálně, sociálně a módně na pozadí zlaté éry kabelového spojení s celou planetou skrze jedničky a nuly. Je to jedinečný nad-film o životě, kde i zpočátku nenápadný projekt dokáže globálně ovlivnit myšlení celé společnosti. Kinematografický zážitek (nejen) tohoto roku.

The Social Network

Život generace na počátku internetové revoluce vydestilován do dvou dokonalých hodin pod taktovkou Davida Finchera, podepřen chytrým scénářem Aarona Sorkina. Sex, přátelství, zrada a několik miliard. Filmová událost roku, kterou by si neměl nikdo nechat ujít. I pokud nemáte účet na Facebooku.

Režie: David Fincher

Scénář: Aaron Sorkin

Hrají: Jesse Eisenberg, Andrew Garfield, Justin Timberlake, Rooney Mara, Brenda Song, Armie Hammer, Bryan Barter

Žánr: Drama

Cz / Sk Premiéra: 4. 11. 2010

Hodnocení: 100%