Dvorní skladatel Clint Mansell opět přiložil ruku k dílu Aronofského a hudbou opatřil jeho nejnovější snímek Black Swan. Pokud bychom Mansella spojovali s Aronofským, pak si jistě významněji vzpomeneme na soundtrack k Fontáně.  Zde se jeho živočišně ubíjejícími hudebními tóny, které podkreslovaly trojrozměrný příběh jedné touhy po životě, zapsal do síně slávy filmové hudby. S Black Swan ve zlatém standartě možná nepokračuje, ale stále jde o postříbřené hudební zboží. Tentokrát však musel brát na zřetel jistou žánrově hudební svázanost s baletním prostředím a experimentovat nebylo na místě.

Příběh i hudba se točí kolem Čajkovského Labutího jezera, i neznalci musí mít  o kultovní baletní záležitosti alespoň minimální povědomí. Samotný příběh baletky Niny se odráží v Mansellově skladbách. Nina se snaží dostat na povrch svou temnou stránku, kterou potřebuje nejen k preciznímu, ale hlavně uveřitelně živému ztvárnění role bílé a černé labutě. Hledá své vlastní já v profesionální, psychologické a sexuální rovině života.

To vše je zakomponováno v jednotlivých skladbách, při kterých bylo užito původních Čajkovského skladeb, a ty jsou v závislosti na gradaci děje a překrývajících se psychologických rovinách postav přetvářeny a formovány v naprosto odzbrojující hudební sled tónů, často bez návaznosti, zato s dech beroucí jistotou a přesností. Mansell nijak neruší děj, směruje jej, dokresluje temný baletní svět a hudebně formuje prázdno v duši ústřední hrdinky Niny. Se skladbami můžeme nahlédnout do nitra bílé a černé labutě, se kterým si pan skladatel znamenitě pohrál.

Splynutí Mansellových tónu s původními skladbami Labutího jezera je naprosto přirozené, snad až organicky přesné. Jde opět o dobře odvedenou instrumentální záležitost, ve které si fanoušci skladatele i baletních melodií přijdou na své. Pokud jde o diváky filmu, musí uznat, že i hudba mnohdy dělá film. A soundtrack k Black Swan je zářným příkladem.

Hodnocení: 80%

Clint Mansell: Black Swan (Original Motion Picture Soundtrack)

Sony Masterworks 52:00

Instrumentální

Harry Potter and Deathly Hallows, Part 1. OST

.

S Alexandrem Desplatem to vždy bylo hokus pokus. Zaujmul chytlavým doprovodem pro Fantastického pana Lišáka či Benjamina Buttona, jen aby si svou reputaci tentýž rok pokazil Twilight: Nový Měsíc. Další jeho kousky, jmenovitě pár měsíců starý The Ghost Writer, pak byly pouze snůška nijak pamětihodných, ale přesto k danému filmu ladících skladeb. Nepochopitelně převzal otěže po oceňovaném Nicholasi Hopperovi v hudebním doprovodu ságy Harryho Pottera, konkrétně posledního dvojdílu s podtitulem Relikvie Smrti.

Ústřední melodii pro HP zná v této době snad už každý. Na nesmrtelné kompozice měl veterán John Williams vždy štěstí, důkazem jsou Hvězdné Války či Jurský Park. Právě ona kultovní znělka se ve filmu opět objeví v pozměněné formě (důraz kladen na hlubší tóny) a je to asi tak jediné, co si ze soundtracku posluchač zapamatuje. Ať se Hopper snaží sebevíc, tak je jeho hudební verze kouzelnického světa pouze hezky laděnou, ale nijak oslnivou sbírkou několika skladeb, které se marně snaží dostat z Williamsova stínu.

Je tu sice vše, co má pořádné OST pro blockbuster mít, jmenovitě celý orchestr pro velké/akční scény a zároveň smyčcový kvartet pro momenty intimní/komorní, ale co naplat, když k zapamatování si alespoň otevírací melodie o osudech hlavní trojice, je potřeba zajít na film minimálně dvakrát. Desplatův hudební doprovod tak trochu připomíná režii Mika Newella (Harry Potter a Ohnivý pohár) – nenadchne, neurazí, je zde pouze kvůli nutnosti své existence.

Hodnocení: 50%

Co Neminout:

• Obliviate
• Harry and Ginny
• Children (Nick Cave & The Seeds) – není v albu, bohužel

Přelomové sci-fi z roku 1982 v reži Stevena Lisbergera se dočkalo pokračování. Studio Disney si připravilo nebezpečně dokonalou dávku vizuálně působivého kyberprostoru, ve kterém se bude prohánět otec a syn za výrazné podpory soundtracku, jak již slibovaly první trailery.

Jen menšina populace nezná obrázek dvou podivně vypadajících interpretů, stylizující se do podoby robotů. Ti šťastnější z nás jsou jejich fanoušky. Francouzské elektornické duo Daft Punk, Guy-Manuela de Homem-Christa a Thomase Bangaltera, se pustilo zatím na neprobádané hudební území. Jeden z nejúspěšnějších elektronických projektů 90.let a současnosti zkouší štěstí ve filmovém průmyslu. Duo bylo osloveno studiem Disney, aby vytvořilo hudební složku pro nový film Tron: Legacy.

Kombinace eletroniky a orchestru už dávno nepatří mezi nemyslitelné. Výsledky bývají často až omračující, nemusíme chodit daleko, soundtracky ke všem Matrixům či nedávno skvěle použitá skladba Mombasa v Nolanově Inception. Disney měl zřejmě jasnou představu o koncepci celého snímku, chtěl pokračovat v kultu s tradicí, ověnčenou současným hudebním trendem ekektroniky. Perfektní kobinací se stal Daft Punk a orchestr. Francouzi společně s ním natáčeli v AIR Lyndhurts Studios ve Velké Británii.

Úvodní orchestrální sladba má výraznou hudební linii, se kterou se posluchač snadno sžije a přijme filmu za svou. Problém může nastat v opakujícím se motivu, který chtě nechtě může začít nudit. Záchrana přichází v pomalých, později o to víc gradujících, elektronických rozjezdech, ve kterých se dájí celkem snadno zachytit charakteristické prvky pro Daft Punk. Jejich elektronický podpis, patrný z předchozí tvorby, může být spornou oblastí při posuzování novátorství celého soundtracku. Pravdou však je, že věc působí jak má, baví a překvapuje. Je třeba něco jiného? Od orchestrálních záležitostí, které působí jako předskokan následujícího hudebního základu, se plně přesouváme do země mixážních půltů, kde je kyberprostor definován zcela věrně. Duo překvapuje ve třech rovinách. V té první lehce navazuje, doplňuje a podtrhává orchestrální část. Ve druhé nekompromisně přebírá otěže třeba v polovině skladby. Ve třetí, nejpůsobější variantě, nastupuje s ráznými tóny již od začátku a ovládá prostor.

Nejde o dokonalý soundtrack. Nebojím se ani v nejmenším, že by společně s filmem nešlo ve výsledku o  oči a uši rvoucí záležitost a vše bude jednoduše komplexní. Ale pro běžného soundtrackového fanouška  a v hodnocení mimo rámec snímku, se zřejmě soundtrack Tron: Legacy nestane kultovní a srdcovou záležitostí. Čas prověří životaschopnost v kategorii filmové hudby. Je třeba říct, že díky Daft Punku elektronika ve filmových vodách nikdy nezněla lépe.

HODNOCENÍ: 70%

Tron: Legacy (OST)
EMI / Virgin 56:04
CLASSICAL / HOUSE

Odpověď na otázku, kolikrát v životě najdete toho pravého, není nijak dlouhá, spíše krátká, pravdivá a velice křehká- “ Once“.  Asi tak by se dal popsat i soundtrack k fimu Johna Carneyho, bývalého člena skupiny The Frames. Témeř dokumentární muzikál s ústřední dvojicí Hansard-Irglová svou hudbou, která padne k filmu jako ulitá, vypovídá o reálné životní situaci bez kosmetických úprav. Autorské písně Glena Hansarda ve správnou chvíli evokují požadované. Přehlédnete roztřesenou ruku kameramana, neostrý obraz, pohledy do kamery náhodných kolemjdoucích, nevnímáte nízký rozpočet. O obraz, prostředí a technické vychytávky v tu chvíli vůbec nejde. Folková love story se srdceryvným obsahem apeluje alespoň  částečně na pochopení  vnitřních životů dvou cize známých jedinců, kteří se jednoho dne setklali a spojila je láska k hudbě.  Životabol se odráží jak v textech písní, tak v rázných i citlivých úderech do strun.  13 skladeb a každá je jedinečná, ve spojení s interprety a neskutečným emociálním nábojem. Boduje. Pár let po premiéře filmu a po prvním kontaktu s hudebním doprovodem zjišťujeme, že stará láska nerezaví.

Soundtrack jakoby žil vlastním vniřním životem. Je emotivní, až bolestně pravdivý. Nestává se moc často, že u filmu naběhne otázka, proč je hudební stránka mnohem důležitější, než obraz.

Hodnocení: 100%

Falling Slowly
If You Want Me
Broken Hearted Hoover Fixer Sucker Guy
When Your Mind’s Made Up
Lies
Gold
The Hill
Fallen From The Sky
Leave
Trying To Pull Myself Away
All The Way Down
Once
Say It To Me Now

Počet skladeb: 13
Celkový čas: 43:38

Být nezávislý americký teenager není asi v Americe lehkou záležitostí. Což potvrzuje malý a nápaditý snímek Juno zabalený do humoristického dárkového balení vystuženém sarkastickými perlami. Režijně, herecky, atmosfericky vybočuje a paralizuje veškeré životní chmury, aspoň na chvíli. Lehkými i ráznými kytarovými tóny, držíc se hesla “ Nakopnout náladu na maximum.“, pumpuje  hudební stránka filmu endorfiny rovnou do žil. Jste-li fanoušky sympatické a nic si nanalhávající indie music, jste na správné adrese, jde totiž o hudební dítko velice podařené. Pošťák sice zvoní vždycky dvakrát, ale vy neváhejte a ty neskutečně pozitivní soundtrackové dveře rozkopněte. Za nimi totiž najdete Michaela Ceru s Ellen Page, Bellu & Sebastiana, The Kinks nebo třeba The Velvet Underground. A o ty přece nechcete přijít.

PS:  Úvodní titulky k filmu společně se skladbou „All I want is you“ považuji za jednu z nejlepších úvodních pasáží a zaručují skvělou diváckou masáž srdeční. Jednoduše pecka.

Hodnocení: 100%

Celková délka: 46:52

Seznam skladeb:

1. Barry Louis Polisar – All I Want is You [02:38]
2. Kimya Dawson – My Rollercoaster (Juno Film Version) [00:53]
3. The Kinks – A Well Respected Man [02:43]
4. Buddy Holly – Dearest [01:54]
5. Mateo Messina – Up the Spout [00:53]
6. Kimya Dawson – Tire Swing [03:07]
7. Belle & Sebastian – Piazza, New York Catcher [03:02]
8. Kimya Dawson – Loose Lips [02:25]
9. Sonic Youth – Superstar [04:07]
10. Kimya Dawson – Sleep (Instrumental) [00:53]
11. Belle & Sebastian – Expectations (Remastered) [03:35]
12. Mott The Hoople – All the Young Dudes [03:35]
13. Kimya Dawson – So Nice So Smart [02:48]
14. Cat Power – Sea of Love (Remastered) [02:21]
15. Kimya Dawson & Antsy Pants – Tree Hugge [03:14]
16. The Velvet Underground – I’m Stickng with You [02:29]
17. The Moldy Peaches – Anyone Else But You [02:58]
18. Antsy Pants – Vampire [01:20]
19. Michael Cera And Ellen Page – Anyone Else But You [01:57]
    

Dějově silně logická strategie režiséra Christophera Nolana potřebovala vyváženou, lehce nezávislou hudební obdobu složité příběhové konstrukce. Nolan věděl, na které dveře zaklepat. U Temného rytíře v roce 2008 spolupracoval s Hansem Zimmerem, jedním z nejvýznamnějších skladatelů filmové hudby dneška a nositelem ocenění od Americké filmové akademie. Za Sherlocka Holmese si Zimmer odnesl Oscara. Se svým nejnovějším počinem aspiruje na opakování úspěchu z roku 2009 .

Skladby ke snímlu Inception podtrhují a dokreslují očekávané kroky i naprosté zvraty. Orchestrálně lehké krůčky gradují a dokážou vybičovat atmosféru na nejvyšší obrátky. Navodit poklidnost, následně šokovat a potlačit veškeré jiné smyly není pro Zimmera nic těžkého, to platí i pro hudební stránku Inception. Kromě klasických orchestrálních prvků se nebojí použít elektroniku, což dokazuje skvělá skladba Mombasa. Divákovi i následnému posluchači však jako hudební můstek ke snímku zcela jistě  zůstane skladba od Edith Piaf Non, je ne regrette rien , která snad v dějinách kinematografie nebyla použita lépe.

Soundtrack se dá přirovnat k ústřední myšlence filmu. Jde o „one simple idea“,  gradující sen, který si sní divák/posluchač a pořádně si to užívá.

HODNOCENÍ: 100%

Typ soundtracku: instrumentální
Počet skladeb: 12
Celkový čas: 49:16

1. Half Remembered Dream [01:12]
2. We Built Our Own World [01:55]
3. Dream Is Collapsing [02:23]
4. Radical Notion [03:43]
5. Old Souls [07:44]
6. 528491 [02:23]
7. Mombasa [04:54]
8. One Simple Idea [02:28]
9. Dream Within A Dream [05:04]
10. Waiting For A Train [09:30]
11. Paradox [03:25]
12. Time [04:35]
    

The Boat That Rocked

Richard Curtis ví jak na věc. Vezme gramec, nejlepší britské komiky současnosti, posadí je na loď a vyšle na moře, tvořit rocknroll a formovat současné i budoucí generace. Hudební diktatura konzervativní Anglie 60.let byla prolomena Rádiem Rock, které tvořilo rebelatský útvar hudebních pomatenců v nejlepším slova smyslu.  Vše pod taktovkou největších hitů, které by dnes dokázali zbořit i O2 arénů. Jsou zažité, milované, obdivované.

Lišák, ten Curtis, umí chytit rocknroll za pačesy. Soudtrack prý tvořil z melodií, které se mu ze zlatých šedesátých  nejvíce vryly do paměti. Pravdou je, že jde o vzorek velmi atraktivní a dobrý. Rock, soul a pop na 2 CD . Sice existují  výběry lepší, které kompletně a přehledně mapují hudební scénu šedesátých let, ovšem pro filmové účely soundtrack funguje na jedničku a zpětně pro diváka s vysokými sympatiemi.

Stačí zmínit interprety jako je The Kinks, The Who, Jimi Hendrix, The Turtles, a když  se na playlist podíváte- co interpret, to perla, resp. hvězda. Ano, soundtrack je víc než v pohodě. Je zaručenou volbou nejen pro letní večer, ale i všední ráno. Kdo by nechtěl vařit kafe, a trsat do rytmu následující melodie…

Typ soundtracku: písničkový

Disc 1

1. Duffy – Stay With Me Baby
2. The Kinks – All Day And All Of The Night
3. The Turtles – Elenore
4. Beach Boys – Wouldn’t It Be Nice
5. John Fred And Playboys – Judy In Disguise
6. Martha Reeves & The Vandellas – Dancing In The Street
7. Smokey Robinson – Ooh Baby Baby
8. Herb Alpert – This Guy’s In Love
9. Tommy James – Crimson & Clover
10. Jeff Beck – Hi Ho Silver Lining
11. The Who – I Can See For Miles
12. The Troggs – With A Girl Like You
13. Boxtops – Letter
14. The Hollies – I’m Alive
15. Chris Andrews – Yesterday Man
16. Paul Jones – I’ve Been A Bad Bad Boy
17. Tremeloes – Silence Is Golden
18. Skeeter Davis – End Of The World

Disc 2

1. The Who – My Generation
2. Cream – I Feel Free
3. Jimi Hendrix – The Wind Cries Mary
4. Procul Harem – A Whiter Shade Of Pale
5. Otis Redding – These Arms Of Mine
6. Junior Walker – Cleo’s Mood
7. Supremes – The Happening
8. The Turtles – She’d Rather Be With Me
9. Easybeats – Friday On My Mind
10. The Bystanders – 98.6
11. The Kinks – Sunny Afternoon
12. Cat Stevens – Father And Son
13. Moody Blues – Knights In White Satin
14. Dusty Springfield – You Don’t Have To Say You Love Me
15. Lorraine Ellison – Stay With Me
16. The McCoys – Hang On Sloopy
17. The Isley Brothers – This Old Heart Of Mine
18. David Bowie – Let’s Dance

HODNOCENÍ: 80%

Kick-Ass má v sobě tak obrovský potenciál, že v podstatě jakákoli hudba by se dala na snímek aplikovat. Tvůrci však nebyli leniví a připravili nám výběr takových pecek, který ve spojení s obrazem vytváří dokonalou harmonii.  U některých scén nečíší vtip pouze z obrazu, ale právě i z hudby. Problémem o soundtracků je ten, že pokud si ho pustíte jen tak z hi-fi věže, kompu, rádia, není to ono. To není případ Kick-Ass. Hudba i bez obrazové složky funguje skvěle a to díky ostříleným matadorům hudebního světa. Kladnou stránkou je i vyvážená „hitovost.“ To znamená, že je ost prokládán i méně známějšími melodiemi. Ono mít na desce pecku za peckou taky není úplně ideální, chce si to i odpočinout, protože i jasně zářící hvězda se mezi jasně zářícími hvězdami ztratí. Co se týče žánru, tak si smlsnete na všehochuti. Větší část tvoří kytarové záležitosti vezoucí se na vlnách indie, glam rocku, punku nebo  rock ‘n’ rollu. A aby to nebylo moc kytarově fádní, doplňují to elektronické jednohubky s příchutí dance, electro či techna. Zvláštní pozornost byste pak měli zaměřit na jméno Ennio Morricone, tenhle italský chlapík složil hudbu pro takové filmové legendy jako jsou Hodný, zlý a ošklivý, Pro pár dolarů navíc nebo Tenkrát na Západě.
.

1. The Prodigy- Stand Up (05:08)

2. Mika vs. RedOne- Kick ass (We are young) (03:11)

3. Primal Scream- Can’t go back (03:46)

4. The Little Ones- There’s a Pot a Brewin’ (03:13)

5. The Prodigy- Omen (03:54)

6. The Pretty Reckless- Make me a wanna die (03:55)

7.  The Dickies- Banana Splits (02:04)

8. Ellie Goulding- Starry eyed (02:57)

9. Sparks- This town ain’t big enough for the both of us (03:03)

10. The New York Dolls- We’re all in love (04:50)

11. Zongamin- Bongo song (05:00)

12. Ennio Morricone- Per qualche dollaro in piu (For a few dollars more) (02:52)

13. The Hit Girls- Bad reputation (02:56)

14. Elvis Presley- An American trilogy  (04:31)
.

Hodnocení: 85%

Útěk do divočiny s frontmanem Pearl Jam

Eddieho Veddera většina z nás zná jako frontmana grungeové kapely Pearl Jam. Ve spolupráci s Seanem Pennem v roce 2007 vytvořil soundtrack  šitý na míru Pennovu filmu Into the Wild, který vznikl na motivy stejnojmené knihy Jona Krakauera.  Dalo by se říct, že soundtrack je  zhudebněným scénářem, který v jednotlivých pasážích filmu zcela vystihuje atmosféru a s zemitými kytarovými tóny dodává Aljašce a osudu Alexandra Supertrampa neblahý podtón následujících událostí.   Není to Vedderova a Pennova první spolupráce, jsou dobrými známými. Dostal tedy na starost celou hudební stránku projektu, vznikl  kytarový motiv s folkovým písničkářským nádechem.

Kdo čeká větší zastoupení elektrické kytary, má smůlu. Její akustická obdoba se rozhodně neztrácí a dokáže společně se zpěvákovým hlasem navodit atmosférů jiskřící bez elektrických vychytávek.  Soundtrack je veselý, hravý a melancholický. Je jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů snímku. Zapůsobí tak, že máte chuť sbalit se a vyrazit do divočiny.

Jde o hudební paralelu, která má jedinou slabinu-krátkost. 3O skvělých kytarových minut je pro vděčného filmového posluchače opravdu  málo.

Typ soundtracku: instrumentální, písničkový

1. Eddie Vedder – Setting Forth [01:37]
2. Eddie Vedder – No Ceiling [01:34]
3. Eddie Vedder – Far Behind [02:15]
4. Eddie Vedder – Rise [02:36]
5. Eddie Vedder – Long Nights [02:31]
6. Eddie Vedder – Tuolumne [01:00]
7. Eddie Vedder & Corin Tucker – Hard Sun [05:22]
8. Eddie Vedder & Jerry Hannan – Society [03:56]
9. Eddie Vedder – The Wolf [01:32]
10. Eddie Vedder – End Of The Road [03:19]
11. Eddie Vedder – Guaranteed [07:22]

Hodnocení: 90%

Soundtrack k filmu The Hurt Locker vznikal ve spolupráci Bucka Sanderse a Marca Beltramiho, jenž po úspěchu s kompozicemi k westernu 3:10 Vlak do Yumy zaznamenal druhou nominaci na Oscara. Po Max Payneovi se jedná o další společnou práci této dvojice.

Beltrami a Sanders na půlhodinovém instrumentálním albu zbytečně neexhibují a svým ambientním pojetím pouze dotváří atmosféru rozpáleného Iráku. Zato ji ale dotváří skutečně precizně. Kromě závěrečného návratu hlavního hrdiny do své „domoviny“ se hudba nedostává do pozice středobodu dění na plátně. Divák, aniž si to uvědomuje, je pomalými a podmanivými tóny postupně vtahován hlouběji a hlouběji do příběhu.

Celému albu střídavě dominují elektrická kytara a smyčcový kvartet. Tento mix nefunguje vždy, neboť v některých pasážích je přechod z jedné polohy do druhé možná až příliš násilný. Projevuje se to hlavně v několika samostatných skladbách, kdy náhle nástupy působí trochu uměle a spíše ruší. Dvojice skladatelů opakuje některé motivy možná častěji než by bylo nutné, ale stejně jako u Jamese Hornera jsou opakovány jen ty nejlepší prvky z celého soundtracku. Veškeré tyto neduhy se ovšem projevují pouze při poslechu samostatného alba, jelikož v průběhu filmu se vzhledem k neupřednostňování hudby do pozice vyčnívajícího prvku tento nedostatek stírá. Každopádně za co si tvůrci zaslouží palec nahoru je zakomponování lokálních dechových nástrojů, které již tak precizní práci Kathryn Bigelow ještě umocňují. Za zmínku stojí též piano, které sice nedostává tolik prostoru jako předešle zmíněné nástroje, přesto svou úlohou nedělá v žádném případě celku ostudu, naopak.

Jako dokreslení atmosféry filmu soundtrack uspěl, v rámci samostatného alba a to až na několik výjimek (například emotivně naléhavá závěrečná skladba The Way I Am) slavné není. Problém je především v ambientní koncepci, kdy kombinace různých prvků navozuje patřičnou náladu pouze ve spojení s obrazem. Proto lze koupi samostatného alba doporučit snad jen těm, jež si chtějí válkou zmítaný Irák projít znovu ve svých vzpomínkách. Ostatní budou hledat cestu marně a rukopis dvojice Beltrami, Sanders jim bude připadat jako nefungující sled tónů. Na druhou stranu, pokud soundtracku dáte šanci, tak s každým dalším poslechem vám The Hurt Locker OST přiroste k srdci zase o trochu víc.

1. The Hurt Locker (1:52)
2. Goodnight Bastard (4:10)
3. The Long Walk (1:44)
4. Hostile (3:25)
5. B Company (2:29)
6. Man in the Green, Bomb Suit (2:03)
7. There will be Bombs (2:27)
8. Body Bomb (2:35)
9. Bleeding Deacon (1:17)
10. Oil Tanker Aftermath (3:32)
11. A Guest in my House (3:09)
12. The Way I am (2:29)

• Skladatelé: Marco Beltrami, Buck Sanders
• Dirigoval: Marco Beltrami
• Orchestrace: Marco Beltrami
• Nahrál: The Hollywood Studio Symphony
• Celkový čas: 31:14
  

Hodnocení: 60%