25. 11. 2017



Bílá stuha

Autor: Petra Andrýsková| 20. prosince 2010 | Přečteno: 625x |

Poslat známé(mu):





Pošli článek známé(mu) |

Bílá stuha je těžko stravitelný snímek. Je náročný svým tématem, temnou atmosférou i délkou. Michael Haneke tentokrát zvolil prostředí předválečného Německa a natočil neskutečně silné psychologické drama.

Již od prvních obrázků, které nám předkládá v rámci svého vyprávění místní učitel, zjišťujeme, že něco je v této zapadlé vesnici špatně. Dívky s úzce utaženými drdoly chodí vzpřímeně, úslužně zdraví a ten strach, strach v jejich očích, je děsivější, než cokoli jiného.

Film nemá pevnou dějovou linii, sleduje několik příběhů odehrávajících se během dvou let před začátkem první světové války, přičemž článkem, který tyto příběhy spojuje dohromady, je několik tragických příhod. Zranění místního doktora, nešťastná smrt mladé ženy, až k týrání baronova syna a znetvoření očí malého postiženého chlapce. Vyšetřování nepřináší žádné výsledky a nikdo jako by po nich ani příliš netoužil. Jako by se každý bál odhalení temnot skrytých v koutku duše. Každý je úzkostlivě přesný a strojově poslušný. Každá rozpustilost (především dětí) je tvrdě potrestána. I když otec říká synovi, že ho nadevše miluje, ve tváři nehne ani brvou.

stuha

Hlavním tématem filmu jsou právě hříchy, které rodiče páchají na svých dětech- svou výchovou, krutými tresty a nedostatkem lásky. Režisér Michael Haneke se tím snaží nalézt kořeny německé povahy, které vedla ke světové válce. Bílá stuha je zde symbolem nevinnosti a očištění od hříchů, kterou přísný pastor nakáže nosit svým dětem, aby se naučily se zodpovědnosti. Přitom zdůrazňuje, že trest je očistí a pomůže jim najít správnou cestu. Je zde také popsáno setkávání dětí se smrtí- malý chlapec se ptá, co je to smrt, jiný kluk se jí vystavuje, aby zjistil, zda je s ním Bůh spokojen nebo ne. Celá nesmyslná výchova vede k deziluzi, a i když ji děti zprvu vnímají jako bezpráví, nakonec se sami začnou chovat jako jejich rodiče. Baronka vystihla ve svém projevu, který pronesla, když opouštěla svého muže, podstatu a hrůzu celé vesnické společnosti.

rodina

Nálada filmu, jež je podmíněna nejen smutnými osudy a charaktery, ale i černobílou kompozicí, připomíná severské filmy, kde nekonečné zasněžené pláně a samota lidí podněcuje podobně mrazivé pocity. Ty jsou podporovány kamerou, která často používá dlouhé nehybné až fotograficky komponované záběry, které nám umožňují pozorně se soustředit na děj a pohnutky postav. Jsou také strůjcem napětí- když nehybně pozorujeme bílé dveře, za nimiž se chystá výprask pro malé děti, čekáme napjatě, až padne první rána, i když se té chvíle vnitřně bojíme.

Na hlavní otázku, tedy kdo vlastně spáchal zmíněné zločiny, divák nedostane odpověď. Celý film tak utíká od detektivního vyšetřování do roviny studie mezilidských vztahů. Není zrovna ideálním snímkem pro dlouhé zimní večery, vlastně není ideálním pro žádnou příležitost- je depresivní, skličující, nepříjemný. Pomalým tempem vyprávění a délkou jistě mnohé diváky odradí, ale kdo si na něj najde čas a odvahu, dostane mnoho námětů pro přemýšlení a nejeden obraz nebude moct dostat z hlavy. Ty dveře, ach, ty bílé dveře…

Bila_stuha_plakatBílá stuha

Drama, 2009

Rakousko, Německo, Itálie, Francie, 144 minut

Režie: Michael Haneke

Hrají: Ulrich Tukur, Susanne Lothar, Rainer Bock, Christian Friedel, Leonard Proxauf

Česká premiéra: 14.1.2010

Na DVD: 13.12.2010

Hodnocení: 90%

Cesta ke článku: Cinemo.cz / FILMY / RECENZE: Bílá stuha
Líbí se ti tento článek? Vlož ho na svůj web. Stačí zkopírovat následující HTML kód a je to!
Sdílej článek na Facebooku:

Přidej komentář

Sledovat nově přidané komentáře k článku

Jaký je váš oblíbený filmový žánr? (max. 5)

Nahrávání ... Nahrávání ...
TOPlist